Na Velikonoční pondělí jsem se tehdy rozhodl, že tradiční koleda je ten nejlepší způsob, jak se seznámit s bodrými obyvateli města, kam jsem se před necelým rokem přistěhoval. Přes veškeré zásahy socialistického realismu zůstala Nová Zruč skoro přesně v té podobě, jak ji její projektant Jan Baťa v roce 1939 ze dne na den předal německé vládě - půdorys města tvořila v průměru několik kilometrů široká Okružní ulice, sestávající z dvojdomků, které Baťa postavil pro dělníky, vycpaná uprostřed hustou zástavbou mnohdy až desetipatrových paneláků. To byl ten nejlepší rezervoár pro můj plánovaný etnograficko-folkloristický pokus.

Výbava musela být dokonalá, nikoli však přemrštěná. Stačil velký košík na vejce, šátek a devítiletá sestra. Nakrátko ostříhaná sestra, kterou na ulici oslovovali chlapče, pak poskytla zdání zbytku roztříštěné větší party koledníků.

Scénář návštěvy pak vypadal takto:

Zvonek. Hlasy z nitra příbytku.

Ženský hlas: Mám tam jít?

Mužský hlas: Ser na to.

Ženský hlas: Je to tradice.

Mužský hlas: Už jich tady bylo deset!

Ženský hlas: Přece je nepošlu pryč...

Mužský hlas: Jak myslíš.

Za dveřmi se odehrává příprava.

Ženský hlas: Dobrý den, chlapci.

Sbor: Dobrý den.

Vedoucí pokusu: (potichu) Nahoď...

Sestra vedoucího: Hody hody...

Vedoucí pokusu: Hody hody doprovody

dejte vejce malovaný,

Ženský hlas: Tak tady...

Vedoucí pokusu: Nedáte-li malovaný,

dejte aspoň bílý

slepička vám snese jiný.

Ženský hlas: Moc pěkné, tak..

Vedoucí pokusu: V koutku na zeleným proutku

bílý...

Ženský hlas: Ano, takže...

Vedoucí pokusu: Když se protek otočí,

korbel piva natočí,

pijte, pijte páni, máte plný džbány

Pijte pijte paničky,

máte plný skleničky...

Chvíle čekání.

Ženský hlas: To je celé?

Sbor: Ano.

Ženský hlas: Moc pěkné, takže tady...

V tu chvíli jí sbor seřeže prdel.

Ženský hlas: Jéje, au, zde máte několik vajec, chlapci...

Sestra vedoucího: Děkujeme.

Od druhého pokusu byl pak scénář obohacován o tuto doložku:

Chvíle čekání.

Ženský hlas: To je celé?

Sbor: Ano.

Ženský hlas: A kolik jste si toho už vykoledovali, chlapci?

Vedoucí pokusu: (zakryje v košíku šátkem sto osmdesát kraslic, půl kila čokoládových předmětů ve staniolu a darovanou placatici vodky) Ještě nic, teď jsme začali, prosím.

Z deníku výzkumného týmu:

Subjektivní pocity veskrze příjemné. Zdejší pohostinnost je obrovská, nahromadili jsme nemalé zásoby jídla a známostí. Země se pod nohama laškovitě třese. Potkáváme další koledníky. Radostně se smějí, válejí se po zemi a házejí po sobě jarním blátem. Život je krásný. Čokoláda zkonzumována za dva dny. Zamrazené zásoby vajec na měsíc opanovaly rodinný jídelníček. Mezi týmem nebývale vzrostl zájem o žebrácké řemeslo.

Ze zkušeností zahraničních výzkumníků:

Měl jsem kamaráda folkloristu, který dělal au-paira v Anglii. Ve velikonočním týdnu si na břehu řeky Monow tajně uřízl vrbové proutky, upletl pomlázku a na Velikonoční pondělí místo hledání dárků a čokoládových figurek seřezal zaměstnavatelce za zpěvu české koledy zadek. Pracovní den ho zastihl na policii s obviněním ze sexuálního obtěžování a z ublížení na zdraví v pominutí mysli.

Vše nejlepší pod velikonočním stromečkem přeje

Tomáš Koloc

Z časopisu Dobrá adresa