Na první pohled se zdá, že nemáme ani jiskřičku naděje. Když se ale trošku zamyslíme, jiskřička se znovu objeví. Mediální komunikace nezačala kresbami na stěně jeskyně v Altamiře. Začala mnohem dřív jazykem. Sojka spustí poplašný křik, když vidí člověka v lese, ostatní ptáci jí věří, i když nebezpečí sami nevidí - a nemýlí se. Sojka nelže. Šimpanz používá jazyk mnohem bližší lidskému, dokonce je schopen komunikovat jím s lidmi, ale podle všeho také nelže, nebo skoro ne.

Člověk rozvinul jazyk natolik, že se jím dá naznačovat, předstírat, lhát. V čem je naděje? V minulosti si lidé vytvořili způsoby, jak se přinejmenším částečně bránit léčkám jazyka. Proti předstírání a lhaní postavili racionální analýzu. Milníky: klasická řecká filosofie, evropský racionalismus počínající třebas Occamem a Baconem. Naděje je v tom, že obdobné milníky vracející nás k přirozenému světu dokážeme postavit do cesty i kouzelníkům mediální a virtuální komunikace.