16. 4. 2006
Královna v osmdesáti -- protilátka proti naší hlouposti, posedlé mládímPředstava, že jakmile je vám nad padesát, jste odkecaní, není jen urážkou lékařské vědy, ale také to popírá energičnost milionů zaměstnanců, které ekonomika zoufale potřebuje. Tito lidé už nevykonávají manuální práci, k níž je zapotřebí fyzické síly. Jak se zvyšuje průměrná délka života, ukazuje se, že intelektuální schopnosti lidí po šedesátce nijak neklesají, zatímco jejich emocionální stabilita a spolehlivost, klíčově důležitá pro novou ekonomiku, založenou na službách, zřejmě roste. Lidé nad padesát se musejí ve společnosti prosadit jako mocná demografická skupina, nikoliv jako penzisté, ale jako obyčejní, suverénní voliči. V říjnu letošního roku začne být v Británii protizákonné diskriminovat zaměstnance v práci kvůli věku a vzniká tlak, aby byl zrušen povinný odchod do důchodu. Zaměstnavatelé budou muset najít důvod, proč propustit někoho, komu je nad šedesát. Komentátor Simon Jenkins v týdeníku Sunday Times pochválil anglickou královnu Alžbětu, že navzdory její osmdesátce, jíž se dožila tento týden, stále intenzivně "slouží národu". Královnino jubileum mu posloužilo jako odrazový můstek k energické obhajobě starších lidí, zanedbávaných dnešní "moderní" společností: |
Královnina výdrž a rovnováha jsou překvapující, píše Jenkins. Loni se účastnila 378 akcí, mnoha z nich ve stoje a jde o ceremonie naprosto umrtvující nudy. Musí jíst, pít, konverzovat a vystupovat na veřejnosti. Právě se vrátila z návštěvy Austrálie a chystá se na návštěvu pobaltských zemí. Dědičné funkce jako "královna" jsou jistě v jednadvacátém století výstřední a neobhajitelnou základnou pro hlavu státu, avšak ostatní nejsou o nic lepší, většinou jsou horší a určitě jsou daleko nudnější. Královská rodina poskytla Británii důstojnost, pestrost a více stránek v mezinárodním tisku, zabývajících se touto neškodnou zábavou, než kdyby novináři psali o jakýcholiv politicích. Británie má už dnes voleného prezidenta. Skutečně si přejete, aby víte kdo a jeho manželka seděli na trůně oblečeni do hermelínu? Vzhledem k tomu, že se královnina maminka dožila věku 101 let, královna zřejmě bude fungovat ještě dlouho. Princ Charles bude muset počkat. Budeme si muset zvyknout na to, že britské hlavy státu budou, v budoucnosti, velmi staré osoby. Měli bychom to proměnit v pozitivní hodnotu. Naslouchejme ignorovaným názorům starších lidí v naší společnosti. Představa, že ten, komu je nad šedesát, "blokuje nemocniční postele" establishmentu anebo ohrožuje gangrénou veřejný diskurs, je absolutně nepřijatelná. Zaujatost společnosti proti starším lidem je fetiš, který infikoval všechno, od politiky přes marketing až po kulturu. Netýká se to vůbec inteligence, kupní síly ani počtu těchto lidí v populaci. Aktivní voliči nad padesát let dominují volbám, dívají se častěji na televizi, kupují víc knih, chodí nejvíce do kostela a do galerií, do muzeí, na zámky a do obor. V roce 2020 bude čtvrtina Britů starší než 65 let. Za poslední čtyři měsíce bylo v Británii přijato dogma, že šéf politické strany, jemuž je pod 40, je lepší, než politik, jemuž je nad 60. Tento předpoklad by se zdál velmi podivný lidem v minulosti. Kam se poděly moudrost, zkušenosti či instituční paměť? Představa, že jakmile je vám nad padesát, jste odkecaní, není jen urážkou lékařské vědy, ale také to popírá energičnost milionů zaměstnanců, které ekonomika zoufale potřebuje. Tito lidé už nevykonávají manuální práci, k níž je zapotřebí fyzické síly. Jak se zvyšuje průměrná délka života, ukazuje se, že intelektuální schopnosti lidí po šedesátce nijak neklesají, zatímco jejich emocionální stabilita a spolehlivost, klíčově důležitá pro novou ekonomiku, založenou na službách, zřejmě roste. Avšak vládní analýzy či marketingové zprávy, jak se zdá, předpokládají, že neexistují Britové nad 35 let. Tito mladí lidé jsou dnes většinou chudí, přepracovaní a posedlí sami sebou. Jsou to právě staří lidé, ať už je definujeme jakkoliv, kdo mají peníze, čas, zájmy mimo práci a je jich tak velké množství, že zcela dominují veřejné politice. Bez nich by se rozložily všechny charitativní organizace, všechny církve i politické strany. Přesto jsou sami zvyklí na to, že se charakterizují defenzivně. Jděte do jakéhokoliv kostela, či klubu, či na koncert a slyšíte pokaždé stejnou omluvu: "Bohužel tu dnes večer není příliš mnoho mladých lidí." -- No a co? Lidé nad padesát se musejí ve společnosti prosadit jako mocná demografická skupina, nikoliv jako penzisté, ale jako obyčejní, suverénní voliči. V říjnu letošního roku začne být v Británii protizákonné diskriminovat zaměstnance v práci kvůli věku a vzniká tlak, aby byl zrušen povinný odchod do důchodu. Zaměstnavatelé budou muset najít důvod, proč propustit někoho, komu je nad šedesát. Skutečností je to, že pro většinu dnešních starých lidí neznamená odchod do důchodu stříhání růží, či hraní pitomých her s vnoučaty. Odchod do důchodu je pro většinu dnešních starých lidí signálem, aby si vybrali své úspory a zahájili -- sebedotovanou -- druhou kariéru. Státní starobní důchod by měl začínat až v 70 a měl by být daleko vyšší. Královna Alžběta by měla začít podporovat staré lidi, tuto část společnosti, která je tak významná a tak nesebevědomá. Ať královna mluví jménem lidí nad šedesát let, nemluvě o těch, jimž je nad osmdesát. Ať královna hlásá onu moudrost, která pochází z dlouhověkosti a nikoliv od mládí. Ať zpochybní ten samolibý předpoklad, že lidé, jimž je pod čtyřicet, mají odpovědi na všechny otázky, a lidé, jimž je pod třicet, mají všechno životní potěšení. Odmítněme vzdělání, chvalme zkušenosti. Pokud dokáže královna ignorovat volání důchodu, národ by měl učinit totéž. Není nic ostudného na tom, máte-li jednu nohu v hrobě, když tou druhou kopete k obloze. Podrobnosti v angličtině ZDE |