Není tedy pravda, že se Štampach této rovině sporu vyhnul. Buď si toho Milan Valach nevšiml nebo považuje logické konstrukce za důležitější, než realitu. Jeho poukaz na starší mýty, z nichž židovská mytologie via Babylon skutečně čerpala, je mimoběžný : tyto mýty nemají s monoteismem nic společného. (Fakt, že bohové spolu bojovali v mýtech i osobách svých kněží nebo že řecký Olymp měl svého šéfa ještě monoteismus nezakládá.) Ani Marx nebyl ve všem originální a k některým svým zdrojům se otevřeně hlásil. To ale není důvod považovat Adama Smithe za teoretika třídního boje.

Popisovat sovětskou totalitu jako monoteistickou je nekorektní významový posun i tehdy, kdyby popsané souvislosti měly být beze zbytku pravdivé. Jsou křesťané, kteří se s mocenskými praktikami církví neztotožňují, někteří se docela dobře obejdou i bez církve. Jsou marxisté, kteří nejsou stoupenci tzv. diktatury proletariátu. Podle výše zmíněné logiky bychom mohli obhajovat i orwellovské heslo "Válka je mír" -- ty souvislosti by se také našly. Nakonec, proč ne ? Problém je, že pak není jasné, o čem dotyčný vlastně hovoří.

Jak lze v rámci víry v jednoho Boha zdůvodnit demokracii, která je i pro materialisty ? Nijak. Stejně jako ji nelze zdůvodnit v rámci polyteismu, ateismu nebo třeba Archimédova zákona. Může se stát monoteismus v rámci širší víry nástrojem totality ? To samozřejmě může. Stejně jako kterákoli jiná myšlenka, jejíž vyznavači mají pocit, že jsou oprávněni ji vnucovat zbytku společnosti třeba i násilím. Vzhledem k míře abstrakce k tomu monoteismus potřebuje trochu více omáčky, než například víra, že boj proti kapitalismu pomáhá chudým. Ale s tímhle -- tedy s tou omáčkou -- obvykle nejsou problémy. Milan Valach píše o potřebě "pozitivního projektu pluralitní a humánní společnosti, v níž nejvyšší hodnotou budou lidé, a to právě v tomto množném čísle." Povyšme tento projekt na Absolutní Nezpochybnitelné Dogma, získejme pro něj dostatek stoupenců -- a můžeme si být jisti, že jej nějaký nový Stalin takzvaně zneužije.

Pluralita může trvale existovat pouze za podmínky určité rovnováhy sil. K jejímu respektování může víra v jednoho Boha pomoci : je-li dokonalá pravda kdesi nad námi, nepoznatelná, nemusíme ji zavádět zde na Zemi. Není to jediná možná interpretace, ale možné to je. Na druhou stranu ani materialismus nemá a priori žádný důvod být demokratický a humanistický. Demokracie a humanita se v konečné instanci rovněž odvolávají na transcendentní hodnoty, byť bez Boha. Pokusy některých materialistů o čistě materiální zdůvodnění mohou vést k nabourání této vazby a tím otevírat dveře nejhorším stránkám lidské osobnosti. Není to jediný možný směr tzv. "sebeosvobození lidské osobnosti", ale možné to je. Logické konstrukce, které takovéto variability přehlíží nebo je pokládají za podružné mohou vést k velmi problematickým závěrům. A to bohužel nikoli pouze v teorii.