Součástí přesvědčovací strategie, kterou používá jaderný průmysl, je vytváření speciálního newspeaku: z komunikace se odstraňují všechna slova, která mohou na občana působit znepokojivě. Mnozí si už patrně nepamatují polovinu 90. let, když ČEZ - a spolu s ním v rámci koordinovaného postupu poslušně i Státní úřad pro jadernou bezpečnost - přešly na nové názvosloví.

V podnikovém zpravodaji ČEZ k tomu dokonce otiskli slovníček nové mluvy: havarijní odstavení reaktoru je od té doby rychlé odstavení reaktoru, havarijní sytémy jsou od té doby bezpečnostní systémy, mezisklad je od té doby sklad... a vyhořelé palivo je od té doby použité palivo. A použité palivo je přece cennou surovinou, kterou příští generace rády využijí -- toto není ironie ani cynismus, ale obsah vážně míněných článků, které jsou od té doby často publikovány. Problém likvidace vyhořelého paliva, na němž si vylámaly zuby i Spojené státy, se pak pouhou administrativní změnou jeví prakticky jako vyřešený. Protože odpadem se vyhořelé palivo stává teprve ve chvíli, kdy je za odpad prohlásí jeho majitel, žádný takový odpad vlastně není!

Bohudík máme ale ještě právníky a soudce. Francouzský vrchní soud tak vloni v prosinci vynesl velmi důležitý rozsudek o tom, že vyhořelé jaderné palivo je odpadem, protože je vyhořelé a jako takové se už nedá znovu použít. Na základě toho pak další soud v Cherbourgu mohl letos 3. března vynést rozsudek ve sporu Greenpeace s firmou Cogéma, podle kterého jsou i produkty přepracování vyhořelého paliva odpadem bez ohledu na to, jestli se teoreticky mohou někdy v budoucnu použít při výrobě paliva nového. Firma Cogéma je tak nyní povinna poskytnout organizaci Greenpeace informace o tom, kdy a jak bude s tímto odpadem nakládat a převážet jej do zemí, odkud bylo vyhořelé palivo k přepracování do Francie přivezeno.

Organizace Greenpeace se těchto informací domáhala proto, aby se ukázalo, kde končí odpady z přepracování vyhořelého paliva z nizozemské elektrárny Borssele. Navzdory ujišťování tamních politiků totiž existuje silné podezření, že část odpadů natrvalozůstává ve Francii a část se odváží do Ruska (včetně separovaného plutonia). Průmysl se dosud snažit tyto transakce utajit s odvoláním na to, že nejde o odpad, ale o jaderné materiály k dalšímu využití.

Podle pozorovatelů je rozhodnutí francouzských soudů velkým průlomem.

ZDE