Asi to bylo pozdě. Nebo spíše -zeleným se podařilo přesvědčit část veřejnosti, že nejsou jen stranou ochránců životního prostředí a že kromě ekologie mají "širokoúhlý" záběr na všechno - lidská práva, menšiny, postavení ženy, ochranu práv spotřebitele, energetiku a ekonomiku, ekologickou daňovou reformu, dopravu atd. Jejich volební preference se vyhouply přes pět procent. Překonala se tak obava, že hlas pro zelené propadne ve prospěch jiných stran.

Proto před deseti dny Paroubek přitvrdil. Předsedovi zelených Martinu Bursíkovi až z argentinské pampy vzkázal, že požadavkem na adopce dětí homosexuálními páry ohrožují zelení přijetí zákona o registrovaném partnerství. Oni sice takový požadavek nevyslovili, ve volebním programu ho neměli, ale pro jistotu jejich předsednictvo z něho stáhlo větu o návrhu začít diskusi na toto téma.

Zelení nejvíce ze všech stran prosazují důstojné postavení homosexuálů ve společnosti. Nejen oni ale budou diskutovat, zda česká úprava adopcí je správná, a to nejen při osvojování homosexuály, ale proto, že nesezdaný pár muže a ženy také nemůže dítě společně adoptovat. Jsem už čtvrtý rok členem Strany zelených, kandiduju za ni v Praze ve volbách do Sněmovny, a vím, že zelení o mnohém už měsíce stále hovoří. Nazývají to volebněprogramovými otázkami a odpověďmi.

Do třetice ale vyrazil Paroubek na zelené, a už přímo proti nim, minulé úterý. Asi uznal, že je-li vztah mezi bezmála osmi procenty pro zelené a trvalým poklesem preferencí pro ČSSD, ohrožuje to jeho snahu, aby soc. dem. vyhrála volby. Paroubkova slova, že hlas pro zelené je hlasem pro ODS či pravicovou koalici, jsou ale podle mého absurdní.

Je pravda, že loni v říjnu schválila republiková rada Strany zelených usnesení, že při vyslovování důvěry vládě nepodpoříme ani vládu, v níž by byli členové za KSČM, ani menšinovou vládu ČSSD, jejíž vznik by umožnily hlasy KSČM. Přes kritický vztah ke KSČM nejsou však zelení primitivní antikomunisté, s výjimkou bývalého předsedy Jana Beránka nikdy nepodpořili senátora Štětinu, nestraníka zvoleného za Stranu zelených, v iniciativě Zrušme komunisty, kterou nyní Sněmovna odmítla.

Je ale také pravda, že ani Bursík, ani nikdo jiný nikdy neřekl, že koalování s ODS či s lidovci by bylo vhodnější než koalice s ČSSD. Zelení mluví jen o svém volebním programu. A o programových požadavcích chtějí mluvit po volbách s kýmkoli. Srovnám-li volební programy různých stran, považuju soc. dem. program za bližší zeleným než programy ODS, lidovců či komunistů. Idea, že zelení jsou "béčko" ČSSD, pěstovaná "předbursíkovským" vedením Strany zelených, je ovšem nesmysl.

Obava ČSSD, že jí zelení přetáhli voliče, nemusí být ani správná, určitě jejich zisk není založen jen na tom. Zelení se liší od ČSSD. Jejich volič je vstřícnější k menšinám, cizincům a postiženým. Bývá citlivější k postavení žen a odmítá strach vůči cizímu. Viděno západníma očima, jsou levicí netradiční, nekomunistickou a nesociálnědemokratickou. Jejich volič je v průměru mladší než jiní, více fandí EU, je proti tradičnímu paternalismu, konzumerismu i proti nacionalismu. Jde mu cíleně o kvalitu života, jeho vlastního i společnosti. Hledá alternativy.

Zelené bude jen těšit, provede-li ČSSD obrat v "zeleném" smyslu, a nejen tak, jak o tom v lednu mluvil Jiří Paroubek, ale k liberálnější, otevřenější společnosti.

(Vyšlo na stránkách www.novinky.cz, nikoliv v deníku Právo.)