USA do konce roku rozhodnou o obnovení výroby protipěchotních min

15. 12. 2005 / Karel Dolejší

Přitom právě v podobných situacích by bylo na místě zahájit debatu o tom, zda ochota veřejnosti vystupovat proti porušování či obcházení stávající mezinárodní legislativy není náhodou důležitější než všechny rozmanité právní dokumenty, které se samy o sobě, bez reálné síly prosazující jejich dodržování,  již zítra mohou změnit v pouhé cáry papíru. V současnosti hrozí takový osud velice slavnému a vyzdvihovanému dokumentu - Ottawské úmluvě o zákazu protipěchotních min z roku 1997.

Spojené státy na většině bojišť přestaly protipěchotní miny používat v roce 1991 (výjimkou byla demarkační linie v Koreji), v roce 1992 zakázaly jejich export a od roku 1994 samy prosazovaly myšlenku postupné eliminace protipěchotních min. Když ale v květnu 1996 prezident Clinton vyjádřil podporu mezinárodní smlouvě zakazující protipěchotní miny, Pentagon už měl za úkol vyvinout a vyzkoušet fungující náhradu za systémy, které budou zakázány. Termín dokončení těchto vývojových prací - rok 2006. Zastavení výroby amerických min, k němuž došlo v roce 1997, tedy nikdy nemělo být posledním krokem USA v této věci.

Clintonova administrativa počítala s podpisem Ottawské úmluvy ve chvíli, kdy se omezení vyplývající z dokumentu podaří s pomocí nových zbraní obejít. Po výměně v Bílém domě byl však i tento pokrytecký plán zcela opuštěn.

Mezi lety 1999 - 2004 bylo na vývoj náhrad za protipěchotní minu vynaloženo 319 miliónů dolarů. V současnosti některé z těchto zbrojních programů dosáhly takového stupně zralosti, že zbývá jediné - rozhodnout o zahájení výroby. K prvnímu z těchto rozhodnutí by mělo dojít ještě během letošního prosince. Jak ale tvrdí srpnová zpráva organizace Human Rights Watch, nové zbraně spadají pod definici protipěchotní miny užitou v Ottawském protokolu. Není ovšem žádných pochyb o tom, že z druhé strany barikády brzy uslyšíme sofistickou argumentaci s cílem přesvědčit světovou veřejnost, že nové miny vlastně minami v pravém slova smyslu vůbec nejsou...

Bushova éra: Účelová interpretace smyslu nepodepsané Ottawské úmluvy

V únoru 2004 Bushova vláda definitivně odmítla Otawskou úmluvu o zákazu protipěchotních min. Důvodem tohoto kroku prý je nepřijatelné omezení vojenské kapacity USA. Jakýsi ústupek mírovému hnutí měl spočívat v rozlišení min  úmluvou zakázaných na "přijatelné" a "nepřijatelné". Přijatelné jsou prý modely vybavené autodestrukčním mechanismem (zařízením, které po uplynutí určité doby, zpravidla několika hodin, minu odpálí i v případě, že se k ní dosud nikdo nepřiblížil). Miny bez autodestrukce (persistent landmines) jsou pak vydávány za vlastní předmět kritiky mezinárodního  mírového hnutí.

Kus pravdy na tom jistě je. Velká část problémů zemí zamořených minami, jako je Kambodža, Bosna, nebo část Kolumbie ovládaná povstalci, vyplývá z dlouhé životnosti perzistentních min. Někdy i desítky let po svém nastražení může taková zbraň zmrzačit nebo zabít náhodného kolemjdoucího. To u min s autodestrukcí opravdu nehrozí.

Jenomže ani použití autodestrukce neodstraňuje hlavní námitku vůči protipěchotní mině jako takové: totiž že jde o zbraň v principu nerozlišující mezi kombatanty a civilisty. I "časovaná" protipěchotní mina může docela dobře zabít například osobu prchající právě z bojové zóny do bezpečí. A samotný proces autodestrukce také nelze označit za událost, která by nikoho neohrožovala. To je důvod, proč Ottawská úmluva zakazuje obojí: jak perzistentní miny, tak miny s autodestrukcí.

USA od února 2004 znova používají všechny existující dělostřelecké, letecké i mechanické minovací systémy, a to již bez jakéhokoliv geografického omezení. Podmínkou jejich používání byla ovšem až dosud minová munice vybavená autodestrukcí. Persistentní miny se měly i nadále používat výhradně v Koreji a i tam pouze do roku 2010.

Zvolené řešení má nicméně jeden velký háček: skvěle se hodí pro dynamické manévrové operace v tom stylu, který předvedly U.S. Army a U.S. Marines během počátečního období války v Iráku. Jakmile však tato fáze skončila a "bílými" najednou táhne protivník, miny s autodestrukcí už tak docela nevyhovují.

Ne že by výrobce představa rozlehlých minových polí kolem stacionárních strategických základen, které je třeba každých patnáct hodin kompletně obnovit, nenaplňovala nadšením z vyhlídek na skvělý kšeft. Ale i vstřícnost výzbrojního úřadu má své meze - a tak se znovu sáhlo k minám bez autodestrukce (persistent landmines). Systém nazvaný Matrix je nasazen k ochraně iráckých základen od července 2005. Obsahuje už některé komponenty zcela nového systému Spider, o jehož výrobě a zařazení do výzbroje se má co nejdříve rozhodnout.

Matrix - počítačová hra pro velké hochy

Ve zprávě Associated Press z 11. dubna 2005, která informovala o plánovaném nasazení systému Matrix v Iráku, se píše o "dálkově odpalované bombě" (remote controlled bomb), "individuální antipersonální munici" (individual anti-personnel munitions), nebo maximálně o "inteligentní mině" (smart landmine).  Systém používá několik druhů náloží, včetně směrové miny Claymore,   která v provedení používajícím dálkové ovládání nepodléhá zákazu Ottawskou úmluvou. 

Nálož vybraná z celé sady tvořící minové pole kolem chráněného objektu je obvykle odpálena nikoli automaticky (v důsledku přiblížení osoby, blízkého otřesu, mechanického kontaktu atp.), ale stisknutím tlačítka na klávesnici laptopu. Výzkumník organizace Human Rights Watch Mark Hiznay však vyjádřil nespokojenost se zvolenou metodou identifikace cíle, která není založena na přímém vizuálním pozorování, ale pouze na údajích elektronických senzorů. Rozhodnutím příslušných orgánů se tedy devatenáctiletý voják ocitá v situaci, že má odpálit nálož ve chvíli, kdy se na obrazovce jeho počítače objeví blíže neurčený stín. Docela to připomíná situaci, v níž byl letos 4. března Američany zastřelen bulharský voják Gurdi Gurdev. Rozhodnutí zahájit palbu tehdy údajně padlo na základě údajů ze snímače založeného na pasivním termálním zobrazování. 

Hiznay se také obává možnosti snadné přeměny systému Matrix v klasické "hloupé" minové pole. Prakticky stejné výhrady vznesli například i zástupci Presbyteriánkého mírového programu a dalších organizací prosazujících dodržování Ottawské úmluvy.

Pavouk na scéně?

Systém XM-7 Spider (pavouk) vyvinutý armádním arsenálem Picatinny v New Jersey je v současnosti asi nejznámějším výsledkem vývojových programů spuštěných ještě za Clintonovy éry. Má být operačně nasazen v roce 2008 a od roku 2010 plně nahradit zbylé persistentní miny ve výzbroji americké armády. Během prosince 2005 padne konečné rozhodnutí o zahájení výroby Spideru firmami Textron Systems a Alliant Techsystems. V tom případě první kus opustí výrobní linky v březnu 2007.

Pikantní je, že některá technická data a elektronika ještě v říjnu 2005 zůstávaly majetkem obou zmíněných firem a americká vláda, která má brzy rozhodnout o výrobě zbraně, k nim tedy neměla přístup...

Spider je normálně tvořen řídící jednotkou, která ovládá až 84 ručně pokládaných vzájemně nezávislých muničních prvků (min), spojených se systémem nástražných drátů. Ve chvíli, kdy dojde k doteku s nástražným drátem, obsluha manuálně odpálí příslušný segment minového pole, přičemž má na výběr mezi smrtícím nebo nesmrtícím účinkem. Kromě toho však existují ještě alternativní bojové režimy, k jejichž charakterizaci je nejlépe použít autentické vyjádření Pentagonu z prosince 2004: "Jiné operační režimy umožňují munici Spider fungovat nezávisle na centrálním manuálním ovládání (mimo jiné aktivace cílem samotným - target activation), pokud je to nezbytné s ohledem na situaci na bojišti; operátor pak může nad municí v kterémkoliv okamžiku opět převzít kontrolu."

Jinak řečeno: obsluha se může rozhodnout, že systém přepne do automatického režimu, v němž například po nárazu na nástražný  drát  okamžitě následuje výbuch.  Spider v tomto režimu tedy jednoznačně spadá do kategorie zbraní zakázaných Ottawskou úmluvou, neschopných rozlišovat mezi kombatanty a civilisty. A kromě nepřetržité kontroly nic nezabrání obsluze ulehčovat si práci soustavným přepínáním Spideru do automatického režimu. V oficiálním zdůvodnění se existence automatického režimu Spideru zdůvodňuje ohledy na změnu taktické situace a možná elektronická protiopatření protivníka. V realitě si lze ovšem představit celou řadu jiných situací, v nichž se obsluha může rozhodnout pro automatický režim - od akutního průjmu až po docela obyčejnou ulejvárnu...

Po rozhodnutí o výrobě Spideru má následovat podobné rozhodnutí ohledně systému IMS firem General Dynamics a Textron Systems (v roce 2008). Podle dostupných údajů se i v tomto případě počítá s autonomním režimem min, tj. půjde o miny zakázané Ottawskou úmluvou. 

Pokud americké úřady zvolí výrobu nových protipěchotích min, bude to pro úsilí prosadit Ottawskou úmluvu znamenat vážné narušení, ne-li přímo katastrofu. Otázka je, může-li světová veřejnost proti tomu vůbec něco dělat.

Jste-li jako čtenáři Britských listů náhodou občankami/občany USA, můžete na tomto místě odeslat protestní dopis svému senátorovi. Pokud jste občankou/občanem České republiky, můžete apelovat na ministra zahraničí, aby se při jednáních s Američany vyslovoval proti obnovení výroby min - a to na adrese Ministerstvo zahraničních věcí, Loretánské náměstí 5, 118 00 Praha 1. 

Vytisknout