20. 8. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
20. 8. 2004

Monitor Jana Paula

Chcete umřít doma? Věnujte se nyní svým dětem!

To není vtip, ale metafora, abstrahovaná realita, část skutečnosti, jež může ukázat na jeden z palčivých problémů současnosti. Ve svém článku "O štěstí v umírání a o institucionalizované smrti" jsem popisoval svoji osobní zkušenost, když jsem si svoji maminku vzal z nemocnice domů a doprovázel ji na cestě k smrti. Slovo doprovázel je skromnější, avšak ve skutečnosti jde o převedení umírajícího z tohoto světa TAM, odkud nám již informaci nikdo nedá. Z toho TAM, máme ale děs, avšak smrt jen JE, nic míň a nic víc, není třeba se ji bát, vezme si jen tělo.

Martin Fendrych v časopise Týden č. 30 ze dne 19. 7. 2004 reaguje ve svém článku "Smrt vystrčená za plentu" na toto téma sice užitečně, avšak obecně: Je dobré přijmout smrt jako součást života, je dobré být u umírajícího a přestat se bát smrti. Autor si klade otázku, proč neumíme umírat, ale odpovědi se vyhnul a nedivím se mu, je komplikovaná. Osobně si myslím, že neumíme včlenit smrt do našeho života, protože nás to nikdo nenaučil a neučí.

Je to problém společenský, kulturní, ale především asi civilizační. Přírodní národy a mnohá jiná etnika nemají s přijetím smrti problém a smrt je dokonce významnou součástí jejich života. My jsme ale zpřetrhali tradice, v nichž smrt měla své místo, a vytváříme nové, již bez ní. Známe jen zprostředkovanou smrt z médií a z televize, smrt která se nás "netýká" a není naše. Vytváříme zidealizovaného úspěšného a "nesmrtelného" člověka. Není to u nás jen problém bývalých komunistů, kteří podle autora mnohdy sami prázdní starci razili heslo "mládí vpřed".

Zamyšlení Martina Fendrycha otevírá k diskusi řadu problematických oblastí, které se týkají umírání člověka v našem současném kulturním prostředí. Stojí za hlubší úvahu a pokusím se později popsat svoji zkušenost. Smrt ovšem jednoznačně není jen osobní a individuální záležitostí, ve hře o "život a o smrt" je zapojeno mnoho faktorů, mnoho okolností, řada věcí, nespočet rozhodnutí mnohých zainteresovaných lidí, kteří rozhodují o životě člověka a nikdo za smrt nechce nést odpovědnost, protože to je těžké.

Lékaři bojují o život, mají to v kodexu, potřebovali by ale více otevřenosti, řekl bych osobní odvahy, postavit se falešné hře, která mezi nimi a námi existuje. Lékaři jsou takoví, jací jsme my, reagují tak, jak my chceme, aby reagovali. Vzhlížíme k nim totiž jako ke všemocným zachráncům a na ně potom podáváme soudní žaloby, zemře-li nám náhodou blízký člověk. Ano, lékař se nám bojí říci, že pacient umírá, a není to jenom jejich chyba. Společnost nás neučí přijímat smrt a rodiče, kterým zemřeli rodiče za nemocniční plentou, nemají co předat svým dětem.

Mluvíme o kvalitě života, ale nemluvíme o kvalitě umírání.. Smrt v nemocnici není a nikdy nebude pro tu nejstarší část populace kvalitní. Jak jsem již uvedl, člověk by neměl zemřít dříve psychicky a sociálně, vyvázán ze svých přirozených vazeb. Lékaři je nemohou nahradit, zásadní rozhodnutí je na nás. Ano, je to rozhodnutí přetěžké, ale odpovědnost za kvalitu umírání nesou blízcí příbuzní. V jistý okamžik je třeba zbavit se falešných nadějí, jít do rizika odpovědnosti. a přijmout možnost smrti svého blízkého. Je to na nás.

Jak to ale dokázat, když k takovému rozhodnutí je zapotřebí rozhodné vůle? Komenský napsal, že děti jsou jako nepopsaný list papíru, budou takoví, jací jsme my. Z osobní zkušenosti si myslím, že nebudeme-li se jim věnovat, nedáme-li jim lásku a pozornost, ony nám ji nedají také. Na nás je, ne na nich, jak silné si s nimi dokážeme vytvořit citové pouto. Pouto, které umožní dětem samostatný život, avšak pouto, které je kdesi uvnitř vytváří pocit jistoty v tomto světě. Dnešní svět mluví o úspěchu, nikoliv o duši, co ovšem chodí, v našich smrtelných schránkách?

Moje matka mi lásku dala, a protože mě přivedla na svět, já jsem ji zcela intuitivně, avšak logicky pomohl z tohoto světa odejít. Ano, měl jsem to štěstí, že okolnosti mi to umožnily a že jsem to stihl. Rozhodování bylo těžké, ale bylo rychlé. Nikdo z lékařů vám v tom nemůže a nebude chtít zabránit, naopak se jim uleví. Povede vás cit a intuice, dar vašich rodičů. Podepíšete mnoho papírů, kterými se lékaři kryjí proti žalobám a které už stejně nemá cenu číst, musíte mít trochu štěstí, ale hlavně to stihnout. Odpojovat umírajícího od řízeného dýchání jde už totiž jen velmi těžko. Je to bídná smrt, jen my se utěšujeme, že nikoliv.

                 
Obsah vydání       20. 8. 2004
20. 8. 2004 Obrodný proces v Semilech Ludvík  Vaculík
20. 8. 2004 A tyhle si vemte s sebou a naložte s nimi, jak uznáte za vhodné
20. 8. 2004 Dva tisíce slov
21. 8. 2004 Ukradená normalizace Milan  Krejčiřík
21. 8. 2004 Českoamerická televize o invazi z roku 1968
21. 8. 2004 Výstava o Pražském jaru 1968 a o srpnové invazi na Michigan University
20. 8. 2004 Pražské jaro 1968 z pohledu dnešního třicátníka Boris  Cvek
22. 8. 2004 Programové prohlášení vlády České republiky - definitivní text
22. 8. 2004 Ukraden Munchův obraz Výkřik
21. 8. 2004 Al-Sadr stále kontroluje svatyni
20. 8. 2004 Soud pustil z vazby "pořadatele" CzechTeku Štěpán  Kotrba
20. 8. 2004 Šíitští bojovníci "opustili svatyni imáma Aliho"
20. 8. 2004 Zkreslený pohled Borise Cveka na osmašedesátý rok je alarmující Jan  Čulík
20. 8. 2004 Pavel Přibyl odstoupil - jeden jeho policista zaútočil na civilistu
20. 8. 2004 Lékaři ve vězení Abu Ghraib věděli o mučení vězňů
20. 8. 2004 Kdy rezignovat? Ivan  David
20. 8. 2004 O krizi, která krizí nebyla Oskar  Krejčí
20. 8. 2004 Al-Sadr "předá mešitu"
19. 8. 2004 Koalice se shodla na definitivním znění programového prohlášení
19. 8. 2004 Programové prohlášení vlády - poslední verze před jednáním K9
20. 8. 2004 Británie: Matka devatenáctiletého vojáka, usmrceného v Iráku, řekla zástupci premiéra, že kecá nesmysly
19. 8. 2004 Irácký premiér dává al-Sadrovi "poslední šanci"
20. 8. 2004 Američtí reportéři pokutováni, protože odmítli identifikovat své zdroje
20. 8. 2004 V Maďarsku odstoupil premiér
20. 8. 2004 Vědci přenesli hmotné vlastnosti fotonů
20. 8. 2004 Kdo jinému jámu kopá - tak se z lesa ozývá... Jan  Sýkora
20. 8. 2004 Chcete umřít doma? Věnujte se nyní svým dětem! Jan  Paul
20. 8. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 12. a 13. srpna 2004
20. 8. 2004 Kdo si hraje, občas zazlobí aneb (nucený) výsek reality Ivanem Brezinou Karel  Dolejší
20. 8. 2004 Benešovy dekrety potvrzuje Charta OSN Jiří  Šoler
20. 8. 2004 Ta hezká čtyři minus.....aneb Marečku, podejte mi strukturalismus Jaroslav  Pour
20. 8. 2004 Radikálně levicový neznamená nutně komunistický Štěpán  Kotrba
19. 8. 2004 Kotrba se diví, jako se divili Slánský a Dubček Radko  Kubičko
20. 8. 2004 Co chtějí netvoři Sergej  Chelemendik
19. 8. 2004 Společenství Romů na Moravě Pavel  Pečínka
19. 8. 2004 České silnice jako hřbitovy Jan  Čulík
19. 8. 2004 Kauza Přibyl: Tak nám zase zahájili mediální kampaň, paní Müllerová Jan  Čulík
19. 8. 2004 Skandální cynismus Stanislava Grosse Martin  Mařák
19. 8. 2004 Mohl by se velitel roty SS stát šéfem Úřadu vlády?
19. 8. 2004 Přibyl není nebezpečný, nebezpečný je Gross Bohumil  Kartous
19. 8. 2004 Laciná masáž nápodoby Václav  Dušek
18. 8. 2004 Utíkej, Viktore, utíkej! Jan  Sýkora
19. 8. 2004 ...a teď tu o červené Karkulce, prosím! Ivan  Brezina
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
7. 8. 2004 Hospodaření OSBL za červenec 2004
22. 11. 2003 Adresy redakce
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
20. 8. 2004 Radikálně levicový neznamená nutně komunistický Štěpán  Kotrba
20. 8. 2004 Chcete umřít doma? Věnujte se nyní svým dětem! Jan  Paul
20. 8. 2004 Kdo jinému jámu kopá - tak se z lesa ozývá... Jan  Sýkora
20. 8. 2004 Británie: Matka devatenáctiletého vojáka, usmrceného v Iráku, řekla zástupci premiéra, že kecá nesmysly   
20. 8. 2004 Zkreslený pohled Borise Cveka na osmašedesátý rok je alarmující Jan  Čulík
20. 8. 2004 Lékaři ve vězení Abu Ghraib věděli o mučení vězňů   
19. 8. 2004 Laciná masáž nápodoby Václav  Dušek
19. 8. 2004 Haló noviny nejsou jediné, které potlačují, "co 'nám' škodí" Jan  Čulík
19. 8. 2004 Kotrba se diví, jako se divili Slánský a Dubček Radko  Kubičko
19. 8. 2004 Společenství Romů na Moravě Pavel  Pečínka
19. 8. 2004 České silnice jako hřbitovy Jan  Čulík
19. 8. 2004 Přibyl není nebezpečný, nebezpečný je Gross Bohumil  Kartous
18. 8. 2004 Pehe a odsuny František  Nepil
18. 8. 2004 O třítýdenní okupaci ČT 2 armádami spojeneckých sportovních vojsk Bohumil  Kartous
18. 8. 2004 Výběr mezi CocaColou a PepsiColou není výběr - to není demokracie Milan  Rokytka

Monitor Jana Paula RSS 2.0      Historie >
20. 8. 2004 Chcete umřít doma? Věnujte se nyní svým dětem! Jan  Paul
21. 7. 2004 Jak stát dělá překážky i dětem postižených rodičů Jan  Paul
2. 7. 2004 Na cestě mezi tušeným a viděným Jan  Paul
21. 6. 2004 O štěstí v umírání a o institucionalizované smrti Jan  Paul
27. 5. 2004 Co dělat, aneb o armádě jinak Jan  Paul
24. 5. 2004 S policisty se nemluví, aneb stále zamindrákovaní ochránci zákona Jan  Paul
5. 5. 2004 Mámo, koupíme si pivní sestavu! Jan  Paul
30. 4. 2004 Do Evropy levou, pravou anebo žádnou? Jan  Paul
12. 4. 2004 Hody, hody, dej sem prachy! Jan  Paul
15. 3. 2004 Bizetova Carmen a tak trošku Troškova "Prodaná nevěsta"? Jan  Paul
25. 2. 2004 "Perfekt tense - Malba dnes" jako institucionalizovaná nuda Jan  Paul
17. 2. 2004 Otázka pro náměstka policejního presidenta plk. Jaroslava Macháně: Proč není policie v odhalování padělatelů výtvarného umění aktivní tak, jak by mohla být? Jan  Paul
11. 2. 2004 Artsemestr 2004 - a co dál? Jan  Paul
28. 1. 2004 O Kájínkovi a vizuální manipulaci Jan  Paul
26. 1. 2004 České základní školství je tragédie Jan  Paul