Dvacet pět vystavujících autorů se věnuje "malování", ale údajně nejde o generační vystoupení ani o generační průřez. Odlišnost přístupů jednotlivých umělců prý do určité míry reflektuje názorovou pluralitu malby sledovaného období 90.let a přelomu desetiletí, avšak jak jinak ve zdejším kraji, kurátoři vystavili hlavně své kámoše, výtvarníky loajální, vždy připravené a ochotné spolupracovat za jakýchkoliv podmínek. Směsice autorů odpovídá i směsici nejrůznějších výtvarných stylů (řečeno velmi ohleduplně), projevů i přístupů. Můžete vidět všechno, tzv. citaci reklamy, banalitu, ironii, kýč, jejímž prostřednictvím prý autoři záměrně manipulujícím způsobem pracují s vědomím i podvědomím diváků. Mně se ale v této souvislosti víc líbí zlidovělé označení řitní alpinismus, je totiž výstižnější.

Ale i teoretici a kurátoři mají onu prvoplánovou schopnost manipulovat a mást diváky v dosazování jiných významů stejně tak jako jejich umělci. Těm chybí především osobní téma, vyjádřené z žitých prožitků svého bezprostředního okolí a tak listují v časopisech, sledují televizi, pozorují reklamu a citují, citují a citují. Avšak podle Olgy Malé a Karla Srpa zprostředkovávají divákovi již nějakým způsobem médii reprodukovanou realitu, tedy již zprostředkovanou skutečnost. U mnohé výtvarné produkce se nabízí otázka proč a z jakého důvodu? Mnozí čeští nekonformní umělci možná chtějí být vidět, chtějí být bráni vážně, touží být respektováni, obdivováni, navštěvováni, odměňováni a tak citují a citují a moc si přejí, aby něco z odlesku té "navoněné zdechliny" zůstalo i pro ně.

Poloha individuálního hledání naléhavého osobního tématu, zprostředkovaného v původní autorově malířské imaginaci, nebyla na výstavě téměř zastoupena. Jakoby duchovní malba, odrážející toliko jen bohatý vnitřní svět autora, vůbec neexistovala a zmizela ze světa. Není to samozřejmě pravda, potíž je, že tato malba stojí mimo trendy a velmi často i mimo schopnost ji kunsthistoricky porozumět a zařadit. Výstava Perfekt Tense - Malba dnes zprostředkovala veskrze bulvární umění a zcela jasně řekla, jaké hodnoty v umění preferuje. Jsou to hodnoty pouhého nápadu, reklamní hříčky, šoku, překvapení, ale hlavně nudy. Smysluplně se nudit, totiž pozorovat cosi na zdi, je stále lepší než nedělat nic. V tom může být umění asi opravdu mainstreamové.

V rámci úcty ke čtenáři musím konstatovat, že se už o této výstavě prožvanilo mnoho slov, která zabrala i v odborných časopisech mnoho místa informacím, které možná mohly být zajímavější. Podle mého názoru dostala výstava Malba dnes například v časopise Atelier č.25-26/2003 velmi exkluzivní prostor. Mohu se dohadovat proč, ale to je parketa šéfredaktora každého média a nechci se ptát, zda ho dostala oprávněně anebo nikoliv, co mohu říci je, že tento prostor byl naplněn pochvalným žvatláním, nezávislá kritika k této výstavě byla otištěna až v Atelieru č.4-2004, avšak byly texty "triumvirátu" Ševčíkovi - David - Rathouský opravdu nezávislé?

Vrhly na koncept výstavy Malba dnes oprávněně zpochybňující pohled, v její snaze znovu oprášit již oprášenou malbu a ratifikovat v ní jen určitý okruh umělců, bez hlediska kontextu, směřujícího podle mne ještě mnohem dál za Tvrdohlavé. Ševčíkovi ale končí s kontextem právě u této skupiny a umělců, kterým kdysi pomáhali na svět. Rathouský je z Rafanů, kteří manželům Ševčíkovým na výstavě Malba dnes také chybí, a David v souvislosti s tím, kdo na výstavě chybí, píše, že na náhody nevěří. Také texty kritiků výstavy jsou zdlouhavé, a tak se nakonec nejpodstatněji vyjádřil Rathouský. Jinými slovy řekl, že idea výstavy Malby dnes se sbližuje s masovou poptávkou po zglajchšaltovaném umění. A to je samozřejmě v případě renomovaných kunsthistoriků průšvih. A tak se jako vždy nabízí zase jen individuální cesta podvracení všeho, co má snahu se pohodlně usadit. Kdo to ale bude zadarmo dělat?