Pro 33-letou paní Maud Newtonovou nebylo lehké rozhodnout se, co udělat, kdyby měl dnešní prezident vládnout další čtyři roky. Její předkové se usídlili ve Spojených státech ještě před americkou revolucí, takže ona má na tomto kontinentu opravdu hluboké kořeny. Obává se ale, že se dnešní Amerika změnila tak silně, že jí to nevyhovuje. Že by se opravdu odstěhovala?

Liberálové po celých Spojených státech dnes o podobných problémech diskutují stále častěji všude, kde se dá - v soukromí i na internetu. Není snadné odhadnout, kolik z nich svůj úmysl stát se politickými uprchlíky bere vážně. Někteří lidé se takovými plány obírají jen z absolutní nechuti k dnešnímu prezidentovi, takže vlastně jen "politicky pózují". Je ale dost i těch, pro které je dnešní americká vláda opravdu nepřijatelná a tedy uvažují vážně o tom, že by se přestěhovali do svobodnější země. Paní Newtonová si už zjistila většinu podmínek, jak by na tom byla, kdyby se skutečně rozhodla za sebou v USA zavřít dveře a stát se Kanaďankou. Za největší překážku považuje nalézt nové zaměstnání. Je ale ochotna vzdát se kariéry spisovatelky a vrátit se do práce jako daňová konzultantka, což je obor, ve kterém pracovala dříve. Přijala by i jinou práci u velké korporace, kdyby jí to pomohlo dostat se z USA.

"Kdybych byla finančně nezávislá - tedy dostatečně bohatá - už dávno bych žila v Kanadě", řekla reportérce. "Kanada se jeví jako mnohem tolerantnější země, kde je politika umírněnější a neprojevuje se v ní tak vysoký stupeň náboženského extremismu jako v USA". I když se neočekává v Kanadě záplava Američanů, možná ani nepříliš velký proud, má americká emigrace na sever dlouhou historii. Více než 60 tisíc Lojalistů se přestěhovalo do Kanady po Americké revoluci, několik tisíc černých otroků uniklo pomocí tzv. "Podzemní železnice" a asi 50 tisíc mladých mužů se vyhnulo americké válce ve Vietnamu díky tomu, že je přijala Kanada jakožto uprchlíky.

Profesor Arne Kislenko na Ryarsonově univerzitě v Torontu předpokládá, že se v případě Bushova vítězství skutečně zvýší počet Američanů, kteří se budou chtít usadit v Kanadě. Budou to především lidé, kterým nečiní stěhování potíže, jako jsou akademičtí profesionálové a lidé pracující v bankovnictví. Dějepisec Arthur Sheps na Torontské univerzitě si ale nemyslí, že by mohl být počet amerických "uprchlíků" nějak významný. Americká ústava totiž povoluje, aby si prezident Bush odsloužil pouze další 4 roky a ne víc. Podle pana Shepse nebude většina oponentů prezidenta Bushe považovat jeho setrvání ve funkci za absolutně nesnesitelné ani za zánik americké civilizace. Není ale pochyb o tom, že mnoho amerických občanů přitahuje kanadská zahraniční politika, multikulturalismus, sociální programy, veřejná zdravotní péče, školský systém a pokrokové myšlení včetně přijetí sňatků mezi homosexuálními partnery.

"Kanaďani totiž praktikují to, o čem Američani mluví", řekl pan Julian Madison, profesor historie na Státní univerzitě jižního Connecticutu, který také uvažuje o odchodu do Kanady. Říká, že to nejsou pouze blázni na levém křídle politického spektra, kterým se situace v Americe "zajídá". I bohatí umírnění konzervativci prohlásili, že se velice obávají toho, co špatného ještě v USA napáchá prezident Bush, dostane-li příležitost k dalším 4 rokům. Už prostá skutečnost, že se o těchto problémech mluví tímto způsobem, svědčí o tom, jak vysoká je nespokojenost občanů s vládou prezidenta Bushe. Na katedře, na níž působí profesor Madison, uvažuje o odchodu ze Spojených států dalších 5 vysokoškolských učitelů - někteří do Kanady a jiní do Austrálie. Profesor Madison, který často navštěvuje Kanadu pravidelně po dobu delší než 30 roků, poznamenal, že tato země uskutečňuje mnohé z toho, co by si mohli Američani přát. Dodal, že nikdo není pochopitelně tak naivní, aby si myslel, že je Kanada perfektní zemí. Má svoje problémy i slabé stránky, je tam třeba rasismus a sexismus a řada dalších -ismů, jenže se tam neuplatňují do tak vysokého stupně jako ve Spojených státech. Velký vliv na profesora Madisona má skutečnost, že se politické kyvadlo vychýlilo značně doprava, což je myšlení, které by Bushovo zvolení ještě více posílilo. Zejména se obává toho, že se u Nejvyššího soudu uprázdní čtyři křesla nejvyšších soudců a jestliže to bude prezident Bush, kdo je bude obsazovat, potom bude i Clarence Thomas připomínat spíš Martina Luthera Kinga. "Tato země je na cestě k fašizmu, na cestě k diktatuře a já bych po ní velice nerad kráčel nebo byl veden".

Je zajímavé, že jsou pohnutky pana profesora motivovány tím, že je otcem tří dětí ve věku pod 11 roků. Nebýt toho, on ani jeho manželka by asi o stěhování neuvažovali a situaci by nějak "překousli". Chtějí ale vychovávat své děti v zemi, která by nebyla prvořadým cílem teroristů. Pan profesor říká, že je každá země možným terčem útoků, jenže prezident Bush dělá ze Spojených států prvořadý cíl, zejména po zahájení války proti Íráku. Dodal, že by mohli obraz prezidenta Bushe používat jako plakátu terorističtí náborčí. Profesor Madison si dosud nepodal žádost o práci na žádné kanadské univerzitě. I kdyby ji nenašel a prezident Bush zvítězil, přeje si, aby se jeho manželka s dětmi přestěhovala do Kanady - jen aby byly děti pryč z USA. Zatím ale není schopen vzdát se svého amerického státního občanství.

Někdy si klade otázku, zdali by nebylo lepší zůstat a bojovat, zejména proto, že vždycky nabádal své děti, aby se snažily zajišťovat nápravu nesprávných skutků. Dospěl ale k názoru, že strach z terorismu a ze soudců, které bude případně zvítězivší prezident Bush jmenovat, přehlušují jeho odhodlání bojovat. Obává se, že noví soudcové naruší ochranu lidských práv jeho dětí do takového stupně, že za ně nebudou moci bojovat po celou dobu svého života.

Pan Scott Schaffer nemařil čas a už si podal žádost na místa v Quebeku. Tento 34-letý asistent sociologie na millersvillské univerzitě v Pennsylvánii si dokonce najal právníka pro přistěhovalectví, aby mu jeho odchod z USA usnadnil. Řekl, že se cítí v Kanadě jako doma - Kanada je součást světa a nesnaží se světu vládnout. Pan Schaffer pochází z Kalifornie a doktorát ve svém oboru získal na yorkské univerzitě v Torontu. Dodal: "Dám přednost životu v multikulturní společnosti, kde jsou rozdíly v lidech přijatelné a vysoce hodnocené a ne jako zde pouze "tolerované". Jsem rád mezi lidmi, kteří mají zájem o to, aby se vedlo dobře i jiným lidem kolem nich. Kromě toho se cítím mnohem klidnější a mám lepší vztah ke světu, když jsem v Kanadě". Vyzařuje z něho optimismus, že se mu podaří v Kanadě najít práci, i když se zatím setkával s podmínkami, že mají přednost "kanadští občané a trvalí usedlíci". I on se obává, že by případné vítězství George Bushe zhoršilo situaci v USA do té míry, že by přijal práci i mimo akademické prostředí.