Počátek antiglobalizačního, či spíše alterglobalizačního hnutí vidí mnozí již v protestech proti válce ve Vietnamu, nicméně mohutný rozmach nastal teprve po rozpadu východního bloku a nové agresivní hospodářské a vojenské politice již nikým neohrožovaných západních zemí. Toto hnutí se z počátku soustředilo na protesty proti institucím, které rostoucí bídu, hlad, nemoci, války, ekologickou devastaci způsobovaly, tedy proti MMF, SB, WTO, G8 a řadě dalších. Všichni si ještě pamatujeme Seattle, pamatujeme si i protesty proti MMF v Praze před několika lety. Protesty byly často doprovázeny alternativními fóry, kde se hledala řešení problémů světa z pozice dolních 90% obyvatel naší planety. A od těchto fór již nebylo daleko k myšlence sociálních fór. Nejprve světových (brazilské Porto Allegre v roce 2001), poté lokálnějších....

Krátká historie

První Evropské sociální fórum se konalo již v roce 2002 v italské Florencii a účastnilo se ho okolo 60 tisíc lidí z řady sociálních hnutí, NGO atd. z celé Evropy. Z tohoto fóra, které navazovalo na 1. Světové sociální fórum vzešla výzva k protiválečné demonstraci proti válce, kdy se 15. února 2003 přes 20 milionů lidí po celém světě vyjádřilo proti připravované válce v Iráku. 2. evropské sociální fórum pak proběhlo 12.-15. listopadu 2003 v Paříži a účastnilo se ho 50 000 řádně zaregistrovaných delegátů. Tradici sociálních fór světadílů pak nově zahájila Amerika, kde bylo do města Quito v Ekvádoru 25. - 30. července Americké sociální fórum a kde se sešlo více než 10 000 účastníků.

Autobusová linka Londýn-Praha

Sociální fórum svedlo dohromady anarchisty, trockisty, komunisty, ekologická hnutí, lidskoprávní a mírové organizace, ale i v České republice žijící Palestince, Američany, Slováky či Rusy.

Organizátoři české účasti v čele s ekologem Miroslavem Prokešem ze sdružení dětí a mládeže Duha a Společnosti pro evropský dialog dokázali získat zdroje ze solidárního fondu ESF, takže místo plánovaných 10 liber účastnického poplatku (resp. několikanásobně vyššího poplatku pro západoevropské účastníky) čeští účastníci nemuseli platit nic, a to ani za skromné ubytování.

Nejvíce delegátů ze zhruba 20 000 zúčastněných pak spalo v Millenium Dómu a další, ti movitější obsadili hostely, levné hotely a ubytovny.

Pestrost delegátů byla opravdu značná, od odborářů přes mírové a lidskoprávní aktivisty, gay/lesbické organizace, organizace přistěhovalců a menšin, socialisty, trockisty, komunisty, studenty, antirasisty až po starosty řady měst a evropské poslance. Nechyběla řada specifických NGO, z nichž některé byly na evropském sociálním fóru vůbec poprvé.

Hlavní aktivity probíhaly v Alexandra Palace na severu Londýna a v řadě míst v centrálnější části, v Bloomsbury. Na programu je řada plenárních zasedání, stovky seminářů a workshopů, desítky kulturních akcí. Celkem proběhlo asi 500 mítinků a vystřídalo se cca 250 řečníků.

Oficiálními partnery byl po mediální stránce deník Guardian, ESF zaštítil i "rudý" starosta Londýna Ken Livingstone. Dalšími partnery byly britské odbory veřejných služeb UNISON, T&G, RMT, GMB a Alexandra Palace. No, aspoň že to nebyl Nike či Coca-cola....

Ostatně proti určité komercionaliazci a také drahým účastnickým poplatkům, které znemožnily těm nejchudším Britům účast, protestovaly po dobu konání ESF některé organizovanější skupiny, zejména anarchisté... Jejich skupina v sobotu obsadila pódium před projevem Livingstona a kritizovala skutečnost, že se Livingstone vrátil do britské Labouristické strany, která nese odpovědnost za válku v Iráku. Ale politika je vždy umění možného a mít možnost ovlivnit Labouristickou stranu pozitivním směrem londýnský starosta nejspíše upřednostnil před odmítnutím "jestřábů".

Hlavní témata letošního Evropského sociálního fóra byly: válka a mír, odpor k preventivní válce, světové a evropské ohlasy na nové americké impérium; demokracie a základní práva; fašismus eura a Ústava EU; obchod, závislost a dluh třetího světa, sociální spravedlnost a solidarita, odbory v celosvětovém hospodářství; ekonomika globální spravedlnosti, svět bez diskriminace; korporační globalizace a globální spravedlnost; proti rasismu, diskriminaci a ultrapravici; krize životního prostředí, udržitelný rozvoj a globální změny klimatu.

Všechny hlavní semináře, ač se převážně konaly v angličtině, měly simultánní překlad do dalších čtyř řečí (angl., fr., šp., it., něm.), ale i do dalších asi 230 jazyků včetně češtiny, polštiny, turečtiny. Všechny akce měly bezbariérové přístupy. Překlady zajišťovalo na 550 dobrovolníků organizace Babels. Na Evropské sociální fórum do Londýna se akreditovalo sice necelých 200 organizací, ale do navrhovaných seminářů a workshopů je zapojeno přes 1 000 organizací.

To nejlepší na začátek

Ačkoliv ESF začalo v pátek, již ve čtvrtek se konalo slavnostní zahájení. V Southwarkské katedrále před zaplněnou halou (1500 účastníků se dokonce dovnitř nedostalo a stálo venku v dešti a pískáním a boucháním si vyžadovalo vstup) zahájil fórum londýnský starosta Ken Livingstone. Ve svém vystoupení odsoudil Bushovu válku proti Iráku, účast britských sil v ní, vyjádřil solidaritu s Kubou a utlačovanými národy. Seznámil přítomné i s kampaní proti ESF a jeho osobě, s informačním embargem. Řada Livingstonových politických protivníků totiž kritizovala i utracené finance. Londýnská radnice přispěla za spoluorganizaci fóra přes 450 000 GBP (cca 22 miliónů Kč) z městského rozpočtu. "Rudý Ben" na to odpověděl, že dá radši peníze na ESF než na setkání bankéřů a že se těší, až udělá za několik let slavnostní akci k 50. výročí kubánské revoluce... Čímž uvedl hvězdnou účastnici setkání, Aleidu Guevarovou, dceru Ernesta Che Guevary. Účastníci se shodli na tom, že Livingstonův projev byl tím nejsilnějším zážitkem z celého londýnského setkání.

Následovalo vystoupení Thenjiwe Mtintso z Afrického národního kongresu, založené na srovnávání "2 národů" Afriky -- toho, co může vše a druhého, složeného ze zbylých chudých, kteří nemohou nic. Hovořila i o africké ekonomice, která je oproti globalizované vyspělé ekonomice Severu uměle lokalizována a tudíž nekonkurenceschopná. Frances O'Grady ze sedmimilionových odborů TUC požadovala mimo jiné 50% zastoupení žen ve vedení odborů a mezinárodní provázání odborů horizontálně i vertikálně. Zúčastnila se i známá spisovatelka, bojující za oddlužení třetího světa, Susan Georgeová či předseda strany Sin Fein Gerry Adams, který analyzoval problémy současnosti a našel zdroje na jejich odstranění v dosavadních výdajích na zbrojení. Přítomni byla i zástupkyně Indického národního kongresu, která sice ocenila, že se spojí všichni proti válce, ale jinak nešetřila kritikou, že se nezapojí do společné tvorby nového světa.

Páteční ráno -- start maratónu ESF

Páteční ráno bylo zahájeno několika paralelními plény. Na jednom z nich, pod názvem Za demokratickou a sociální Evropu vystoupila např. generální tajemnice CES European Trades Union Congress Maria-Helena Andre či Peter Gustavsonn ze švédské odborové centrály, který vyzval přítomné, aby se neodvraceli od evropského projektu a socializovali ho.

Členka Skotského odborového kongresu, zastupující 630000 pracujících Skotska, hovořila o nutné revitalizaci organizací v Británii, o demokratizaci života včetně pracovišť. Jako příklad demokratizace uvedla vznik skotského parlamentu po referendu v roce 1999, na druhou stranu poukázala na neustále klesající účast občanů ve volbách, za což podle ní mohou britské vlády již od Tchatcherové... "Vidíme ve světě lidi zavírané bez soudů, útoky na přistěhovalce, války o ropu, dohody GATT uzavírané bez ohledu na názor většiny občanů..." Zmínila se také o situaci ve Skotsku, o pádu textilního a finančního průmyslu, o cílech odborů...

Franco Ruso z Italského sociálního fóra zase kritizoval Evropskou ústavu, která by podle něho mohla spíše vzniknout právě na základě diskuse na ESF.

Maria-Helena Andre kritizovala, že základní svobody, na kterých je EU prý postavena, neplatí pro nové země, že dochází k útokům na práva zaměstnanců, k tlaku na flexibilizaci, delší pracovní dobu, vyšší výkonnost, přizpůsobivost atd. Řada přišla i na zkušenosti z praktických protestů zaměstnanců, např. holandských a belgických zaměstnanců v dopravě.

Další pléna byla o tématech "Aliance, které potřebujeme na boj proti rasismu", "Evropská a světová ekonomika", "Nadcházející války v Evropě". V dalším bloku proběhla pléna "Náš svět není na prodej", "Pracujeme spolu, abychom bojovali proti nerovnostem a stavěli sociální a ekonomickou alternativu" a "Palestina". O ní hovořili v plénu a v dalších seminářích např. delegáti z Human Rights Center z Gazy, uprchlý izraelský pilot či delegát z Medical Relief z Palestiny. Další diskuse se týkaly GATS, evropských daní, ekologických daňových reforem, projektu globální vlády, sociálních a ekologických konfliktů, geneticky modifikovaných organismů v Evropě, svobody v médiích a řady dalších témat. Ale to se vše nedalo ani stihnout, ba ani všechno postřehnout...

Celý areál byl plný propagačních stánků různých organizací. Byly k vidění i palestinské či kubánské - vlajky, trička, odznaky, samolepky, karikatury proti válce, Bushovi a Blairovi. Nechyběly ani různě politicky zaměřené tiskoviny. Jednotlivé skupiny zdejší organizace naučila toleranci. Nikomu nevadilo, když vedle sebe byla Země především a KS Itálie. Řadu stánků mírových organizací doplňovaly organizace propagující recyklaci oblečení (včetně katalogů), stánek Spojených transnacionálních republik - původně malá skupinka, která má dnes mnoho tisíc "občanů" s vlastním pasem uznávaných v několika státech. Řada odborových centrál z celé Evropy kromě ČR také neopomněla vyslat i početné delegace.

Pátek odpoledne

Od 16 hodin pořádal Balkan Anti-NATO center (Řecko), Kampaň za nukleární odzbrojení CND (UK), Genelek (Turecko), O Militante (Portugalsko), Fórum proti válce (Forum contra lla guerra, Itálie) a českým KSM seminář Proti NATO, militarizaci EU a cizím základnám, kde mimo jiné vystoupil s analýzou militarizace EU český účastník. Další řečníci pak hovořili o kampaních proti vojenským základnám USA v dobách války proti Jugoslávii, Iráku, které jsou soustředěny v Řecku, Itálii, Portugalsku, připomněli praktické akce, kdy se např. Řekům podařilo změnit směrovky tak, že vojenský konvoj dorazil místo do přístavu na tržiště. Padla také výzva uskutečnit příští rok den boje proti vojenským základnám. O zkušenostech s protesty se summitem NATO v Istanbulu a jeho výsledcích hovořil zase delegát z Turecka. Pozornost byla věnována i již oficiálně deklarované spolupráci NATO a Evropské armády, která posiluje imperialistickou vojenskou mašinérii. Paralelně s tímto mítinkem se konal i workshop o oklešťování práv mladých lidí, kde vystoupil i prezident WFDY Miguel Madeira.

"Lidé v Belgii vnímají odpůrce globalizace pouze jako anarchisty, kteří odmítají jakýkoliv systém. To by se mělo změnit. Mohlo by k tomu přispět i toto fórum," řekla jedna z účastnic, která podle svých slov do této evropské země odešla ze svého rodného Konga po začátku války.

Večer pak proběhla další řada akcí, z nichž největší byla pléna na témata "Konec okupace Iráku", "Otázka znalostí: kultura, vzdělání, intelektuální vlastnictví a média", "Finanční spekulace daňová spravedlnost, MMF a Světová banka", "Privatizace ,sociální hnutí a politické strany", kde promluvili zástupci z italského Cobasu, francouzského ATTACu, KS Británie či francouzské LCR (trockistická Revoluční komunistická liga).

Sobota dopoledne

V sobotu dopoledne proběhl na univerzitě v Bloomsberry seminář Světové federace demokratické mládeže (WFDY), který byl věnován zejména přípravě XVI. Světového festivalu mládeže a studentstva ve Venezuele, v Caracasu, ale přítomní byli seznámeni i stručně s historií WFDY a festivalového hnutí vůbec. Pro delegáty České republiky byl seminář důležitý, neboť v prosinci se uskuteční v Praze zasedání severoamerických a evropských členů WFDY, ale i evropský přípravný mítink na XVI. SFMS.

Paralelně s tímto seminářem probíhal i velice sledovaný seminář o Evropské ústavě, která byla jednoznačně odmítnuta jako neoliberální koncept.

Nebylo možné se zároveň účastnit plén na témata "Za Evropu lidských práv a otázka občanství", "Muslimové v Evropě" či "Konec mýtu rozvoje a růstu"... Ale většina organizací měla početnější zastoupení. Jen Čechů byly čtyři autobusy...

Chvíli volna a také trasu přesunu zpět do Alexandra Palace využili účastníci k návštěvě hrobu K. Marxe. To by bylo, být v Londýně a nestavit se u "myslitele tisíciletí"... Na plénu Směry amerického imperialismu hovořila dcera Che Guevary či prezident turecké Odborové konfederace pracujících ve veřejného sektoru...

Sobota odpoledne

Odpoledne se konal seminář o EPA. EPA je dohoda o ekonomickém partnerství mezi EU a 77 bývalými koloniemi v Africe, Karibiku a Pacifiku (ACP, EPA). V rámci této dohody se EU otevře trh těchto zemí pro její zboží. Chudé země ztratí právo na ochranu svých výrobců od nerovné konkurence z EU, tisíce lidí ztratí své živobytí a bude uvrženo do bídy. Podobně jako plány WTO...

Mnoho lidí se shromáždilo na workshopech o plánu Colombia, o plánech CIA v Jižní Americe či na semináři jak budovat lokální sociální fóra a jak tvořit praktické webovské stránky těchto fór... Zajímavé bylo též další plénum Válka, sociální hnutí a politické strany, kde vystupoval F. Bertinotti z italské PRC (italská Strana komunistické obnovy)...

Na konci každého dne se většinou mladí návštěvníci přesunuli do stanu, který byl jen několik minut chůzí vzdálený od Alexandra Palace, kde se konaly koncerty. V až neuvěřitelně příjemné atmosféře zde hrály kapely jak z Evropy, tak z afrických zemí. Od 18 hodin začínal kubánský večer plný tance, rytmu, hudby. Jenomže pak čekala ještě jedna "exotická" akce - večer KS Británie k výročí Velké říjnové socialistické revoluce, který se konal v kyperské čtvrti. Není divu, že nad pódiem visely vlajky AKELu (Pokrokové strany pracujícího lidu Kypru)....

Nedělní dopoledne demonstrací

Nedělní dopoledne bylo ve znamení rostoucího nepokoje v ulicích, uzavírek a dlouhých objížděk, takže cesta na shromáždění sociálních hnutí pro mnohé skončila dříve, než vlastně začala. Nedostali se ani na dohled Alexandra Palace a již pomalu směřovali na demonstraci, která měla začít v Russel Square ve 13:00. Na shromáždění byla po dlouhé diskusi v zaplněném sále přijata výzva k mírové a sociálně spravedlivé Evropě a bylo navrženo uspořádat 19. března 2005 - v čase před summitem EU - celoevropskou demonstraci v Bruselu.

Demonstrace sama začala již dávno před oficiálním zahájením. Od rána postávaly na shromaždišti skupinky se svými propagačními materiály, ulice okupovala celá řada stánků. A jak se blížila hodina H, davy lidí zaplavovaly okolní ulice a pestré vlajky, transparenty měnily jinak jednotvárné náměstí v obrovské karnevalové tržiště. Jednotlivé politické proudy se organizovaly do bloků -- komunisté se zapojili do rudého bloku, který byl spojen s blokem solidarity s Kubou. Pod transparentem WFDY pochodovali s rudými vlajkami a snažili se rozskandovat přítomné. Někteří delegáti komunistické organizace zaměnili "rudý blok" za účast v bloku Evropské levicové strany, která se pak prolínala i s   trockistickými skupinami. Hlavní myšlenkou akce bylo totiž stažení jednotek z Iráku a protest proti politice George W. Bushe a Tonyho Blaira, který zhruba ve stejnou dobu dal USA k dispozici britské síly.

Proud patnácti tisíc účastníků (dle policie, organizátoři uváděli až dvojnásobek) vyrazil o druhé hodině pomalu vpřed. Tisíce praporů a barev, pokřiky, skandovaná hesla, to vše budilo rozruch v řadě ulic od samotného místa pochodu. Po několika hodinách se průvod dostal přes řeku Temži. Přilehlé ulice byly téměř neprůchodné a kolemjdoucí se nestačili divit záplavě transparentů a hlasité hudbě.

Demonstrace vrcholila na proslaveném Trafalgar Square, kde byla zakončena několika projevy a koncertem. Na londýnské demonstraci bylo o poznání méně lidí než loni v Paříži, akce byla tišší, ne tak nápaditá, pro zkušené pozorovatele jakoby signalizovala rozpačitost celého hnutí.

Co bude dál?

Další evropské sociální fórum se má konat za rok a půl v Řecku, v Athénách. Ale již teď je jasné, že se celé hnutí potýká s obrovskými problémy.

Ze stovek seminářů nedával nikdo dohromady konkrétní závěry, neexistovaly společné rezoluce k určitým otázkám, jako se tomu děje např. na festivalech mládeže a studentstva. Úroveň vystoupení většinou ustrnula na stejném bodě jako na předchozích fórech, diskuse se od posledního fóra neposunula. Zákulisní boje proti některým skutečně alternativním hnutím, proti řadě seminářů či vystoupení některých účastníků  komunistických stran mnohému napovídají. Umírněná levice odmítá spolupracovat se stalinisticky zaměřenými organizacemi. Anarchisté také několikrát narušili průběh jak samotného fóra, o kterém prohlašovali, že je zkorumpované, tak i průběh demonstrace. Stejná kritika, stejné naříkání, stejnéě plamenné výzvy i přehnaná až nepříjemná osobní agitace mnohých skupinek tvořily skutečný obraz sociálního fóra. To, zdá se, ztrácí každoročně svou původní energii.

Úspěchy drobných, lokálních fór, které v řadě obcí (např. v Itálii) nahrazují tzv. občanskou společnost a podařilo se jim pohltit do sebe i oficiální struktury v obci, jsou ve srovnání s bezradností evropského fóra jen drobnou náplastí. Navíc, ani ony neřeší stále se prohlubující propast mezi proklamacemi o demokracii, lidských právech a skutečnou vládou globalizovaného kapitálu.

Je vidět, že lokální sebeorganizace a následné řešení konkrétních lokálních problémů jde alterglobalistickému hnutí lépe, než pozitivní koncepční vize globálního pohybu. Ještě nenastal čas. Pozitivní může být ale například to, že česká delegace chtěla nabídnout Prahu jako pořadatelské město příští mezinárodní přípravné schůzky ESF... Rozhodnutí bylo ale přesunuto na příští do Paříže.

Londýn zažil přehlídku tisíců lidí, kterým není osud planety, jejich vlastních států či jejich bližních lhostejný. Zvolili jednoduché heslo: Mír. Rozhodně je ale jasné, že jestli příští fóra nedostanou nový impuls, nový náboj, upadnou do beznaděje a znechutí zbytky nyní ještě aktivních iniciativ. Dialog jednotlivců, skupin, národů, kultur i civilizací o podobě světa, ve kterém chtějí žít však není a nemůže být jednoduchý. Kdyby byl, žili bychom v ráji už teď.