Studie vyvrací mýtus, že muslimové jsou násilnější než ostatní

2. 2. 2015

Profesor M. Steven Fish z University of California v Berkeley ukázal, že země s muslimskou většinou, měřeny podle podílu vražd na počet obyvatel, mají sklon být významně méně násilné, nežli ostatní společnosti.

Převážná část muslimských společností se vyznačuje ročním počtem 2,4 vražd na 100 000 obyvatel, zatímco průměr v nemuslimských zemích dosahuje 7,5 vraždy na 100 000 osob. Ve skutečnosti je procento muslimské populace mimořádně dobrým ukazatelem podílu vražd. Větší autoritářství přitom rozdíl nevysvětluje, proměnná politický režim ve statistické analýze výsledky nemění. Kde je více muslimů, tam se méně vraždí.

Fish dále rafinoval analýzu, vyloučil například převážně nemuslimské státy s vysokým podílem vražd (Kolumbii, Salvador, Guatemalu, Honduras, Jamajku, Lesotho, Jihoafrickou republiku a Venezuelu). I poté země s vysokým podílem muslimů vykazovaly výrazně nižší podíl vražd.

Pokud by byl islám hlavní příčinou islámského terorismu, měli byste očekávat, že běžní muslimové budou násilnější než běžní nemuslimové. Na Zemi je více jak miliarda věřících muslimů; pokud by jejich náboženství za své podstaty směřovalo k násilí, data by tomu musela odpovídat. Ve skutečnosti nic takového nepotvrzují.

Nelze popřít, že terorismus islámských teroristů je reálný fenomén a reálný problém, který je oprávněně široce studován. (Fish předkládá vlastní argument, že islamistický terorismus lze nejlépe pochopit jako reakci na zahraniční politiku Západu, ale tento pokus je mimořádně nepřesvědčivý.)

Tím se neříká, že můžete Západ zcela vyvinit. Cizí invaze do muslimských zemí rozhodně hrály roli při podněcování růstu násilných islamistických hnutí. Američany vedená invaze do Iráku například vytvořila všudypřítomný chaos a násilí, které uvolnily cestu extrémismu. Ale Západ je jen jedním z mnoha faktorů, které sehrály roli v širším trendu islámského extrémismu. Dalšími faktory jsou diktatury převládající v muslimském světě, sunnitsko-šíitské sektářství a také theologické doktríny rozvinuté moderními islamisty jako Muhammad ibn Abd al-Waháb a Sajíd Kutb.

V tomto smyslu je islám jako takřka všechna náboženství: Jeho hlavní zásady lze číst, jako by zakazovaly, ale také jakoby ospravedlňovaly politické násilí, v závislosti na tom, kdo interpretuje. To neznamená, že islám je ze své podstaty násilný. To prostě znamená, že muslimové jsou lidé jako kdokoliv jiný.

Zdroj v angličtině: ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 2.2. 2015