"Dnešní doba je zřejmě nejnebezpečnější, jakou jsme kdy zažili"

1. 2. 2015

Hlasy proti politice škrtů se šíří. Ve Španělsku strana Podemos (znamená to "My můžeme") se objevila zčistajasna a vítězí v průzkumech veřejného mínění. A v sobotu v Madridu zmobilizovala sto tisíc lidí na podporu toho, co nazvala "Demonstrací za změnu".

Žena na demonstraci v Madridu: "Je to naděje, že se to dá udělat, protože lidi tu trpí strašlivou situací už velmi dlouho. Doufáme, že se do nové situace dostaneme taky, se stranou Podemos. Je to strana, která se stará o lidi víc než velké korporace."

Španělsko je jednou ze tří zemí, které dostaly jako Řecko záchranný balíček a v nichž se během roku budou konat všeobecné volby. Tvůrci politické strategie v eurozóně se obávají, že vítězství Syrizy v Řecku bude fungovat jako katalyzátor. A jestliže dostane ústupky Řecko, vlády v ostatních zadlužených zemích budou muset žádat o totéž.

I v Británii, která provádí politiku škrtů z vlastní vůle a kde ji podporuje mainstreamový politický konsensus, jsou i hlasy, které jsou přesvědčeny, že výsledek řeckých voleb by to měl změnit. Bývalý labouristický ministr Michael Meacher:

Michael Meacher: "Politika škrtů v Řecku vyvolala tak ničivou zadluženost, že tamější ekonomika není schopna vygenerovat růst, z něhož by se ty dluhy uhradily. I v Británii růst nyní klesá a deficit, který se měl v důsledku vládních škrtů snížit, je pořád ještě 100 miliard liber a letos stále ještě roste. To je podle mého názoru neudržitelná situace. Jak ukazují nedávné průzkumy veřejného mínění, začíná si to uvědomovat stále více lidí a chtějí, aby vláda politiků škrtů zrušila."

Moderátor: "Argumentace tam i zde od lidí, kteří říkají, že politika škrtů je sice bolestivá, ale je nutná, zní, že jestliže nebudete splácet dluhy, budou zatěžovat nejen vás, ale i příští generace."

Michael Meacher: "To je pravda. Jsem stoprocentně pro splácení dluhu, ale jde o to, že za nynější politiky škrtů my ten dluh nesplácíme. Musíme uznat, že stimulace hospodářského růstu uvolněním politiky škrtů je jediná praktická možnost jak dluh rychle a efektivně splatit."

V Německu upoutalo pozornost o tomto víkendu něco jiného. Smrt Richarda von Weizsaeckera, který jako německý prezident řekl svým spoluobčanům při příležitosti čtyřicátého výročí porážky nacistů, že "Všichni z nás, ať vinní či nevinní, ať mladí či staří, musíme přijmout minulost. Všichni jsme ovlivněni jejími důsledky a jsme za ni odpovědni." Pro mnoho Němců je poučení z historie jednoduché: Pokud zlikvidujete důvěru ve vaši měnu, jak se to stalo ve dvacátých letech, bída, která bude následovat, otevře dveře populistickým stranám. Kolečka plná bezcenných bankovek utvořila základy domu, který postavil Adolf Hitler. Toto přesvědčení je motorem německé strategie v eurozóně a o tomto víkendu se to nemění. Angela Merkelová zdůraznila v listě Die Welt, že miliony eur už byly odepsány z řeckého dluhu a ona neočekává další rušení řeckých dluhů.

Kancléřka Merkelová sama čelí populistické výzvě. Pegida zorganizovala demonstrace tisíců lidí v německých ulicích proti tomu, co nazývá "islamizace Německa". A zítra Pegida doufá totéž uskutečnit poprvé i v Rakousku. Avšak Pegida si také vytvořila vazby na novou politickou stranu, Alternativa pro Německo, která odmítá veškeré záchranné balíčky.

V sobotu večer v Athénách někteří občané demonstrovali na podporu Zlatého úsvitu, což je strana, nepřátelská vůči cizincům, a její někteří čelní členové jsou ve vězení. Měnové krize nepodporují rozkvět jen ultralevicových, ale i ultrapravicových stran. Zlatý úsvit žije z politiky škrtů a z bídy viní cizince a politiky, kteří s nimi kolaborují. Argumentují velmi podobně, jak se němečtí nacisté stavěli vůči splácení reparací, které západní spojenci vnutili Německu po první světové válce. Ty dluhy Německa byly nakonec plně odepsány, ale až po další světové válce.

V Dublinu se ve středu pokusil guvernér Anglické banky Mark Carney o kvadraturu kruhu. Má-li měnová unie fungovat, zdůraznil, je nutno sdílet společná rizika. Členové eurozóny, ať jsou v jakékoliv krizi, nemohou být ponecháni, aby ji řešili sami. Uvedl aktuální příklad z Británie:

Mark Carney: "Přesvědčivým důkazem tohoto je nedávný drastický pokles cen ropy. Vzhledem k tomu, že toto riziko je sdíleno celou Británií, dopad na skotské státní finance je jen desetinou toho, jaký by byl, kdyby Británie nesdílela riziko všech svých regionů."

Eurozóna má jednotnou ústřední banku, nemá ale jednotné ministerstvo financí. Německo si proto myslí, že politika škrtů se musí dodržovat, aby se udržela společná měna. Ale jak napsal komentátor Philip Stevens ve Financial Times, přežití eura závisí i na politickém konsensu, nikoliv jen na fiskální disciplíně. A politické postoje se možná mění. Francie, která přesvědčila Německo, aby ignorovalo předpisy v prvních letech existence měnové unie, vyžaduje znovu pro sebe takovou pružnost.

Hovořil jsem o nejnovější situaci s Artem Fischerem, ředitelem berlínské burzy, a profesorkou Mary Kaldorovou z London School of Economics, která tento týden zorganizovala dopis od kolegů ekonomů, požadujících dluhovou úlevu pro Řecko, informoval dále moderátor pořadu The World this Weekend.

Mary Kaldor: Německo by si mělo uvědomit, že má-li země dosáhnout hospodářského růstu, musí mít možnost vydávat peníze. V roce 1953 byly Německu všechny jeho dluhy odpuštěny a nejen to, dostalo i pomoc v rámci Marshallova plánu, a to vedlo k obrovskému růstu po celé Evropě, nejen v Německu. Problém dneska je, že jsme v situaci jako ve třicátých letech, kdy se dodržoval zlatý standard, růst to zastavuje a to ohrožuje celou eurozónu. Ohrožuje to i politiku Evropy a já se obávám vzestupu pravicových a xenofobních stran.

Moderátor: Arte Fischere, to musí být vzato v současnosti v Německu v úvahu? Proč to nevede německé politiky k přijetí argumentu, že určitá forma redukce dluhu by byla východiskem z této krize?

Art Fischer: V Německu máme stále sílící hnutí na extremní pravici, které je proti Evropské unii. Kdyby se Merkelová vzdala a porušila všechny ty věci, které říkala v minulosti, ona vždycky říkala, že ty peníze nejsou ztraceny, že budou zaplaceny zpět, mimochodem, za třicet let, což je dost pozdě, kdyby veřejně řekla, dluhy rušíme, to by dalo extremní pravici ještě další důvody k odchodu z EU. Je to skutečný problém. V Evropě celá řada zemí neprovádí reformy dostatečně efektivně. Řecko neprovedlo žádné reformy, jimiž by do země přilákalo investory. Nezačalo vyrábět zboží, které se používá v Evropě nebo jinde. To nevidím.

Mary Kaldor: Ráda bych se vyjádřila k oběma těmto argumentům. Zaprvé, co se týče reforem. Já souhlasím, že Řecko musí provést reformy. Myslím si ale, že nejdůležitější reformy jsou odstranění korupce, která je v Řecku široce rozšířena, a je třeba také zabránit neplacení daní. A nová vláda přislíbila, že se bude zabývat obojím. To jsou podmínky, které bychom měli vyžadovat za snížení dluhu. Co se týče otázky extremní pravice, myslím si, že extremní pravice je důsledkem hlubokého pocitu nejistoty a odcizení. A jediným způsobem jak to odstranit je vyvolat hospodářský růst po celé Evropě. Nesmíme zapomínat, že Evropa byla vytvořena za účelem sjednocení po strašlivých zkušenostech obou světových válek a my musíme mít solidaritu, musíme udělat všechno, abychom se vyhnuli těmto hlubokým tendencím v našich společnostech.

Art Schulz: Je velký rozdíl mezi eurozónou v době, kdy se Řecko dostalo do potíží, a dnes. Kdyby dnes Řecko euro opustilo, pro eurozónu by to nebylo tragédií. Ale ze sociálního hlediska by to bylo strašné, protože v Řecku by vznikly nepokoje, vzniklo by tam velmi nestabilní prostředí, byla by to země z třetího světa. Můžeme si to dovolit? Chceme to? Nemáme povinnost těm lidem pomoci? Myslím, že máme, ale pomoc může pomoci jen, pokud obě strany spolupracují a v tomto okamžiku nová vláda veškerou pomoc odmítá. Nezapomínejme, že němečtí daňoví poplatníci dali Řecku k dispozici 68 miliard euro. To byly peníze, které vydělali Němci v Německu.

Mary Kaldor: Ráda bych upozornila, že splácení dluhu plyne německým bankám, které půjčovaly peníze velmi neodpovědně.

Art Schulz: To je do určité míry pravda. Avšak investovala tam také spousta soukromých investorů. Musím přiznat, že i já, a i já jsem přišel o nějaké peníze. A moji přátelé. Samozřejmě, banky byly daleko více angažovány. Pomohli jsme jim. Vytvořili jsme nyní velmi robustní systém, že jestliže řecké banky udělají bankrot, nerozšíří se to přes celou eurozónu.

Mary Kaldor: Chci říct dvě věci. Zaprvé, myslím si, že samozřejmě všechny investované německé peníze se vracejí do Německa. Formou nákupů německého zboží a tak. Německým daňovým poplatníkům se tohle musí vysvětlit.

Art Schulz: Už nás obviňují, že příliš mnoho vyvážíme. Že vyděláváme příliš mnoho peněz, že vyvážíme a nemáme domácí poptávku. Tohle by se zhoršilo.

Mary Kaldor: Problém ekonomické nerovnováhy je problém jak země, která má přebytek, tak země, která má deficit. Něco se musí udělat, aby vznikla v Evropě rovnováha. Dále, nesouhlasím, že by odchod Řecka z Evropské unie neměl dopady na Španělsko, Itálii a Irsko. Měla bych velké obavy, co to bude znamenat pro eurozónu.

Moderátor: Co si myslíte o výrocích nového řeckého ministra hospodářství, jak je citoval Der Spiegel, že by chtěl, aby bylo splácení řeckého dluhu spojeno s mírou řeckého hospodářského růstu. Je to první známka potenciálního kompromisu?

Art Fischer: Já jsem pracoval v sektoru hypoték. Když máte zákazníky, kteří nemohou splácet dluh, musíte si s nimi sednout a vyjednat s nimi splátkový kalendář, aby si mohli dovolit dluh splatit. Nemá smyslu donutit zákazníka k bankrotu. Musíte jim pomoci, aby se postavili na nohy, a pak musíte zajistit, že nakonec budou postupně schopni splatit dluh. Z tohoto hlediska si myslím, že je to rozumný návrh.

Mary Kaldor: Pro německého daňového poplatníka je nejdůležitější, aby Evropa přežila. Dnešek je pravděpodobně nejnebezpečnější dobou, jakou jsem kdy zažila.

Zdroj ZDE (audio)

Vytisknout