O tomto skromném začátku hnutí se doslechly i jiné ženy v Izraeli a vyvinuly vlastní iniciativu k jeho rozmachu. Na severu Izraele žije hodně Palestinců, kteří jsou izraelskými občany, a tak se Palestinky postavily bok po boku s Židovkami, aby připojily svůj protest, následně se mírové hnutí rozšířilo do několika desítek dalších zemí. Toto hnutí sleduje jasné a trvalé poselství šíření způsobů nenásilí: Zastavte okupaci! Toto poselství je určeno izraelskému národu, jeho vládním představitelům, palestinskému lidu a vedením mezinárodního společenství. Cílem je pozvednutí hlasů těch, kteří odmítají okupaci, ale jako jedinci nemají žádnou politickou moc. Vytrvalost žen a stupňování jejich protestních aktivit má však rozsáhlý vliv.

Po vzplanutí druhé intifády Al Aqsa na konci září 2000 se spojilo devět mírových organizací izraelských žen v  "Pakt žen pro mír" a začaly řetězcem aktivit, některé z nich představovaly občanskou neposlušnost, jako například ulehnutí na zem před vchodem izraelského ministerstva obrany, na protest uzavření přechodů palestinských oblastí. Tyto aktivity byly občas uspořádány společně s mírovými organizacemi, jejichž členy byli muži i ženy, prosazující další druhy nenásilného odporu, jako nedodržování zákonů a vojenských příkazů, stavění domů, které izraelské síly zdemolovaly, odstranění uzávěrů a zasypavání zákopů, vyhloubených vojenskými silami k upevnění uzavření palestinských oblastí.

V jiných situacích ženy samy odporovaly buldozerům izraelské armády, nebo se připoutaly řetězy k olivovým stromům, s pokusem zabránit dalšímu ničení domů a majetku Palestinců. Některé tyto činnosti vedly k zatýkání aktivistek.

Zrovna tak některé organizace z členů "Paktu žen pro mír" pořádaly zákonné protestní nenásilné akce. V lednu 2001 se pět tisíc palestinských a izraelských žen účastnilo průvodu, který směřoval z izraelské strany Jeruzaléma do jeho palestinské části, pod dvěma navazujími hesly: "Okupace zabíjí nás všechny" a "Odmítáme být nepřáteli". V červnu minulého roku izraelské ženy zorganizovaly akci hromadného ležení na chodníku v Tel Avivu, během níž tisíc žen bylo černě oděno ve smutku za oběti okupace.

Někteří členové Paktu volí jiné způsoby nenásilného odporu. Ženy jsou přítomné na stanovištích hlídek, aby sledovaly chování vojáků při kontrolách, mnohdy zabrání provokování a brutálnímu napadání Palestinců. Nedávno tyto ženy zabránily zastřelení dítěte, když strhly ústí namířené pušky.Tento čin vedl k jejich zatčení a obvinění "z překážení v obranné činnosti izraelské armády".

Organizace "Nové rysy" podporuje ty, kteří odmítají službu v izraelské armádě z důvodu svědomí. Minulý rok jsme podnikly akci: "Ženy odmítají". Co odmítáme jako ženy? Odmítáme výchovu dětí k válce, odmítáme ignorování válečných zločinů, které jsou páchány naším jménem, odmítáme okupaci, odmítáme vedení normálního života, zatímco jiný národ trpí kvůli nám.

To je solidní použití  boje za nenásilí. Je to pokus k zastavení militarizace kultury izraelské společnosti a prosazení chápání nenásilí u izraelských dětí.

Zřejmě úspěšnější situaci v použití nenásilí, které posloužilo míru v Izraeli, mělo "Hnutí čtyř matek". Tato skupina, kterou založily čtyři ženy v roce 1997, jejichž synové sloužili v izraelské armádě, se snažila získat veřejnost v Izraeli k požadavku stáhnutí armády z jižního Libanonu, protože zůstávání v něm nesloužilo  žádnému cíli bezpečnosti, ale vystavovalo životy vojáků nebezpečí. Toto hnutí ze začátku bylo vysokými armádními důstojníky ironizováno (co vědí ženy o bezpečnosti?), ale strategie "Hnutí čtyř žen" kladla důraz na  jejich roli matek, to zapůsobilo na společnost, nešlo už jen o respekt pracujících žen, ale  jejich respektování jako matek.

Toto hnutí se nikdy neuchýlilo k občanské neposlušnosti, organizovalo demonstrace a malá protestní shromáždění, které dokazovaly správný postup, že jako matky dodržují zákon a nesledují žádný politický cíl. Jejich postoj sloužil jen jejich synům v bojovných jednotkách a právu veřejnosti vědět, že izraelská politika v Libanonu se střetává s odporem. Setkaly se s nejvyššími vládními představiteli a seznámily veřejnost s chabou výmluvou činitelů, během jejich vytrvalé mediální činnosti. Hnutí získalo důvěru, osvojení logiky matky, bdělé nad svými syny a vzdálené jakékoli stranické politice, zasáhla nerv izraelské veřejnosti. Počet zabitých vojáků v jižním Libanonu stoupal, a tak poselství čtyř žen bylo dopřáno sluchu a zaselo znepokojení. Za tři roky po vzniku tohoto hnutí se izraelská armáda stáhla z jižního Libanonu.

Mírové ženské hnutí v Izraeli praktikuje rozličné podnětné nenásilné způsoby, a přestože se provádějí i dramatičtější akce s elementy rizika a občanské neposlušnosti, drží se vždy nenásilné činnosti. Ženy při demonstracích pociťují, že jsou chráněny, že policie a armáda jim jako ženám neublíží -- přesto, že bylo dotvrzeno, že tato domněnka není pravdivá.

Zkušenost prokázala, že strategie nenásilí má větší morální sílu a daleko větší vliv než strategie násilí. Nenásilné aktivity posilují ty, kteří cítí bezmocnost. Výsledky potvrzují, jak dalece je nenásilný boj účinný a vlivný.