Britské listy sledují v podstatě od jejich prvopočátku na internetu a byly mi vždy skvělou útěchou pro možnost nalezených článků pro lidí, jako jsem já, které jsem nazvala "people from the space between" (lidé z prostoru uprostřed). Jsem Češka, ale bohatší o poznání jiné kultury. Byla jsem vždy ráda, že nejsem sama, která to také tak cítí. BL mi dávaly útěchu z faktu, že je nás, těch slušných Čechů v zahraničí, kteří se navíc nestydí klást filozofické, etické, politické, ekologické, historické, a lingvistické otázky, víc. Jsem prostě bytost západní civilizace, která je schopna žít kdekoliv na této planetě ve vší slušnosti a zodpovědnosti k vlastní pravdě.

Ty dva horní úryvky těch dvou "nejmenovaných" dam plně rasově diskriminačních výroků mě nějakým způsobem donutily se ozvat a vyjádřit něco v tom smyslu, že každý se musí neustále vzdělávat, dovzdělávávat, a učit se na základě korespondujícího běhu světa, který kolem nás sviští turbulentním tempem.

Pokud si tady po zkušenosti s Amerikou pustím nějaký ryze český film, tak jsem si všimla, že až teď vidím tu propagační uniformitu jedné rasy v ČR a už mi ta představa připadá jakoby velmi nemoderní, nepravdivá, a proto diskriminační, necitlivá a jakoby s klapkami na očích.

Ta vyváženost různorodosti (nejen)americké společnosti by mi už chyběla. Ta různorodost ras (vlastně jsou jen tři, ale tisíce odstínů barev kůže) přispívá k obohacení kultury jako takové, ke zdravým výzvám, jiným možnostem, k větší objektivitě pravdy, ke konkurenci a učení se jeden od druhého, vše ovšem založeno na vzájemném respektu.

Jinak fungování takovéhoto společenství by smysl nemělo. Takovýto princip vzájemného respektu mezi národy a etniky se vždy v evropské historii postrádal a mám pocit, že tam chybí dál. Americká společnost je tak skvělým experimentem fungujícího soužití všech lidí s jiným zázemím...

Ovšem jako každá země, má i multi-etnická USA své problémy, ovšem v závislosti jiného historického a sociologického vývoje společnosti, než je v Evropě. I dnes samozřejmě tu problémy s multi-etnickým soužitím existují, ale spíše v symbolické rovině, v té horší variantě v té latentní.

Na americkém Jihu jsou lidé spíše segregováni ve svých myslích než ve svých činech. I když mám za sebou čtyři semestry na jedné historicky "Black" University, kde učí i můj manžel, Američan šesté generace a který tak patří k "bílé" menšině amerických profesorů na této univerzitě, a kde jsem byla ve třídě někdy jen jedinou "bílou", se ke mne všichni chovali fantasticky, seriózně a bez jakékoliv známky rasové diskriminace. V Evropě mi to někdy přijde obráceně. A co mě naprosto dojímá, když nějaký člověk ze záp. nebo vých. Evropy se vyjadřuje diskriminačně nejen o rase, ale i o pohlaví, věku, náboženské víře atd. a ani o tom neví, čeho se dopustil.

Evropané se nadřazují nad Američany, co se průměrné vzdělanosti týče, a pak se klidně nestydí používat diskriminační výrazy nejen ke světu vlastního vědomí, což je primární a horší, ale i k objektivnímu světu, který je následkem toho prvního. Ptám se, jakou pak mají kvalitu evropské univerzity vzhledem k těm americkým?