(...) Odradily mě [Čulíkovy] výroky jako: Představte si, že by vám někdo ve Finsku zakazoval mluvit česky. On přece moc dobře ví, že žádná země v Evropě přistěhovalcům nezakazuje mluvit rodným jazykem: že jde o jejich ochotu (!!! - podle mě by to měla být samozřejmost) a schopnost naučit se jazykům hostitelské země, jako absolutní minimum.

Sdílím Vaše obavy z budoucnosti Evropy, stejně jako mnozí z nás, kterí v multirasové společnosti už žijeme. (...) Já mám pocit naprosté odcizenosti v Německu - ne proto, že jsem v Německu, ale proto, že nevím, kde jsem. Německo už to není: Když vyjdu ve Frankfurtu na ulici, potkám černocha, na dalsím rohu Inda, na dalsím Korejce (a to nebydlím v žádném ghettu). V metru jsem často jediný Evropan: mám svobodné povolání a nejezdím tedy v dopravní špičce (kdy je metro Němců plné - jedou do práce a z práce).

V této zemí je 5 milionů nezaměstnaných a argument, že potřebujeme lidí z třetího světa kvůli nízké porodnosti, je pitomost. V budoucnu bude nekvalifikovaných pracovních sil zapotřebí ještě méně než dnes. Velká většina zdejších přistěhovalců žije z podpor a nepřišla sem za prací (žádná není), ale proto, že jim tady my ostatní zaručíme životní úroveň jejich střední třídy - a to bez práce (v tom má tedy pan Čulík pravdu, že jim Evropa dala možnost zbohatnout). Udržovat takto umělE vytvořenou armádu nezamestnaných se hodí průmyslu - mohou tlačit na mzdy a škrtat v minulosti vybojované sociální vymoženosti. Stejnou cestou se ubírá městská správa. Prostě se zavírají knihovny a hudební školy, protože výdaje na přistěhovalce (tyto spočívají na bedrech obcí) mají prioritu.

Na rozklad Evropy nemusíme čekat 100 let, jak píše pan Čulík, už jsme jeho svědky. Pan Čulík ho nevidí, protože sedí na universitě ve Skotsku - a libuje si, co mu Británie umožnila. On však není typický přistěhovalec posledních 10-20 let a je od něho hloupé, že se za takového vydává.

Apropos ztotožňování se přistěhovalců z Asie a Afriky se západní kulturou: Mladí Turci (Čulíkova asimilovaná druhá generace) si vozí nevěsty z Turecka.

Takže šátků tady neubývá, ale přibývá (a už z čistě estetického hlediska - proč se já jako Evropanka musím dívat na ženy v šátcích, které je hyzdí?)

Každá společnost může vstřebat jen určité množství jiných (třeba i takových, kteří se nechtějí nebo nejsou schopni integrovat). V západní Evropě už byla tato mez dávno překročena. A kvantitativní změna vede, jak víme, zákonitě ke změně kvalitativní...

Dále poznámka kamarádky z Anglie:

Tak mě pod to taky podepiš. Čulík se cítí doma ve Skotsku, to je krásný, já bych se zase cítila doma v Anglii, třeba Horshamu, kde si místní už celá desetiletí pečlivě a úspěšně chrání město před přílišným přílivem barevných. Tady, když jdu po High St. nebo stojím ve frontě v bance, jsme my bílí už v menšině. Já se léta cítím podvedena, že jsem jako emigrovala do Anglie a zatím žiju v Pákistánu, Indii a Maroku, atp., což nikdy nebylo mým úmyslem. Eva P. se zase podepsala v průzkumu verejnéo mínění pod toho Kilroye. Stálo za ním 75% posluchačů, což tedy BBC si troufla oznámit.