19. 1. 2004
Sexuální obtěžování mýtů zbavené, aneb kdy už budeme normální?Ve středu 14. ledna 2004 Sněmovna přijala novelu Zákoníku práce, kterou ji opravenou vrátil Senát. Sněmovna se vrátila ke své původní verzi, Senát bez obtíží přehlasovala. A jak je v našich luzích a hájích zvykem, největší pozornost vyvolalo zavedení definice sexuálního obtěžování. Hysterie začala již ve středu, kdy se Dobré ráno s Českou televizí "problému" věnovalo. A tak se diváci mohli z úst hostů i redaktora dozvědět řadu perel. Že Evropská unie se problémem nezabývá, neřeší jej, či že ženy samy ustanovení považují za nadbytečné, protože si obvykle dokáží poradit samy. |
Komentáře ve čtvrtečních českých listech a na rozhlasových stanicích bez rozdílu majitele se předháněly v rádoby vtipných komentařích o tom, jak ani nebudou moci poplácat kolegyni v práci po zadku a radily poslancům za tuto normu psychiatrické vyšetření. Samozřejmě, že nejvíce se ozývali muži. Vždyť to poplácání kolegyně je tak příjemné. A ona by se urazila, kdybych to neudělal. Přece není taková netykavka. Perlou mezi výroky slavných byl komentář, který spekuloval o tom, že paragrafy platí pouze na pracovišti, a tak venku za branami se může plácat, osahávat, prostě harašit do alelujá. V rámci objektivity tento deník dal slovo i třem političkám. První dvě prohlásily, že by s obtěžovatelem byly hned hotové. Facka je nejúčinnější prostředek. Nedaly bychom si nic líbit. Hrdě prezentovaly svá svalnatá stanoviska představitelka ODS Kateřina Dostálová a ČSSD - bývalá místopředsedkyně strany Petra Buzková. Obě jsou v podstatě šťasné ženy. Výše jejich mzdy, prémií, expertného a dalších požitků se neměří podle přízně šéfa parlamentu či poslaneckého klubu a také jim nehrozí paragraf 53 z důvodu facky pro odmítnutí milostných návrhů. Na rozdíl od tisíců zaměstnaných žen. Představitelka KDU--ČSL alespoň opatrně přiznala, že o problému ví. Že by? V České republice je velice obtížné hovořit o tématu sexual harrasementu, protože už jeho přenesení do naší kotliny a překlad Josefa Škvoreckého jako sexuální harašení v duchu logiky a chování Dannyho Smiřického dává od počátku tušit, že se jím nebudeme zabývat s plnou vážností, že jej budeme zlehčovat, zavírat oči nad jeho existencí a říkat, že vlastně české ženy mají takové chování rády. Neměli bychom snad ani odsuzovat americké ženy za jejich přístup. I v USA se žije normálním životem, který se na hony liší od filmů, televizních seriálů a zpráv, které nám jsou dnes a denně předkládány. Podle americké autorky Kate Milletové jsou v USA nejsilnější menšinou ženy. Jejich svět procházel složitým historickým vývojem, který souvisí se sociální a národnostní situací. Proto americké ženy jednají v souladu se svojí životní zkušeností, způsobem života a úrovní sociálního zákonodárství a praxe v minulosti. My se nemůžeme jejich postojům divit, tím spíše je odsuzovat. Nejsou tak daleko časy, kdy i v kolébce demokracie "mlátili černochy". Rasismus v USA neskončil po událostech v Chicagu. Zkusme se ale podívat na problém z nadhledu, bez předsudků, mýtů a polopravd, se kterými se setkáváme. I bleskové průzkumy, které provedla Česká televize, hovoří o tom, že se sexuálním obtěžováním má zkušenost každý desátý občan České republiky, podle jiných výzkumů dokonce každý sedmý. Přesnou statistiku nemáme, protože se prostě nesleduje. Proč také? Ač nerada , musela jsem se obrátit o pomoc k Evropské unii. Uvedené paragrafy v navrhované legislativě nejsou totiž ničím jiným než aplikací doporučení (!) Evropské komise z listopadu roku 1991 o ochraně důstojnosti žen a mužů v práci. Cílem pravidel je předcházet sexuálnímu obtěžování a případně zaručit rychlé přijetí postupů pro řešení problému a záruku, že se nebude opakovat. Průzkum, a analýza, která byla vypracována na žádost Komise, ukázala, že sexuální obtěžování na pracovišti představuje vážný problém mnoha pracujících žen v Evropské unii a není ojedinělým jevem. Rovněž muži se mohou stát obětí sexuálního obtěžování a měli by požívat na ochranu své osobnosti stejná práva jako ženy. Některé zvláštní skupiny jsou sexuálním obtěžováním zvlášť zranitelné, uvádí se dále v doporučeních Evropské komise. Existuje spojení mezi rizikem sexuálního obtěžování a vnímáním zranitelnosti postižené osoby. Je prokazatelné, že rozvedené a odděleně žijící ženy, mladé ženy a ženy nově vstupující na trh práce, případně ženy, které nemají žádnou pracovní smlouvu nebo mají nejisté postavení, ženy se zdravotním postižením, lesbičky a ženy z rasových menšin jsou nepoměrně více ohroženy. Podobným problémům jsou vystaveni i homosexuální muži. Sexuální obtěžování narušuje důstojnou práci těch, kteří jsou jeho obětí. A snad si všichni uvědomujeme, že je nelze považovat za normální chování na pracovišti. Sexuální obtěžování poškozuje pracovní prostředí a může mít zničující vliv na zdraví, sebedůvěru, morálku a výkonnost těch, kteří jsou jeho obětí. Úzkost a strach pak vedou k uvolňování z práce z důvodů nemoci. A u nás asi úplně nejodvážnější pohled: sexuální obtěžování může mít negativní důsledky i pro zaměstnavatele. Jak v konkurenci obstojí podnik, který nerespektuje zásadu nedotknutelnosti osobnosti? Normy chování zaměstnanců v pracovním prostředí jsou u firem na vyspělých trzích s nejvyšší dosaženou cenou za výrobek stejně standardní, jako normy technické... Tyto argumenty můžeme bez uzardění přijmout, protože jsme součástí evropského prostoru a máme podobné archetypy chování. Máme pouze jednu chybu. Bojíme se pojmenovat věci pravými jmény a jsme často pokrytečtí - ani ryba, ani rak. Pro problematiku domácího násilí bráníme ochranu soukromí a nedotknutelnosti osobnosti až za hrob, v případě sexuálního obtěžování si nedokážeme představit (vystoupení kolegů z ODS), že by o nějakou důstojnost, notabene lidskou, vlastně šlo. Autorka je poslankyní ČSSD a předsedkyní Rady vlády pro rovnost příležitostí žen a mužů. |
Rasismus | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
19. 1. 2004 | Sexuální obtěžování mýtů zbavené, aneb kdy už budeme normální? | Anna Čurdová | |
19. 1. 2004 | O rasismu | ||
19. 1. 2004 | Rasismus v organizaci Greenpeace | ||
19. 1. 2004 | Lidé by se neměli stěhovat a mísit | ||
16. 1. 2004 | Rasismus: Proč se já jako Evropanka musím dívat na ženy v šátcích, které je hyzdí? | ||
12. 1. 2004 | Kilroy Silk: Rasistický útok či oběť politické korektnosti? | ||
22. 12. 2003 | Francouzi mají právo zakázat nošení náboženských symbolů ve školách | ||
18. 12. 2003 | Francie: S muslimskými šátky spadl i závoj s tváře evropské (ne)kulturnosti | Darius Nosreti | |
12. 12. 2003 | Nejsme jako oni! | Janek Růžička | |
13. 11. 2003 | "Nejrasističtější film, jaký kdy byl v Hollywoodu natočen" se promítá v Praze | ||
13. 11. 2003 | Ještě jednou o českých reakcích na zprávu UNICEFU o dětské prostituci v ČR | Jan Hošek, Pavel Kelly-Tychtl | |
10. 11. 2003 | O Romech a skinheadech | Stanislav Holubec | |
5. 11. 2003 | Přijatelná nenávist | ||
4. 11. 2003 | Zeď, která se staví, má být tím nejlepším řešením? | Jana Malá |