Problém činí tak explozivním princip svobodného pohybu po celém území EU, který je součástí samotného základu Evropské unie, píše list. Jak víme ze zkušenosti s vlastním obyvatelstvem, nabídne-li se nezaměstnaným šance žít z podpory v nezaměstnanosti, mnozí si tuto podporu zvolí. Tatáž logika platí i pro přistěhovalectví: pokud existuje možnost, že by se člověk přestěhoval z oblasti, kde dostává minimální sociální dávky, do oblasti, kde dostává relativně velkou sociální pomoc, lidé se skutečně přestěhují.

Rozumná debata o přistěhovalectví se stala nyní nemožnou, protože si pleteme ty, kteří chtějí pracovat - a chtějí se přistěhovat, aby si zlepšili životní úroveň - s těmi, kteří jen chtějí využívat lepších sociálních dávek - a zatracujeme obě skupiny rovnou měrou.

Začátkem 90. let odmítla britská vláda vpustit do Británie Číňany z Hongkongu, protože se obávala, že veřejnost odmítne velkou vlnu přistěhovalců. Byla to vážná hospodářská chyba. Kanadský Vancouver, který v letech 1991 - 1996 přijal 230 000 Číňanů z Hongkongu, zaznamenal obrovský hospodářský rozkvět. V tomto případě prohrála britská ekonomika a nikoliv ti přistěhovalci.

V tomto kontextu byly zajímavé dánské všeobecné volby v roce 2001. I tam se lidé silně obávají přistěhovalectví. Tamější Liberální strana pravicového středu se soustředila na přistěhovalectví jako na hlavní volební téma. Dokázala rozptýlit obavy voličů, že by se imigranti mohli stát parazity v dánském státě - a překvapivě vyhrála volby. Dánsko, argumentovala Liberální strana, by mělo otevřít své dveře přistěhovalcům. Avšak po dobu prvních sedmi let by neměli dostávat vůbec žádnou státní sociální podporu, kromě školní výuky pro jejich děti a pohotovostní lékařské péče.

Tento přístup v Dánsku neutralizoval extremní pravici. Vzhledem k tomu, že přistěhovalci mohli pouze prosperovat v důsledku vlastního úsilí, a místní ekonomika tedy začala prosperovat s nimi, neexistoval žádný jiný racionální důvod, proč je nepřivítat.