Od fundamentalistických ultra-liberálních odpůrců za to sklízí hrubé urážky. V Rakousku, Německu, Švýcarsku a v širší kontinentální Evropě z jejího odkazu bez zlehčování prosperují dodnes.

Dávní tereziánští modernizátoři metod, obsahu a managementu škol jsou tam vedle Jana Amose Komenského stále úctyhodní a inspirativní: Opat zahaňský Jan Ignát Felbiger, učitel-intelektuál teoreticky i prakticky nadaný a pedagogicky- zakladatelský, Ferdinand Kindermann, kantorský reformátor- didaktik i farář z Kaplice, pozdější biskup litoměřický a vrchní školní inspektor zemský, pražský universitní profesor Leopold Hasner von Artha (+1891), školský legislativec, k němuž by někteří současní měli jít do učení ( mimo jiné autor ustanovení, že věda a vyučování jsou svobodny a zakládat výchovné a vzdělávací ústavy je oprávněn každý občan, který k tomu prokázal zákonnou způsobilost), Karel Slavoj Amerling, v roce 1848 tvůrce vzorné hlavní školy- tzv.Budče- při pražském učitelském ústavu, ale i někteří další, v naší vlasti založili fundamentálním a fortelným způsobem liberálně-konzervativní principy středoevropského školství.

***

Proč jsme si dodnes nedokázali poučeni i jejich odkazem znovu školství rozumněji a na úrovni doby zmodernizovat? Je hamletovskou otázkou, zda současné averze k naší minulosti jsou jen pozdně obrozeneckým- nacionálním předsudkem, projevem úpadku naší vzdělanosti, totálního rozpadu naší historické paměti, či zálibou v diskontinuitě vždy a za každou cenu?

Musíme tu po předčasně mýtizovaném roce 1989 znovu prodělávat všechny omyly nezralého myšlení nebo se snižovat do občas i podvodného a účelového pseudoexperimentování? Proč si zde ješitní politici ani po 13 let nechtějí nalézt pro reformu českého školství poučenější, zkušenější a mravnější osoby, když už i v USA a Kanadě hnutí "back to basic" nahlédlo, že mezi tzv. "hravou školou" -znalosti podceňující ( Komenského "škola hrou" je jiná) a "školou tradiční"- uznávající i výcvik paměti, píle a (sebe)kázně je třeba najít rozumnou rovnováhu?

V globalizující se super-civilizaci tam mají ovšem pro to ještě další důvod: V soutěži stále úspěšnější mládež z asijských zemí. Kdo ji poznal jako učitel, sotva bude se mnou nesouhlasit. Její osobnostní postoje k vlastním civilizačním hodnotám, kterých si nastupující generace bílých sahibů neváží, by měly být i pro nás mementem.

***

Sněmovny se socialistickou, ultra-liberální a liberálně křesťanskou koalicí v utajovaně připravovaných návrzích školských zákonů a opatření jsou ale nyní konfrontovány i s taktikou feministicko-ženského myšlení a uvažování, které už ovládlo strategická místa pyramidy českého vzdělávacího systému shora dolů. S mírnou nadsázkou lze říci, že buzkospilkokalábzielennovácký syndrom už šminkami zamazal celé naše školství. (Do této garnitury započítejte muže, kteří o mužství ve školním provozu buď přišli, nebo skutečnými muži nikdy nebyli, a proto se stali učiteli.)

Někde úslužný, někde opatrný, někde zbabělý, někde slabošsky sugestibilní pragmatismus tu už léta vytěsňuje, diskvalifikuje či znechucuje každého ( a i některé výjimečné ženy), kdo má talent k abstraktně analytickému myšlení a potíže vzdělávání a výchovy ve školách a zařízeních by chtěl vyřešit doopravdy.

***

Nepřipravuje se za šramoty, skandály, narcistickým pózováním, odvádějícími pozornost od zásadního a podstatného, anti-třesk? A zůstane po něm ještě v základním a středním školství kámen na kameni?

Vznik milieu úlisně úskočné lstivosti dnešních školských Olympanů (-ek) vyžaduje střih filmovými prostředky: Na začátek velký záběr, kde část učitelstva má ještě vůli spontánně a zdola vytvořit lepší školství než bylo totalitní a kde osvícená státní školská správa se distancuje od normalizační lido-samosprávy a politicko-ideologických choutek kohokoliv.

Pak prolínačku detaily postav legislativně okovaných úředníků (-nic), jak se ze slabého ministerstva přesunují na ministerstvo silové. (Že budou jednou v tichosti připravovat paralelní restauračně-správní socialistickou anti-reformu asi ještě tenkrát nevěděli). Pak polodetail výrazů ( očí?, úst?) bývalých nomenklaturních kádrů: Jeden si zakládá "soukromou" školu, druhý se zahnizďuje v nově vznikající universitě v krajském městě v budově bývalého sekretariátu...Atd.

***

Špičkoví ligoví borci vybavení "tržním charakterem" (Fromm), experti na mimikry, pracovní kreativitu a politickou asertivitu, se ale na rozdíl od předchozích v ministerstvu zavrtávají: Na financích, na řízení...

Jsou už zase známí a sebe-jistí svojí nepostradatelností. Co by si tu (pa)revoluční ministři bez nich vůbec počali? Rozumí školství jen oni? A co syndrom mesiášský, když každý (politický) kmán se cítí povolán?

***

Po 13 letech jsou staré i nové bossovsko- vašnostenské školské establishmenty svorné a v sedlech pohodlně usazené: Zhruba 500 ministerských, stovky inspektorských a tisíce ředitelských židlí se přece dobrovolně neopouštějí. Už se nakupují krajské a obecní.

***

To máme přibližné schéma švejkovsko- vašnostenského prostředí školských úřadů, institucí a navazujících velkopodniků s právní subjektivitou všech stupňů až do syndikátů mateřinek. Navíc dokonale oddělené zájmovou i legislativní propastí mezi školstvím nižším a nejvyšším.

Teď už je tu každému košile bližší nežli kabát.

Mravní principy? Zapomeňte!

A odpusťme si, co jsme si! Ruka ruku myje.

***

13 let naši všemocní Olympané školství rozvolňovali ( nafukovali, transformovali), nyní je optimalizují (přiškrcují, reformují). Na extrémy (i blbosti) rezistentní a gruntovně založený systém se zachvívá.

***

Čím se nové školské vrchnosti odlišují od šéfů éry předchozí?

Už zvládli novo-řeč politické demokracie i managementu, zapracovali na nich vizážisté, nebojí se vylézt na obrazovku a do médií, naučili se anglicky za státní peníze.

Empirie učí, že pokud možno nic nerozhodují, obklopují se kamarilou a klienty, hrají nekonečné hry na mrtvé brouky, přehazují si potíže jako horký brambor, vymlouvají se formalistickými výklady paragrafů, stížnosti a šlendriány nechávají hnít v nejspodnějších šuplatech a spoléhají, že "vyšumí" nebo se na ně zapomene, zákony navrhují tak, aby šly vykládat i naopak.

Mění metodiku práce pokud možno každý rok.

Přeformátovali kontrolu jakosti, až se stala bezzubou a inspekční zprávy nejde dočíst i se sebezapřením, protože jsou snůškou zobecněných trivialit navzájem si rok po roku podobných.

To vše za veliké peníze.

Služebně cestují skoro pořád, v jejich úřadech se množí zástupci pro cokoliv až připomínají kafkovské zámky.

Střídají mezi sebou pravidelně židle.

Pečují o kádry - nyní lidské zdroje.

Vyvíjejí a zkoušejí "sondy", a pak je hází do díry v paměti.

Nejméně deset let "tvoří" "nový" školský zákon, a nejspíš zapomněli v jaké je n--té verzi.

Když nevědí jak dál, vyhlašují reorganizaci - úřadu, resortu, plošnou. Elektronických nosičů informací a papíru je tam na vagóny.

***

Rozumné a nové myšlenky?

Mušky zlaté, zrnka pravd v moři zmarněného času.

I černí andělé systému mají ale občas svoje děsivé noční sny: Ten nejhorší z nich? Strach, že by mohli jednou zase jít učit žáky.

Postavy, repliky, věty jak do absurdního dramatu!

***

Bude tragické, jestliže veřejnosti, hlavně rodičům, skutečné důsledky takto "ideologicky" pojaté školské politiky dojdou až se zpožděním.

***

Post-moderna v umění, na akademické půdě se dá přežít jako každá móda. Každý tam ví, o co jde: Že objektivita, řád, vědecká systémovost, nezávislá kritičnost, hodnotová orientovanost , mravní zásadovost jí vadí.

Že má v programu dekonstrukci- subverzi, marginalizaci, rozklad.

Že v praxi funguje jako pátá kolna, jako mutant extremismu, anti-civilizační vir.

Že v praktickém i politickém životě je cynismem a ve školství lačným chřtánem, perverzí, co si žádá dětské oběti ...a miliardy.

***

Občané, rodiče, odpovědní politici, vědci - vzchopme se. Nebuďme neteční!