23. 12. 2003
Dopis poslancůmKarel Čapek
Lidové noviny 17. a 18. 12. 1935
Vážení pánové, píši vám jako jeden z těch, kdo nemají práva odevzdat svůj hlas v tom nejlepším úkonu demokratickém, jenž spočívá ve vašich rukou, a mohu vyslovit jenom svou víru a doufání. Ne hlas hlasující, ale hlas mluvící se snaží aspoň jedinkrát v tom výjimečném a neopakovatelném případě vniknout mezi vás. Tím jedinečným případem je volba nového prezidenta; doufáme, že ještě desetkrát se bude opakovat den, kdy zástupci a plnomocníci lidu budou svrchovaně rozhodovat o hlavě státu. Dějinná událost, která se už nikdy nebude opakovat, je odchod prezidenta Masaryka. To je veliká chvíle, jejíž naplnění a dovršení záleží na vás. Je ve vašich rukou, aby tento odchod velikého a moudrého prezidenta, jehož vy sami uctíváte titulem prezidenta Osvoboditele, byl oděn veškerou důstojností, která mu náleží. |
Prosím vás, abyste pamatovali, že tentokrát nebudete rozhodovat jen o tom, kdo bude prvním úředníkem státu, nýbrž že budete hlasovat o odkazu prezidenta Masaryka. Nikdy příště už nebudou mít plnomocníci lidu před sebou úkol tak čestný a památný. * * *Páni poslanci a senátoři, přemnozí z vás mohou potvrdit, co řeknu nyní osobního: Vzpomeňte si, jak často, jak neustále od svého návratu do vlasti osvobozené se staral prezident Masaryk o to, kdo by po něm mohl převzít povinnosti hlavy a představitele státu. Byla to vlastně jeho utkvělá starost; znal příliš dobře své úkoly prezidentské a díval se vždycky na desítky let dopředu. "Vydržet ještě deset dvacet let na dosavadní linii, a pak už se ničeho nebojím," říkával. Bůh ví, kolikrát během těch sedmnácti let mluvil o tom, že chtěl by už jít do ústraní a dívat se, jak to budou dělat jiní; nesčíslněkrát, pořád a pořád probíral osoby, které by mohly z jeho rukou převzít úkoly jeho úřadu. Nebylo žádného z našich soudobých politiků, kterého by nebyl zahrnul ve svou úvahu; bral v počet jejich zdravotní stav, jejich jazykové znalosti, šířku jejich rozhledu, jistotu jejich politických úsudků. Není tajno, jak vážně počítal se zesnulým Švehlou; proto se s ním tolik sděloval o své zkušenosti a názory, aby jimi, pokud to šlo, doplnil bohatou osobnost tohoto samorostlého, rozeného politika a státníka. Odmítl se vší rozhodností představu prezidenta-figuranta; proto hledal osobu příštího prezidenta mezi politiky, kteří důkladně znají lid, parlamentarismus, státní správu a svět. Vracel-li se ve svých úvahách stále znovu k osobě, kterou vám doporučil ve svém odkazu, činil to z rozvážení nejzralejšího, neupíraje svůj zrak jenom na osobu, nýbrž na samu kontinuitu a dlouhou budoucnost našeho státu. Jeho odkaz není záležitostí osobní, nýbrž v nejvyšším a v nadstranickém smyslu politickou. * * *A proto budiž znovu řečeno: Páni poslanci a senátoři, zítra nebudete hlasovat jen o tom, kdo bude příštích sedm let zastávat nejvyšší úřad republiky, nýbrž o věci výjimečné a nenávratné: bude-li uchován nebo odmítnut politický testament muže, o němž jste vy sami odhlasovali zákon: T. G. Masaryk se zasloužil o stát. Dnes není třeba vypočítávat, čím vším se Masaryk zasloužil o stát za sedmnáct let svého prezidentství, za jedenadvacet let svého uznaného národního vůdcovství a za padesát let své činnosti buditelské. Jen jednu jeho zásluhu o stát si připomeňte v tuto chvíli: že včas, sotva se navrátil jako prezident, jednomyslně proklamovaný, dbal toho, aby úřad prezidentský nebyl pouhou funkcí reprezentační, nýbrž skutečným úřadem politickým, z něhož možno někdy podnětně a jindy smířlivě zasahovat do demokratické součinnosti stran, národností nebo tříd. Vy, členové sněmoven a členové vlád, můžete podat svědectví, že se toto pojetí úřadu prezidentského u nás dobře osvědčilo a že se T. G. Masaryk i v této věci zasloužil o stát. Nyní budete znovu rozhodovat, čím má být úřad prezidenta republiky; budete-li hlasovat pro funkci pouze formální a reprezentační, zrušíte tím mlčky kus naší státní tradice, důležitou součást naší státně politické konstrukce, jejímž spolutvůrcem byl T. G. Masaryk. Budete odklízet něco z jeho díla, jímž se zasloužil o stát. Nesplníte to, čemu se slavnostně zavázal za vás i za nás všechny předseda vlády dr. Milan Hodža slovy: "Poděkujeme vám, pane prezidente, tím, že udržíme, co jste stvořil. A zaručujeme Vám, že vykonáme vše, aby Vaše dílo bylo zachováno navěky." * * *My občané vás nyní prosíme: Učiňte to. Nebudete hlasovat jenom o té či oné osobě, nýbrž o jedné z našich státních maxim. Nebudete rozhodovat jen o tom, kdo bude prezidentem, nýbrž také o tom, čím má pro všechny časy být úřad prezidenta státu československého: zda službou jenom reprezentační, nebo následováním Tomáše Garrigua Masaryka, jenž před pěti dny složil svůj vysoký úřad, aby se ještě chvíli díval, jak to povedeme po něm. Není celkem pochybnosti o výsledku zítřejšího volebního aktu; co ještě zůstává nejisté, je, vyzní-li volba sama jako projev politické vůle jasné nebo rozvrácené. Těžký a v některém ohledu osudný význam středeční volby bude v tom, jak se budou volební čísla srovnávat s velikou a dojatou jednomyslností, s níž se téměř všichni občané našeho státu loučili před pěti dny s Masarykem jako s hlavou státu. Páni poslanci a senátoři, Tomáš Garrigue Masaryk složil přede dny jenom pěti svůj prezidentský úřad; ale zítra bude stát před vámi jako kandidát po duchu a tradici; budete svými hlasy rozhodovat o tom, přijímáte-li jeho politický odkaz, jeho koncepci našeho státu a politického poslání, jeho veliké pečování o budoucnost Republiky československé. Toto je hluboký význam vašeho zítřejšího skrutinia. Zítra udržíte nebo přerušíte historickou kontinuitu s osvoboditelským a budovatelským dílem Masarykovým. * * *Nesmírná je vaše odpovědnost před dějinami. Dejž Bůh, aby na náš národ nepadlo, že po dnech pěti byl zapřen daný slib: že všechen lid tohoto státu zůstane naplněn nejušlechtilejší ambicí, aby byl a trvale zůstal důstojným svého prvního prezidenta. |