Tobias Pfluger

Pokud se dnes zabýváme NATO, je důležité zabývat se její oficiální strategickou koncepcí. Důležité je nejprve se podívat na vojenskou strategii USA. Obvykle to totiž bývá tak, že strategie NATO je špatnou kopií oficiální vojenské strategie USA.

Změna strategie v roce 1999

Od konce studené války byla strategie NATO změněna dvakrát. První změna proběhla v roce 1991, druhá v roce 1999. Důležitější z nich je ta z roku 1999. V této strategii je oficiálně řečeno, že NATO bude samo sobě dávat mandát na válčení válek, což nazývám "sebe-zmocněním." Dalším důležitým bodem je, že intervenční války se staly důležitým bodem strategie a politiky NATO.

Když NATO mění svou strategii, ovlivňuje to armády členských států NATO. Nyní již nejsou tak početné, ale jsou více připravené vést války. Všechny členské státy musely svou armádu restrukturalizovat. V Německu byl dříve Bundeswehr oficiálně armádou určenou pro obranu; dnes je jeho polovina připravena zapojit se do války mimo území Německa.

Oficiální hlavní důvod existence NATO byl v roce 1999 změněn z ochrany území na ochranu zájmů. V oficiální strategii NATO se o válce proti Jugoslávii říká: "máme na paměti, co jsme udělali na Balkáně." To znamená, že válka proti Jugoslávii byla první z válek nového typu. V Německu se o tom stále vede debata; vládní Zelení tvrdí, že šlo o výjimku, která se nebude opakovat. Ovšem zmíněná pasáž z oficiální strategie NATO říká, že šlo o první krok, a další budou následovat.

Pro nové členské státy NATO, stejně jako pro kandidátské země, je důležitý program Partnerství pro mír, který má proměnit jejich armády. Například i v Čechách máte mít "NATO kompatibilní" armádu, což znamená nákup velkého množství nových zbraní. Naplánovaný nákup švédských stíhaček Grippen byl zatím odložen, přesto jsou však podobné nákupy typické. A je jasné, že tyto nákupy jsou pro státy velice drahé.

Při této příležitosti vždy říkám, že program Partnerství pro mír pro nové členské a kandidátské země je "light" členstvím v NATO (podobně jako máme Coca-colu light).

Rozšíření NATO

Na pražském summitu NATO se budou řešit tři důležité otázky. První z nich je rozšíření NATO. Vede se diskuse o přistoupení mnoha nových států: Litvy, Lotyšska, Estonska, Slovenska, Rumunska, Bulharska a také Slovinska. Vedle toho existuje pět dalších států, které chtějí vstoupit do NATO: Albánie, Makedonie, Chorvatsko, Ukrajina a Srbsko. Tyto státy zjevně do NATO přijaty nebudou, ale stojí o to. Zjevně si myslí, že vstup do NATO jim pomůže ekonomicky. NATO však není ekonomickou organizací; je organizací vojenskou a vstup do takové organizace každý stát také patřičně zaplatí.

Podle prezident USA Spojených států George Bushe musí být všechny kandidátské státy přijaty najednou, v jedné vlně. Reálné je, že přijaty budou pobaltské státy, Slovensko, Slovinsko, Rumunsko a Bulharsko. Pokud se tak stane, bude velký problém s Ruskem, s jejich enklávou Kaliningrad: v území NATO se bude nacházet část Ruska. Všechny tyto státy musí také deklarovat, že mohou splnit Členský akční plán. Ten znamená, že jejich armády se musí stát "NATO kompatibilní" a musí vyslat své úředníky do vedení NATO.

To bude pro NATO nová situace. Nyní má 16 členů, se třemi novými 19; po summitu v Praze se může stát, že bude mít 24 nebo i 26 členů. Důležité je, že NATO rozhoduje konsensuálně. Pokud jeden členský stát řekne ne, celé rozhodnutí je zablokováno. Už jsme během války v Jugoslávii nastala situace, že poprvé řekly všechny členské státy ano, po druhé řekly také ano, ale po třetí se politický šéf Javier Solana rozhodl, že se nebude ptát jednotlivých států, protože hrozilo, že Řecko nebo Itálie by napotřetí řekli ne. Taktéž v Maďarsku se vedla diskuse, zda je správné bombardovat mosty a civilní infrastrukturu.

S šestadvaceti členy půjde o novou situaci a je možné, že čtveřice velkých států NATO bude chtít rozhodování konsensem zrušit. NATO má strukturu jako pyramida s melounem nahoře, třemi jablky uprostřed a mnoha oříšky vespod. Meloun jsou Spojené státy, jablka Německo,Velká Británie a Francie a oříšky jsou ostatní členské státy. V historii nalezneme dostatek příkladů, kdy pokud měla velká čtyřka shodný názor, tak ho také prosadila.

Role NATO ve třetím tisíciletí

Druhým důležitým bodem summitu NATO v Praze bude diskuse o nových úkolech NATO. Generální tajemník Robertson je konfrontován se situací, kdy NATO nehraje téměř žádnou roli ve válce proti terorismu. USA a Velká Británie spolu uzavřely koalici a NATO se nestalo institucí, která by tuto válku vedla. To je pro největší vojenskou organizaci špatné.

A tak se generální tajemník rozhodl, že se to stane bodem na jednání summitu. A co to znamená? NATO se podle něj musí stát organizací pro boj s terorismem a zbraněmi hromadného ničení. Za běžných okolností by, pokud se mají změnit úkoly NATO, bylo nutné změnit strategickou koncepci. Zatím se ale zdá, že oficiální koncepce se měnit nebude, že se změní "pouze" realita.

Třetím bodem pražského summitu NATO tedy bude, zda bude nová strategická koncepce USA okopírována a použita pro NATO. Tato nová strategie USA pro zahraniční a vojenskou politiku se nazývá Bush-doktrína. Skládá se ze tří důležitých částí. První je, že USA chtějí vést preventivní války. To znamená, že pokud si USA myslí, že nějaký stát ohrožuje jejich hegemonii, potom proti němu bude vedena válka, nebo bude zničen. Druhým bodem je, že chtějí provádět "obranné intervence." Ovšem pojem "obranná intervence" je pojmem z románu George Orwella. Ten říkal, že oficiálním jazykem říkají přesný opak toho, co si myslí. "Obranná intervence" je nesmysl; intervence je vždy útočným aktem. Třetím bodem Bush-doktríny je, že počítá s nasazením jaderných zbraní ve vojenském konfliktu. Za tímto účelem si USA pořídily nové miniaturní jaderné hlavice.

Tyto tři body jsou nejdůležitějšími z nové Bushovy doktríny a NATO bude nyní diskutovat, zda budou okopírovány pro jeho strategickou koncepci. Pravděpodobné je, že přijata bude špatná kopie této doktríny. Důležité je zmínit, že například v německé ústavě je napsáno, že armáda je výlučně obranným nástrojem. Tato doktrína však není obranou; je útočnou agresí.

NATO a OSN

Další podstatnou otázkou je, jak se NATO postaví ke Spojeným národům. Tato doktrína je proti duchu Spojených národů i proti Chartě OSN. To není pouze můj názor, stejné myšlenky se objevují v největších německých denících. Jeden z nich napsal, že region, ve kterém NATO operovalo, byl až dosud region euro-atlantický. Dnes se změní na globální.

Viceprezident Spojených států Dick Cheney se vyjádřil, že USA jsou připraveny válčit proti všem státům, ve kterých se podle nich nacházejí teroristé nebo které terorismus podporují. Tyto kritéria podle něj splňuje šedesát států; šedesát států světa se tedy může stát terčem vojenské politiky USA. Šedesát států je jistě velké číslo, zvláště uvážíme-li, že v OSN je sdruženo 191 států a na celém světě jich je okolo 200. Otázka zní: bude na tento problém NATO nahlížet stejně jako USA?

Vojenské noviny v Německu píší, že NATO přijme politiku proti globálnímu Jihu. Ve stínu toho je důležité, jak proběhne diskuse o strategii NATO. Pokud NATO přijme špatnou kopii strategie USA, bude to znamenat, že všechny členské státy NATO budou muset, již podruhé, nakoupit velké množství nových zbraní. Generální tajemník NATO již oznámil, že považuje za důležité přijmou nový program pro nákup zbraní.

V poslední době se také vynořila otázka, zda může být alternativou k NATO Evropská unie. V Německu se politici a vláda předhání ve výrocích, jak je EU mírumilovnou organizací. Ovšem i EU vytváří svou intervenční armádu o síle šedesáti tisíc vojáků. Operační rádius této armády má být čtyři tisíce kilometrů od Bruselu. Všechny státy, které chtějí vstoupit do EU, musí garantovat, že do této armády poskytnou své vojáky. Složení této armády je rovněž zajímavé: 12 000 Francouzů, 12 500 Angličanů a 18 500 Němců. Je zjevné, že největšími počty zde jsou zastoupeny tři velké evropské státy NATO (tři jablka). Dá se říci, že v Evropské unii vzniká pod vedením Německa další intervenční armáda. EU se tak v příštích několika letech stane také vojenskou organizací.

Válka proti Iráku

Vláda USA tvrdí, že chce vést válku proti Iráku bez ohledu na to, co budou dělat zbrojní inspektoři OSN. Tuto pozici zastává i Velká Británie. Francie a Rusko pro případnou válku proti Iráku vyžadují mandát OSN. Nyní to vypadá tak, že bude přijata nová rezoluce OSN o velmi nejasném znění. USA a Velká Británie pak budou moci říct: "OSN odsouhlasila vojenský útok," ovšem Francie, Čína a Rusko se jim budou oponovat: "Ne, ta rezoluce takto nezní."

Německá vláda tvrdí, že je proti válce. Ovšem veškeré transporty válečného materiálu jsou vedeny přes Německo. Pro Německo a Česko je důležité, že v současnosti mají své vojáky umístěné v Kuvajtu. Během předvolebního boje v Německu ministr obrany několikrát řekl, že tito vojáci musí být staženi. Všichni však víme, že tento výrok platí jen do voleb... Dnes německý ministr Joschka Fischer prosazuje, aby němečtí vojáci zůstali v Kuvajtu dlouhodobě.

Ovšem pokud je německá vláda skutečně proti válce, musí své vojáky stáhnout okamžitě. Němečtí vojáci musí v případě válečné situace bojovat po boku armády USA, jejíž vojáci se v Kuvajtu nacházejí také. K tomu jsou vázáni mezinárodními smlouvami; v případě, že válka vypukne, tak je již stáhnou nepůjde. To samé se pravděpodobně týká i Česka.

Otázka vůle Velké Británie a USA válčit proti Iráku bude také na programu jednání summitu NATO v Praze. Domnívá se, že k válce dojde pravděpodobně bezprostředně po pražském zasedání, podobně jako v roce 1999, kdy k zahájení útoků na Jugoslávii došlo pár týdnů po summitu NATO v USA.

Alternativa k válce

Jako odpůrci válečné politiky budeme často konfrontováni s otázkou, jaká je naše alternativa. Jak se postavit například k Saddámu Hussainovi, který vlastní zbraně hromadného ničení a údajně by je byl schopen i použít.

Četl jsem analýzu, sepsanou zbrojním inspektorem OSN, který tuto práci přestal vykonávat v roce 1998. Není to žádný extremista, je členem republikánské strany v USA. V té práci stojí, že v roce 1998 neviděl, že by měl Irák jaderné, chemické nebo biologické zbraně. Situace v roce 1991 byla v mnohém jiná. Podle něj v roce 1998 Irák neměl zbraně hromadného ničení; proto by zbrojní inspektoři OSN měli být vysláni do Iráku aby zjistili, zda-li se dnešní situace nějak liší od té v roce 1998.

V tomto bodě s ním souhlasím, protože pokud by zjistili, že Irák má zbraně hromadného ničení, potom by se tím měla zabývat OSN, pokud by zjistili že ne, potom by embargo proti Iráku muselo být zrušeno. Tvrdím totiž, že embargo uvalené na Irák je druhem války proti lidem. V jeho důsledku již zemřelo mezi půl milionem a dvěma miliony lidí. Proto říkám: neohlížejme se na embargo a pomožme lidem.

Západní státy nechtějí vědět, co se v Iráku v současnosti děje. Pro Iráčany to je nesmírně špatná situace; embargo se vztahuje dokonce i na zdravotnický materiál, který do země nesmí být dovážen. Nějaký sice přichází v rámci různých programů, ale není ho dost. Bývalý koordinátor programu Ropa za potraviny říká, že embargo musí být zrušeno. Teprve poté nebude moci Saddám Hussain neustále tvrdit, že za všechny problémy může embargo a lidé v Iráku uvidí, že zatímco část jejich problémů je skutečně způsobena embargem, část pramení z diktatury. Embargo tak působí proti lidem, ale pro Saddáma Hussaina. Důsledkem politiky západních států vždy bylo jen další posílení Hussainovi pozice.

Vyslání zbrojních inspektorů do Iráku je důležité; nyní je však blokováno USA a Velkou Británií. Problémem je pozice USA a Velké Británie, nikoliv pozice těch států, které inspektory vyslat chtějí. Pouze pokud se o tom někdo přesvědčí, bude možné říci, zda Irák vlastní zbraně hromadného ničení. USA a Velká Británie ale nechtějí, aby byly zjištěny důkazy. Tvrdí, že Irák postavil novou továrnu na výrobu jaderných zbraní a budovy zničené nálety byly zrekonstruovány. A protože byly zrekonstruovány, vyvíjí Irák novou jadernou zbraň. Také tvrdí, že zdrojem této informace je Mezinárodní organizace pro jadernou energii (IAEO). Ta však řekla pouze tolik, že budovy byly zrekonstruovány. Nikdo však neví, co je uvnitř.

A to je problém. Pokud by se někdo podíval dovnitř, věděli bychom to. Když se tam nikdo nepodívá, nevíme nic a Bush s Blairem mohou tvrdit cokoliv. Všichni víme, že Saddám Hussain je diktátorem; nemá žádné naše sympatie. Nepřátelé našich nepřátel nejsou naši přátelé. Jistě by bylo lepší, kdyby v Iráku panovala skutečná demokracie. Ovšem vláda USA nestojí o demokracii v Iráku. Namísto Saddáma Hussaina chtějí dosadit jiného diktátora.

Velké americké deníky Washingtone Post a New York Times napsaly, že USA potřebují, aby vůdce Iráku byl nakloněn USA - to je podle nich skutečně důležité. Pokud bude možné aby byl demokratický, bylo by to dobré, ale pokud to možné nebude, je to vlastně jedno. To je podle mého názoru dostatečně vypovídajícím výrokem o politice států NATO.

Otázka zbrojních inspekcí

Častou námitkou je, že zbrojní inspektoři nebudou Saddámem Hussainem do Iráku vpuštěni. Problémem ale je, že bývalý šéf zbrojních inspektorů OSN potvrdil, že v jeho delegaci se nacházeli také špioni. Irák pochopitelně nechce, aby součástí delegací byli špioni. Taková je pravda; fámy o tom, že Irák odmítá inspektory jako takové, jsou lží.

Zmíním první výhružnou rezoluci OSN prosazenou USA a Velkou Británií. Pokud by nyní byla přijata taková rezoluce, mohlo by se stát, že každá země, která má v delegaci své zbrojní inspektory, by s nimi mohla poslat vojáky do kterékoliv části Iráku. Britské noviny Independent napsaly, že se jedná o situaci podobnou té v Jugoslávii. NATO ve smlouvě mezi kosovskými Albánci, Jugoslávií, USA, Francií, Velkou Británií a Ruskem napsalo, že jeho vojáci se mohou volně pohybovat po celém jugoslávském území. Německé noviny Welt tvrdí, že tento druh rezoluce OSN je zaručeným receptem na válku.

Dokonce i CIA tvrdí, že je nemožné, aby existovaly vztahy mezi Irákem a Al-kaídou a že Irák nemá zbraně hromadného ničení. Ovšem pokud začne válka, může podle nich Irák nebo jeho spojenci mohou provádět teroristické útoky. Nesouhlasím se všemi argumenty CIA, ale z jedním bodem souhlasím: pokud dojde k válce, budeme čelit velice problematické situaci. Proto musí být uděláno vše proto, aby do Iráku byli vysláni inspektoři OSN. Může to trvat nějaký čas, ale ten je nezbytný, aby byla odvrácena válka.

Problém ropy v pozadí konfliktu

Důležitou otázkou je, proč USA a Velká Británie tolik prosazují válku. Často bývá zmiňován zájem těchto mocností o iráckou ropu, jež tvoří celých 10% světových zásob ropy. Ve Washington Postu je již nyní diskutována otázka, kdo tuto ropu dostane. Došli k závěru, že by malá část této ropy měla být přenechána Francii, Rusku a dalším státům, které "jdou s námi, ne proti nám."

V Německu jsme v diskusích často narazili na argument, že důvodem, proč je německá vláda proti válce, může být ten, že německé ropné korporace nejsou v oblasti Iráku aktivní. Přišly s křížkem po funuse; vláda se postavila proti válce proto, že jim to ekonomicky nic nepřinese.

Za těchto okolností je důležité, že Spojené státy chtějí změnit situaci v regionu. Ohledně ropy hraje důležitou roli OPEC (Organizace států vyvážejících ropu). Když byly v minulosti problémy s cenami ropy, tak Saudská Arábie vždy zakročila a pomohla Japonsku a USA, kteří dováží největší část jejich ropy. Jeden můj kolega říká: "Když získají iráckou ropu, budou mít svou ropnou páku proti OPEC." To jim umožní diktovat si svoje vlastní ceny ropy a vytvářet politiku proti OPEC. To je důležité, protože vzájemné vztahy mezi USA a Saudskou Arábií nejsou na tak dobré úrovni jako dříve. Jedním z důvodu je, že 15 z 19 atentátníků z 11. září 2001 bylo ze Saudské Arábie.

Skutečně důležité však je, že stará Carterova doktrína nefunguje. Carterova doktrína znamenala, že vláda USA pomáhala královské rodině Saúdské Arábie aby nebyla svržena, a ta na oplátku zajišťovala, aby ropa ze Saúdské Arábie plynula do USA, do Japonska a dalším spojencům. Tuto dohodu vymyslel bývalý prezident USA Jimmy Carter, proto se jí říká Carterova doktrína. Dnes si myslí, že to nebyla dobrá dohoda, a kritizuje svou bývalou pozici.

Myslím, že můžeme říct, že válka proti Iráku je nepřímou válkou proti Saúdské Arábii. Situace v regionu se promění a někteří členové vlády USA již dnes říkají, že dalším krokem po Bagdádu je Teherán. Ale zpět k NATO - právě v Praze se bude diskutovat, jestli se NATO stane součástí této permanentní války USA.

Zbraně hromadného ničení

Myslím, že vláda Iráku a Saddám Hussain usilují o získání zbraní hromadného ničení proto, že se stává terčem USA a Velké Británie. Jedním z poučení pramenícího z války proti Jugoslávii je, že státy vlastnící jaderné zbraně nejsou terčem NATO nebo USA.

Příkladem může být Rusko, Pákistán nebo Indie, kteří vlastní jaderné zbraně a nejsou terčem USA. Myslím, že problém, proti kterém chtějí bojovat, sami vytváří. Podle mě je důležité, aby neexistovaly zbraně hromadného ničení v jakémkoliv státě světa, a aby nebyla vedena válka proti Iráku. Státy s největším počtem jaderných zbraní jsou USA, Rusko, Velká Británie, Francie, Izrael, Indie, Pákistán...

Napjatá situace mezi Indií a Pákistánem, která je skutečným problémem, není diskutována vládou USA ani NATO. Já jsem proti zbraním hromadného ničení kdekoliv na světě, ve všech státech. Proto, pokud vláda USA tvrdí, že Irák je problém, podívejme se nejprve na toho, kdo nejvíce křičí.

Chemické zbraně použité v Iráku v roce 1991 byly vyrobeny z antraxové kultury získané od armády USA. Zástupce USA u Saddáma Hussaina během války v Perském zálivu mezi Irákem a Iránem věděl, že Irák použil chemické zbraně proti Kurdům, a přesto se i poté vyjádřil pro to, aby USA stály na straně Iráku ve válce proti Iránu a nadále mu dodávaly chemické zbraně.

Vždy jde o stejnou situaci, kterou nazývám jev Frankenstein. Nejprve jsou "vyrobeni" diktátoři, kteří se následně vzepřou svým chlebodárcům. Ve světové politice jde o vážný problém; přesto jsou stále vytvářeni noví Frankensteinové. A následně bombardováni. A tak to jde pořád dokola. Proti tomu se musíme postavit. Už žádné nové Frankensteiny...

Závěrem

Na pražském summitu NATO se tedy bude řešit mnoho důležitých otázek: rozšíření NATO, Bushova doktrína, válka proti Iráku a nová působnost NATO. Všichni víme, že vlády nemění svou politiku jen tak. Je důležité, aby zde existovalo velké a silné hnutí, které řekne "ne" rozšiřování NATO, ne Bushově doktríně, ne novým úkolům NATO a ne válce v Iráku.

Proto jsou podle mě důležité masové demonstrace během summitu NATO v Praze. Pokud se NATO definuje jako mezinárodní, je důležité, aby odpor proti pro-válečné politice byl také mezinárodní. Doufám tedy, že se pražských demonstrací zúčastní mnoho lidí jak z Česka, tak dalších států.

(Tento text vznikl přepsáním a mírným upravením textu přednášky Tobiase Pflugera ve Vysokém Mýtě, která se konala v rámci přednáškového turné, organizovaného Československou anarchistickou federací. Tobias Pfluger je ředitelem Institutu pro výzkum militarismu a autorem knihy Nový Bundeswehr. Přednášku přeložil Pavel Houdek.)