Podívejme se na tvrzení číslo jedna: Média jsou závislá na velkých inzerentech. Tato teze je platná pouze pro určitá média. Zcela jistě platí pro média regonální, které mají velice těžkou pozici na trhu. Nejpatrnější je to samozřejmě u nezávislých vydavatelů (rozuměj: vydavatelů mimo německý VltavaLabePress).

Dalším typem médií, která jsou chorobně závislá na inzerentech, jsou specializovaná média zaměřená na určité odvětví (stavebnictví, IT, farmacie).

Majitelé těchto časopisů si zřejmě neuvědomují, že přehnaná servilita k inzerentům je čím dál více staví do role služebníčků, kteří jsou nuceni žebrat o každý pidiinzerátek a nabízet za jeho zveřejnění takové nesmyslné výhody, že si vlastně za špatnou ekonomickou situaci mohou sami.

Kdyby se totiž snažili vyrobit dobrá a důvěryhodná média, mohli by si časem diktovat cenu inzerce sami a ne neustále potupně inzerentům ustupovat. To je ale stav, který vznikl za posledních deset let a bude velice těžké ho změnit.

Velká otevřená média na inzerentech závislá nejsou. Existuje řada příkladů kdy deníky či týdeníky s klidným svědomím oželely inzerci od firem s velkým reklamním rozpočtem a raději publikovaly jim nepříjemnou informaci.

(Nejsnáze se v tomto případě podle představitelů médií odmítá inzerce cestovní kanceláře Fischer, která mívá s jejím placením včas jisté potíže.)

Tvrzení číslo dvě: Novnáři jsou závislí na PR agenturách. Ale kteří?

Bulvární, ti ano. Titulní strana deníku Blesk a obsah časopisů z produkce víceméně všech lifestylových vydavatelství je výrazně modelován dohodou mezi novináři a celebritami a jejich manažery.

Mechanismus, jak do toho kterého média dostat tu či onu informaci (zhusta nepravdivou) patří k základnímu know-how lidí, kteří "pasou hvězdy".

Pozorovat při práci například Janise Sidovského je vskutku rozkoš. Ten svoji práci umí dobře.

Největším problém českých médií je malý trh a jejich závislost na vlastnících. To platí zejména pro sdělovací prostředky, které mají českého majitele (nebo majitele v Česku vyvíjejícícho nějakou aktivitu).

Signifikantní je příklad televize Nova. Nejprve skrytá reklama pro firmy vlastněné předchozím majitelem MEF Holding (minerálka Korunní), pak manipulace se zpravodajstvím.

Případ, kdy Nova bez jakékoliv zjevné příčiny odvysílala zprávu o tom, že "eBanka nemá problémy", je špičkou ledovce. Referovat o tom, že se nic neděje, je proti jakýmkoliv zásadám zpravodajství. A proč zrovna eBanka?

Povšimněme si, že banka má stejného vlastníka jako Nova. Tedy finanční skupinu PPF, která ji ovládá prostřednictvím České pojišťovny.

Nebude také náhoda, že týdeník Euro už několik týdnů před tím, než PPF nedobrovolně (ať si dr. Železný v sobotu v poledne říká, co chce) převzala Novu od MEF Holdingu, začal publikovat zprávy o špatné finanční situaci televize a o nervozitě bank, které ji úvěrují.

Euro mělo přitom k dispozici dokumenty, které muselo získat přímo od nejvyššího vedení televize. Nebude asi náhoda, že Euro ovládá také PPF, kterému s převzetím pomáhal Aleš Rozehnal, někdejší pravá ruka Železného. Odkud se asi vzaly ty dokumenty?

Anebo prestižní zpravodajský časopis Týden. Kolikrát za poslední dva roky kriticky referoval o dění na pražském magistrátu? (A že se toho nedělo málo.) Příliš často ne.

Stojí jistě za povšimnutí, že Týden patří švýcarskému podnikateli Sebastianu Pawlowskému, který patří k významným realitním investorům v Praze. To se pak o potížích magistrátu píše těžko.