18. 6. 2002
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
18. 6. 2002

Splněný sen "mladého" Havla - konec NATO v Praze

Varšavská smlouva skončila jednoho letního dne počátkem devadesátých let v Praze jako výraz obsahu nových změn v Evropě, ukončení bipolárního světa a nových dalekosáhlých perspektiv v oblasti společenských změn. S daleko větším oprávněním by bylo možno právě o této době použít slova z Masarykova poselství Národnímu shromáždění z 22.prosince 1918, že "stojíme na prahu nové doby, kdy člověčenství pociťuje svoji jednotu". Jak přesná, ale i vábivá charakteristika. Česká média, zvláště veřejnoprávní televize selektuje stále dle svého studenoválečnického scénáře komentátory, kteří nám vysvětlují, že i dnes se na Rusko musíme dívat s podezřením. Připravila a každý týden pouští dlouhý seriál, kterak gorbačovská KGB se snažila nás likvidovat. Dnes stojíme na prahu partnerství RUSKO-USA, reprezentované nikoliv demokraty, ale konzervativci na obou stranách v osobách Bushe a Putina. Tento nový svazek bude znamant konec NATO tak, jak ho známe... A nikdo se našich studenoválečnických médií nebude ptát. Opět.

Za této situace se musely projevit podstatné společenské a ekonomické přeměny, které zákonitě měly výraz i v zahraničně politické oblasti, neboť určujícím faktorem se stávalo úsilí o vytvoření nové důvěry mezi státy a tím i vytvoření podmínek pro vzájemnou spolupráci. Nebyla to jen vize, ale reálné směřování ke zcela novému stavu, kdy spolupráce na základě důvěry se stala přímo operativním faktorem. V té době se Havel stal nejenom prezidentem, ale Hrad určoval chod naší společnosti a to i v zahraniční oblastí. Byl patrný vliv ještě z dob disentu vzácného člověka, prof. Jiřího Hájka a i Jirka Dienstbier dožíval své "snění".

Mládí doby se pojilo s poctivostí a výrazem srdce. Proto výzva Havla k rozpuštění nejen Varšavské smlouvy, ale i NATO. A nejen to - jeho ve stoje aplaudovaný projev v americkém senátu měl jedinou pointu: "chcete-li pomoci nám pomožte nejdříve Sovětskému svazu". Byl to výraz citu i reálného stavu věcí, ale i velmi aktivní práce právě v naznačeném směru. Došlo k odzbrojování, které nemá srovnání v mírové historii. Spojené státy uzavřely řadu svých základen doma i v zahraničí. Stejně tak Sovětský svaz, který snížil stav své armády z 5 mil. mužů na něco přes milión, byl zrušen program "hvězdných válek" a to ne na základě dlouhých a složitých negociačních tlaků, ale zcela přirozeného posouzení jednotlivými zákonodárci cestou omezení rozpočtů. Bylo by možno uvést řadu dalších pozitivních příkladů, jako byla dohoda mezi Izraelem a Palestinou za přispění norské diplomacie, prakticky bylo vyloučeno veto z jednání RB OSN a dány tak předpoklady vedení války proti Iráku. Sem patří i sjednocení německého národa i právo cestovat po Evropě bez visového omezení.

Zvláště je třeba zmínit i Organizaci pro spolupráci a bezpečnost v Evropě, pro její funkční význam v té době i proto, že jako prvá začala vadit a nyní se opět dožije renesance.Tato jediná univerzální organizace evropské bezpečnosti za účasti USA a Kanady, přijala jednomyslnou dohodou řadu smluv, které posílily důvěru a spolupráci v Evropě způsobem, který z historického hlediska rovněž byl ojedinělým. Byly stanoveny nízké limitní stavy výzbroje a mužstva, jejich teritoriální rozmístnění a velmi přísná mezinárodní evidence a verifikační systém. Došlo k dohodě o "otevřeném nebi". Stanoveny zásady preventivní diplomacie a přijaty zásady spolupráce mezi státy t. zv. "opatření důvěry". V naznačeném směru s vědomím své odpovědnosti vystupovaly právě Spojené státy.s univerzálním pojetí otázek bezpečnosti v Evropě a proto bylo ustaveno při NATO "Partnerství pro mír", do kterého se postupně zapojily všechny státy Evropy, včetně Ruské federace. Pod hlavičkou tohoto uskupení se začaly vést společné vojenské konsultace a cvičení. Zdálo se, že se vytváří ideální stav pro klid v Evropě a spolupráci v globálním měřítku.

Výše uvedené bezpečnostní prostředí "Evropy bez hranic" neadvokovalo myšlenku případného rozšíření NATO, které naopak bylo v procesu své vlastní transformace, hledání svého nového poslání a směřovalo k harmonizaci s úkoly OBSE. Hlavním protagonistou a podporovatelem této linie byly Spojené státy, které proto odmítaly jakoukoliv myšlenku rozšíření NATO, která se již v roce 1991 začala objevovat v některých prohlášeních německých představitelů. V té době politika Bonnu se začala odlišovat od směřování jiných západních zemí, zvláště USA. Vzpomeňme jen na jednostranné a neodpovědné uznání Slovinska a Chorvatska bez zajištění nutných předpokladů proti zájmu EU a USA, popřením role a eliminováním NATO z jakékoliv činnosti v počátcích jugoslávské krize, potlačením základního poslání OBSE a jeho Střediska pro předcházení konfliktů, snahou o reformu RB OSN. Mnohem podstatnější byla jeho iniciativa o rozšíření NATO o některé státy. Těžko bylo skrýt záměr o vytvoření nové dělící linie v Evropě. Globální zájem USA a tím i nutnost aktivní spolupráce s Ruskem vedl k jejich ostře odmítavému stanovisku k jakémukoliv rozšíření. Mimo jestřábů z RANDu neexistovalo v té době v USA vědecké pracoviště, které by se přiklánělo k jinému názoru.

Tyto ilustrativní příklady charakterizují bezpečnostní prostředí, které nebylo krizové, ale vliv Německa, které se snažilo o změnu svého postavení, prozatím alespoň v Evropě, vyvolat uměle a účelově nové podmínky nedůvěry. Proto vznikaly teorie o bezpečnostním vakuu, nepříteli za obzorem a media začala nabízet katastrofické scénáře a vyvolávat atmosféru strachu. Například se rozvinula široká kampaň o migračních vlnách do nebo přes ČR v deseti či dokonce třiceti milionových číslech z Ruska do Evropy, tak, že min. vnitra již připravoval policejní a vojenská opatření. V rozporu s fakty byl minimalizován význam OBSE a nakonec byla vedena i cílená kampaň proti "Partnerství pro mír" vedená na pozadí prvých německých náznaků o možnosti rozšíření NATO jako jediné záruky. Tento vliv našel prvé pochopení u "hradních " poradců, neboť "americký systém" byl shledán vzhledem k nové atmosféře strachu či raději bezpečnostního vakua zcela nedostatečným. Docházelo k přímým odsudkům politiky Spojených států a jejich představitele prezidenta Clintona. Havel ve Varšavě při přípravě a konzultacích s Walesou před příjezdem Clintona do Prahy 24. října 1993 v Rzeczpospolita obvinil Spojené státy, že zrazují země Východní a střední Evropy stejně tak, jako Československo bylo zrazeno v Mnichově v roce 1938 a v Jaltě 1945. Postoj USA, které v té době se snažily nenarušit příznivou atmosféru zvláště ve vztahu k Rusku byl pochopitelný. Nakonec pod tlakem hlavně polské a maďarské loby a krajanů, Češi dodali přímluvu Albrightové, USA změnily svoji pozici, ale až po uzavření zvláštní dohody NATO - Rusko. Přesto nikdy k obnovení důvěry z roku devadesát již nedošlo a po změně administrativy docházelo k jisté ostražitosti i v jiných oblastech než v Evropě. Je třeba přiznat, že iniciátorem tohoto negativního vývoje bylo nejen Německo ale i naše země nese svoji odpovědnost. V případě ČR se jedná dokonce o odmítnutí snahy albánského představitele Ibrahima Rugova o zprostředkování dávno před vyhrocením střetů v Kosovu a téměř jednoznačnou mediální tendenci v českých mediích, která odmítala jakoukoliv možnost dohody nebo alespoň zdůrazňování pozitivních prvků zvláště ve vztahu k Rusku

Prvá vlna rozšíření NATO sice neposílila Alianci vojensky ani teritoriálně, ale zcela změnila atmosféru. Je třeba i v našem prostředí uvést, že článek V. Washingtonské smlouvy nehovoří o povinnosti poskytnout vojenskou pomoc, ale pouze zvážit jaká opatření ta která členská strana přijme. Na tuto skutečnost upozornila přímo Madeleine Albrightová 7.l0.1997 Zahraniční výbor senátu ve svém projevu, že americká strana "není vázána reagovat na jednotlivé násilné incidenty tím, že půjde do války". Stejný fakt vyjádřil ve svém dopise uvedenému orgánu i Clinton. Tyto skutečnosti šly mimo naše media a sama jmenovaná paní v Praze mluvila jinak. I když pocit jisté sounáležitosti může mít svoji váhu, bezpečnostní situace se celkově zhoršila.

Vojenské rozpočty se zvedaly, obnovila se příprava "hvězdných válek" , vedla se válka proti Jugoslávii, přerušila se jednání s Koreou a znovunavazování důvěry s Ruskem bylo obtížným. My jsme byli živeni hesly o nových imperiálních tendencích Ruska a dokonce krátce před 11. zářím nás veřejnoprávní televize podrobně a dokumentačně poučila o chrabrých bojovnících Talibánu jak spolu s instruktory CIA bojují za svobodu Afganistánu. Hlavně že to bylo proti Rusům. Trochu na obranu těchto ne mnoho zodpovědných a rozhodně ne vzdělaných redaktorů je možno uvést, že ve stejné době, přestože USA jsou mocností č. 1, ale také nejméně bezpečnou zemí, vyhostily 50 ruských špionů jako demonstraci politického vztahu a samozřejmě nezájmu o jakékoliv informace ze zpravodajských zdrojů této země. Chyba až trestuhodná.

Teroristický útok na Spojené státy je často pokládán za podstatnou změnu v novém bezpečnostním prostředí. Není tomu tak. Atmosféra zůstala stejná jen různí činitelé a představitelé si uvědomili, že pochybili, pokud pracovali, vytvářeli a hledali atmosféru nedůvěry tam, kde již po dekádu není. Byl to projev nízké kvalifikace, osobní neodpovědnosti a v nevíru v sama sebe, neboť se vždy jednodušeji pracuje proti něčemu a někomu než za něco při vysledovávání právě pozitivních prvků.

11.9.2001 jsem napsal článek pod názvem "I my máme svoji odpovědnost". Ano i my jsme pomáhali vytvořit atmosféru nedůvěry, která zabránila účinné spolupráci zpravodajských služeb a tím v plné důvěře sdělovat informace a pracovat preventivně proti terorizmu. (článek vyšel v Právu z opatrnosti se změněným názvem). Je zajímavé si uvědomit jaká byla reakce USA na teroristický akt. Podobně jako když čelily rozšíření NATO v zájmu udržení atmosféry důvěry reagovaly jednoznačně. Okamžité navázání spolupráce hlavně zpravodajských služeb právě s Ruskem a ve všech dalších oblastech. V počátku devadesátých let podmínky spolupráce byly dány na základě trvalých politických změn včetně jistého ideového souladného vývoje. Dnešní spolupráce může navázat na tyto motivy a odmítnout pochybovače a zlé rádce. Přistoupil však další důležitý faktor. Obava a přímo pud sebezáchovy - odpovědnost za bezpečnost svých lidí a to ne na frontě střetu, ale všude tam kde jsou. Bohužel to je nyní naše realita a to nejenom pro Američana i když je nejvíce ohrožen. Do této situace přichází druhá vlna rozšíření NATO. Jenomže o NATO již nejde. Dojde-li k rozšíření o tři, sedm, patnáct států nepadá to z bezpečnostního hlediska mnoho na váhu. USA nyní -opět- ví, že musí zajistit svoji bezpečnost a to daleko důsledněji než kdy před tím.. Ta nebude spočívat v přijetí či nepřijetí Estonska či jiných zemí a kolik do NATO, ale v jednoznačné a bezpodmínečné spolupráci s Ruskem a nebuďme naivní ta spolupráce bude zajištěna nejenom v rámci NATO, ale i na bilaterálním základě a to především. Kdo pochybuje, je třeba aby si pomalu přečetl prohlášení ministra obrany USA Donalda Rumsfelda : "Aliance nadále nebude stanovovat cíl, ale cíl určí Alianci". Není co dodat. NATO bez Ruska je nefunkční. Oblasti působnosti rady NATO-Rusko jsou všezahrnující. Z hlediska závažnosti světové a tím i naší bezpečnosti již nic není mimo. Kdyby za této situace byla vhodné použít ironii, je možno dodat, že z čecháčkovského pojetí NATO nám zbylo - bezobsažné veto. Sen Havla došel naplnění. NATO skutečně končí jako pozůstatek studené války. Nyní se může stát orgánem kolektivní bezpečnosti a hledat styčné body a harmonizaci s OBSE, hlavně z hlediska univerzality. To byl záměr USA počátkem devadesátých let a trvalé snažení Ruska. Snad jenom, dnes už jen úsměvný dodatek. Česká média, zvláště veřejnoprávní televize selektuje stále dle svého studenoválečnického scénáře komentátory, kteří nám vysvětlují, že i dnes se na Rusko musíme dívat s podezřením.Připravila a každý týden pouští dlouhý seriál, jehož jsem viděl jen úvodní část, kde mě zaujala upoutávka jak gorbačovská KGB se snažila nás likvidovat. Nu, je to přece jenom méně, než když mi podobné věci opět se snaží říkat ministr obrany Tvrdík, nebo náš zástupce u NATO v Bruselu spolu se svým polským a maďarským kolegou. Tentokráte české vlivy i média jsou mimo hru, stejně tak jako uvedení pánové, takže sice otravují, ale můžeme spát klidně a Američané nebudou muset snad již nikdy platit tak vysokou daň za naši, ale i jejich vlastní neodpovědnost.

                 
Obsah vydání       18. 6. 2002
17. 6. 2002 Financial Times: Česká šance
19. 6. 2002 Fotogalerie z voleb: Pracovník ČSSD rozbil Štěpánu Kotrbovi fotoaparát Štěpán  Kotrba, Petr  Pokorný
17. 6. 2002 Vedení školy "plánovalo vyhodit studenta od závěrečných zkoušek"
18. 6. 2002 BBC: Chtějí Američané svrhnout Saddáma Husajna, protože si uvědomili, že invaze do Iráku je nemožná?
18. 6. 2002 Nový inspekční úřad odkryl v Británii obrovské množství chyb ve zdravotnictví
18. 6. 2002 Hřebejkův film Musíme si pomáhat v Edinburku Jan  Čulík
18. 6. 2002 Inštitút, ktorý na Slovensku nikomu nechýba Daniel  Krajcer
18. 6. 2002 V Moravskoslezském kraji při volbách rozhodla kvalita kandidátů Jaroslav  Hlaváček
17. 6. 2002 Nenáhodná podobnosť Dzurindu s Arafatom Lubomír  Sedláčik
18. 6. 2002 Proč odmítá Havel jednat s komunisty? Dušan  Mrázek
18. 6. 2002 Splněný sen "mladého" Havla - konec NATO v Praze Miroslav  Polreich
18. 6. 2002 Hrozbu nukleárního konfliktu nelze podceňovat Vladimír  Koníček
17. 6. 2002 Mám tělesný handicap. Proč musím být ostrakizován většinovou společností? Helmut (Milan) Stiedl
17. 6. 2002 Blížíme se k novým předčasným volbám? Josef  Brož
17. 6. 2002 Když není nic lepšího než demokracie Josef  Trnka
17. 6. 2002 Byl zprovozněn seznam článků podle autorů
14. 5. 2002 Britské listy hledají nové spolupracovníky
12. 6. 2002 Čtení na pokračování - Politika s ručením omezeným Jan  Keller
5. 7. 2002 Páteční čtení na pokračování: Střet civilizací ? - Dominance Západu, nebo dialog světových kultur Oskar  Krejčí, Ivo T. Budil, Bob  Fliedr, Tomáš  Halík, Martin  Hekrdla, Stanislav  Komárek, Miloš  Mendel, Vladimír  Nálevka, Zdeněk  Zbořil
21. 1. 2002 Příspěvky na investigativní práci Britských listů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
18. 6. 2002 Hrozbu nukleárního konfliktu nelze podceňovat Vladimír  Koníček
18. 6. 2002 Splněný sen "mladého" Havla - konec NATO v Praze Miroslav  Polreich
18. 6. 2002 BBC: Chtějí Američané svrhnout Saddáma Husajna, protože si uvědomili, že invaze do Iráku je nemožná?   
18. 6. 2002 Hřebejkův film Musíme si pomáhat v Edinburku Jan  Čulík
18. 6. 2002 Inštitút, ktorý na Slovensku nikomu nechýba Daniel  Krajcer
17. 6. 2002 Mám tělesný handicap. Proč musím být ostrakizován většinovou společností? Helmut (Milan) Stiedl
17. 6. 2002 Rekordních 37 procent Francouzů nepřišlo k volbám - Chirakova "většina" převálcovala levici Josef  Brož
17. 6. 2002 Blížíme se k novým předčasným volbám? Josef  Brož
16. 6. 2002 Vzťahy Pavla Ruska k BL hrozia eskaláciou ! Lubomír  Sedláčik
16. 6. 2002 Proč prohrála ODS a kdo zvítězil Vladimír  Bernard
16. 6. 2002 ODS špatně odhadla ty, kteří nevěděli, koho volit Jan  Paul
16. 6. 2002 Uspávající B. Klepetko neprojevil nejmenší schopnost usměrňovat první povolební diskuzní pořad Daniela  Pilařová
16. 6. 2002 Sdělovací prostředky prohrály na celé čáře Karel  Mašita
15. 6. 2002 Proč vyhrála v Moravskoslezském kraji přesvědčivě právě ČSSD? Michal  Kubíček
15. 6. 2002 Antikomunismus přestal v ČR fungovat jako politický faktor Jan  Čulík

Útok na USA, Afghánistán, Irák RSS 2.0      Historie >
18. 6. 2002 Hrozbu nukleárního konfliktu nelze podceňovat Vladimír  Koníček
18. 6. 2002 Splněný sen "mladého" Havla - konec NATO v Praze Miroslav  Polreich
18. 6. 2002 Bude se stavět plynovod přes Afghánistán   
14. 6. 2002 Západní rozvědky nebudou schopny zavést účinná preventivní opatření proti terorismu   
14. 6. 2002 Dokumentární film o amerických "válečných zločinech" "šokoval Evropu"   
12. 6. 2002 Nově zatčený americký "terorista" zahajuje svou právní obranu proti vládě USA   
11. 6. 2002 Afghanistán se prý vrací k demokracii, ale tamější vzdělanci jsou znepokojeni   
11. 6. 2002 Ashcroft: USA překazily možný útok "špinavou" jadernou bombou   
11. 6. 2002 Devět měsíců poté - aneb co se stalo a proč Bushka  Bryndová, Bernard Weiner
6. 6. 2002 Příliš mnoho svobody? Americká protiteroristická opatření byla slabá   
5. 6. 2002 11. září: Únosci, kteří nebyli vypátráni, a překladatelé, kteří nepřekládali   
28. 5. 2002 FBI obviněna ze "sabotáže" ohledně útoků z 11. září   
20. 5. 2002 Bush v soukromí "absolutně zuřil", že ho kritizovali   
17. 5. 2002 Bush se veřejně bránil před nařčením, že proti útokům z 11. září efektivně nezasáhl   

Evropská unie RSS 2.0      Historie >
18. 6. 2002 Splněný sen "mladého" Havla - konec NATO v Praze Miroslav  Polreich
13. 6. 2002 Onlinová diskuse BL s historiky ohledně Benešových dekretů   
11. 6. 2002 O vyrovnání s minulostí, pro změnu protektorátní: Rukojmí nelze vraždit Václav  Žák
5. 6. 2002 KNIHOVNA: Odmítám vinu Čechů vůči Němcům Pavel  Macháček
3. 6. 2002 "Samosegregáciu" tu robil naposledy Konrád Henlein Lubomír  Sedláčik
28. 5. 2002 Reklama není pro moralisty, ale pro spotřebitele Štěpán  Kotrba
21. 5. 2002 Nad českými novinami: Klaus, Marvanová, komunistický komentátor, vraždy a PR Jan  Čulík
14. 5. 2002 Historikové proti znásilňování dějin Jaroslav  Pánek, Jiří Pešek
13. 5. 2002 Národnostní a náboženské menšiny v tisíciletých dějinách českých zemí Jaroslav  Pánek
9. 5. 2002 Němci měli kolektivní odpovědnost za válečné zločiny Bořivoj  Čelovský
6. 5. 2002 Tabu: víte, že čteme v ČR německé noviny? Bořivoj  Čelovský
29. 4. 2002 Konec českého tisku - v druhém vydání, tentokráte bez otazníku Jan  Čulík
26. 4. 2002 1000 let Budyšína - historie a současnost Lužice Štěpán  Kotrba
25. 4. 2002 Budem pálit čarodějnice nebo politiky? Štěpán  Kotrba

Budoucnost NATO a OSN RSS 2.0      Historie >
18. 6. 2002 Splněný sen "mladého" Havla - konec NATO v Praze Miroslav  Polreich
18. 4. 2002 Považují Spojené státy myšlenku kolektivní bezpečnosti za hrozbu?