Politici, sociologové, právníci i laická veřejnost vážně deklamují a přikyvují si k tomu hlavami. Televizní kamery krouží dokola, fotoaparáty cvakají, mikrofony trčí a této mediálně hře jenom přihlížející obecenstvo se většinou tváří pochmurně. Až to skoro vypadá jako nějaká epidemie. Jak by také ne, vždyť se jedná o deregulaci (rozuměj zvyšování) cen za bydlení v nájemních bytech. Ústavní soud ČR totiž letos 20. listopadu zrušil na zákon o cenách navazující cenový výměr ministerstva financí ČR o této "regulaci". Pár koumavých vlastníků nájemních domů toho hned využilo a "regulované" nájemné "deregulačně" zvýšilo až o dvacetinásobek a jejich nájemníci jsou z toho zděšení. Jenomže zatím je to všechno jen prázdné tlachání o ničem, což opět dokazuje pokleslost některých českých mediálních i všeobecných veřejných diskusí o vážný tématech.

Deregulace nájemného totiž skutečně vážné společenské téma je. Jako jeden z posledních reliktů v Česku již zanikajícího plánovaného hospodářství se však postupně týká čím dál méně v ČR bydlících lidí; přesněji jen asi zhruba jedné třetiny z nich, poněvadž zbývající dvě třetiny bydlí ve vlastních či družstevních bytech, nebo má bydlení pronajaté dle od roku 1994 platného bytového zákona, kde regulace nájemného prostě neexistuje. Přesto se ale tohoto tématu čas od času uchopí některá z politických stran a snaží se na něm utrhnout co nejvíc popularity. Pohříchu ale žádná z nich dosud nepřišla s uceleným a hlavně dalekosáhlým koncepčním řešením této problematiky, která se už ale doopravdy konečně řešit musí. Třeba i proto zmíněný nález Ústavního soudu přišel všem vhod, neboť když už nic jiného, tedy se o této oblasti znovu hodně mluví, politici jsou zase vidět a veřejnost je také hodně zvědavá.

Potíž je ale v tom, že nikdo ještě přesně neví, o čem mluví, přesněji řečeno, jak konkrétně Ústavní soud v této věci rozhodl. Každý jeho nález, který ruší nějaký právní předpis, totiž musí být nejprve uveden ve Sbírce zákonů, do té doby právně neexistuje. A jelikož Nález o nájemném dosud v Sbírce zákonů uveden není, ergo ani není o čem diskutovat. Copak tohle ti zejména na TV obrazovkách k tomuto tématu producírující se parlamentní poslanci a senátoři, ministři nebo právníci nevědí? Copak to neví česká vláda, která je základním navrhovatelem tuzemských zákonů? A neví to ani bývalý předseda Nejvyššího soudu ČR a nyní český ombudsman Otakar Motejl, který návrh na zrušení cenového výměru Ústavnímu soudu podával? A nikdo z nich proto ani není schopen, či ochoten tohle veřejnosti sdělit, včetně toho, že cenový "regulační" výměr stále platí a že "deregulační" zvyšování nájemného uvedenými "koumáky" jsou neplatné právní úkony?

Inu co, aspoň je to jen další názorná ukázka toho, jak se v Česku veřejně diskutuje o vážných tématech. A jak by se o nich diskutovat nemělo. Jinak se totiž znovu vrátíme do roku 1977, kdy vznikla Charta 77, kterou přes dvacet let v tuzemsku také téměř nikdo nečetl a přesto se proti ihned vzedmula celospolečenská vlna odporu. Tentokrát je ale vše přece jen trochu lepší, poněvadž jak Britské listy jediným telefonátem do redakce Sbírky zákonů zjistily, inkriminovaný Nález Ústavního soudu v této věci bude zveřejněn 18. 12., tedy za pouhé dva dny. Kdoví, jak se pak bude odvíjet další a už skutečně věcné diskuse kolem něj. A vůbec kolem celé této problematiky, ke které se BL také vrátí a kterou ostatně nastínily už zde.