20. 12. 2010 / Bohumil Kartous
Lokální, český případ Fondu životního prostředí je v podstatě totožný s tím, co na globální úrovni spustil server Wikileaks: odhaluje politickou praxi, reálné vztahy, motivace a postupy, v rozměrech, které veřejnost běžně nevnímá. Odhaluje propracované a institucionalizované aberace ve vnímání politiky jejími vlastními aktéry, kteří -- dnes již zcela nepochybně -- více či méně participují na utužování stále sílící amorální integrity, skutečně konstituující platformy politického dění. Stupidní mediální "analýzy", které se s prominutím šťourají ve fekáliích a akcentují podružnosti, se pohybují stále jen v rámci zamořeného území; přitom pro pochopení, od nějž jedině může dojít ke snaze o nějaký pozitivní vývoj, je nutné tento rámec překročit. Je-li nutné rozbít blok amorální integrity, nelze tak učinit prostředky, kterými byl tento blok vybudován a který ho v současnosti chrání.
Možnosti vývoje jsou dvě a ani jednu pravděpodobně nelze považovat za cestu, která by respektovala současné pojetí "právního státu". Fundamentální trvání na často nefunkčních nebo prokazatelně účelově vystavěných konstrukcích tzv. "právního státu" je ostatně jen pokračováním pokrytectví amorálně integrovaných. Jedna, dle mého ta horší, povede k postupné rezignaci na jakékoliv hodnoty, ať už kodifikované, či nekodifikované, které reálně vytvářejí společnost. Amorální integrita prostoupí celou společnost tak, že přestane reálně existovat. Nastane rozklad á la pozdně socialistická atomizace, ovšem bez jakékoliv perspektivy představující naději na zlepšení. V určitém okamžiku už nebude možné chovat se pokrytecky: jednoduše nebude co krýt.
Prototypem druhé možnosti je hnutí Anonymous. V systému koordinovaně zneužívající moci, jako je tomu v případě Wikileaks, je možné vytvářet "díry", které je možné přesouvat a jejichž existenci je možné aktivně bránit proti těm, kteří by je chtěli, v žoldu amorální integrity, zahlazovat. Bránit tak, aby to bylo v přeneseném slova smyslu skutečně bolestivé a účinné.