Etiopský premiér Meles Zenawi konstatoval v rozhovoru pro rozhlas BBC, že za několik měsíců bude ohroženo smrtí hladem asi 14 milionů lidí. Při strašlivém hladomoru v Etiopii v letech 1984-1985 zahynul milion lidí. Irský zpěvák Bob Geldof zahájil tehdy mezinárodní akci hvězd pop byznysu na pomoc Etiopii, jménem Live Aid. První známky katastrofy se už objevily, konstatoval v úterý britský deník Independent:

Ve středu dne 13. 11. vynesla soudkyně Dagmar Stamidisiová rozsudek ve prospěch Jaromíra Štětiny, který žaloval Jana Čulíka o otištění omluvy v Lidových novinách za to, že v červnu 2000 Čulík uvedl v Českém rozhlase, že je "agentura Epicentrum" Jaromíra Štětiny a Petry Procházkové součástí sdružení Epicentrum ruského politika Grigorije Javlinského, a zveřejnil toto tvrzení posléze také 20. 6. 2000 v Britských listech. Soud neuznal argumentaci žalovaného, že byla tato formulace z Britských listů do 24 hodin odstraněna a nahrazena formulací, že je Jaromír Štětina na Grigoriji Javlinském závislý, že 30. 6. 2000 Jan Čulík otiskl v Britských listech upozornění, že zřejmě jde o dvě různá Epicentra, ani že Jan Čulík dne 19. 7. 2000 konstatoval v pražském Radiožurnálu, že "v žádném případě nikdy netvrdil, že je pan Štětina přímo financován [Javlinského] seskupením Jabloko", ani že Britské listy publikovaly k této věci v rámci otevřené diskuse množství příspěvků Jaromíra Štětiny i jeho stoupenců.

Soudkyně plně přijala argumentaci žaloby, že se Jan Čulík Jaromíru Štětinovi za prvotní, nedoložené tvrzení neomluvil, a rozhodla, že je Jan Čulík povinen otisknout v Lidových novinách Jaromíru Štětinovi omluvu v této věci, v níž má mj. konstatovat i to, že není pravda, že je Jaromír Štětina na Grigoriji Javlinském závislý. Soud neuznal argumentaci Jana Čulíka, že závislost Jaromíra Štětiny na Grigoriji Javlinském vyplývá ze Štětinových nekritických článků o Javlinském. Obsahem těchto článků se soud při svém zasedání nezabýval a argumentaci Jana Čulíka, že má právo hovořit o závislosti Jaromíra Štětiny na Javlinském v důsledku jeho nekritických článků, oslavujících Javlinského, soud nepřijal. Soud neuznal ani argument žalovaného, že nemohl narušit integritu Jaromíra Štětiny, vzhledem k tomu, že se o něm píší články, že je v podstatě propagandista, ani že Janu Čulíkovi šlo právě o kritiku propagandistické, monolitní novinářské práce. Poukaz v této věci na nedávný článek Ondřeje Neffa v Lidových novinách, v němž Neff kritizoval jednostrannost novinářské práce Jaromíra Štětiny a Petry Procházkové, byl odmítnut jako irelevantní.

Bývalý velvyslanec ČR v Moskvě Luboš Dobrovský u soudu pochválil novinářskou práci Jaromíra Štětiny jako objektivní a charakterizoval Grigorije Javlinského jako prozápadního politika, jehož si proto na Západě váží. Ocenil také, že Grigorij Javlinskij a jeho spolupracovník Kovaljov ostře kritizují ruské vojenské zásahy v Čečensku.

Ředitel odboru pro východní Evropu na českém ministerstvu zahraničních věcí Ivan Bušniak potvrdil, že měla Petra Procházková v Rusku problémy s vízem, ale odmítl soudu sdělit podrobnosti s tím, že jde o její soukromou věc a že nemá její svolení o tom hovořit. Uvedl také, že si ruské ministerstvo zahraničních věcí stěžovalo českému velvyslanectví v Moskvě na "aktivity" Petry Procházkové v Čečensku. Nespecifikoval, jaké to byly aktivity. Luboš Dobrovský řekl, že to byly ze strany ruského MZV pokusy omezovat svobodu slova Petry Procházkové a Jaromíra Štětiny. - Žalovaný se proti rozsudku odvolá.

Jan Čulík tímto přiznává, že pro původní výrok o tom, že je Epicentrum Jaromíra Štětiny a Petry Procházkové součástí Epicentra Grigorije Javlinského, nemá konkrétní důkazy a že šlo o výrok nepodložený, neobratný a zbrklý. Proto se po soudním procesu Jaromíru Štětinovi před soudní budovou za tento původní výrok osobně omluvil a uznal, že to měl učinit už dávno. Zároveň však Jaromíru Štětinovi zdůraznil, že považuje jeho propagandistický způsob psaní o ruské politice a o čečenském konfliktu za jednostranný a nepřijatelný, a sdělil mu, že ho bude i nadále kritizovat. Jaromír Štětina omluvu přijal, i když vyjádřil politování, že nepřišla dříve. K Čulíkově odhodlání, že bude Štětinu a Procházkovou dále kritizovat, konstatoval Štětina, že bude jeho články i nadále číst.

Původní zbrklý výrok Jana Čulíka z června 2000, který byl součástí jeho rozsáhlejší argumentace o novinářské nestrannosti, nicméně vyvolal mezi českými novináři diskusi o roli žurnalisty v demokratické společnosti a o nutnosti respektovat pluralitní vidění skutečnosti. V rámci této diskuse bylo i poukázáno na to, že nezávislý novinář události komentuje, analyzuje a kritizuje, ale nemůže se na událostech zároveň podílet.

I v souvislosti s tím došlo v České republice za poslední dva roky k značnému posunu vnímání role novináře i konceptu novinářské nezávislosti, takže nyní vzniká v české společnosti o psaní reportérů, jako jsou Jaromír Štětina a Petra Procházková, závažná veřejná diskuse a jejich postavení je dnes v ČR podstatně jiné než ještě v roce 2000.

Podvodnické firmy často využívají falešných slosování o ceny a různých nabídek, ve snaze přimět příjemce svých zpráv, aby reagovali. Jak roste popularita esemesek mezi dětmi, hrozí vážné nebezpečí, že se právě děti stanou hlavní obětí podvodných firem.

ČM: Myslíte, že současné úkoly médií veřejné služby by měly býti zachovány, rozšířeny nebo omezeny ?

Štěpán Kotrba: "Samozřejmě rozšířeny, protože na principu veřejné služby bude v budoucnosti definován pokrok. Pokrok totiž nebude ve sféře konkurenčního modelu, nýbrž ve sféře participace a v kvartérním sektoru znalostí, vědomostí a informací. Problémem zůstává definice pojmu veřejné služby a způsob jejího rozšíření ve sféře konkurenčních modelů. Když to zobecníme na nejfilosofičtější rovinu, tak zjistíme, že soupeřit na "kapitalistickém" hřišti "socialistickými" metodami, resp. pravidly nelze. Jsou jen dvě možnosti. První - změnit hřiště, druhá - změnit pravidla hry. Je i třetí, poslední možnost - takovou hru nezačít hrát."

Další odpovědi z ankety serveru Česká média na semináři o budoucnosti médií veřejné služby v Českém Krumlově najdete ZDE. Na tutéž otázku odpovídali také Jefim Fištejn (RFE), Ludmila Trunečková (FSV UK), Zdena Hůlová (R ČT), Milan Šmíd (FSV UK, Louč), Ivana Denčevova (ČRO 6), Zdeněk Fekar (EURO), Miloslav Kučera (býv. poslanec, dnes vedoucí Úřadu R RTV), Ladislav Jakl (publicista, poradce Václava Klause).

Zašel jsem tam včera, když už jsem v tak podivné situaci, že se zrovna v Británii intenzivně zabývám nejrůznějšími aspekty československé historie i současnosti (odstup a nadhled je ale velká výhoda) a během tohoto podzimu - často - na Glasgow University zejména padesátými léty. Tato pražská výstava je shodou okolností velmi užitečným doplněním toho, co se snažím vysvětlovat studentům.

Setkal jsem se v sobotu v podvečer v Praze s názorem, že je zhoubné, že se "mnozí dnes v ČR vracejí nekriticky ke komunismu - proč dávat Rudolfinu publicitu 'kulturním výtvorům' stalinského režimu".