První, co na diváka skutečně udělá dojem, je dokonalý, nyní digitální zvuk. Překvapivě, obraz filmu se nepodařilo zrestaurovat o tolik, o kolik snad mnozí očekávali: obraz je stále tentýž, víceméně zrnitý filmový záznam z počátku osmdesátých let a jsme překvapeni, nakolik pokročila za dvacet let filmová technologie, že nám dnes zrnitá "dokumentárnost" hraného filmu do určité míry vadí. Režiséři by se asi neměli pokoušet vydávat nové, druhé verze už známých filmů stejně jako spisovatelé by neměli přepisovat už jednou vydané, známé romány. I kdyby byla nová verze Formanova Amadea lepší, nutně by v divákově mysli musela nová struktura filmu soutěžit s jeho předchozí strukturou, už známou. To nejsou férové podmínky pro žádné umělecké dílo: to by mělo být vnímáno jistě v kontextu své doby i v kontextu historie předchozí tvorby v daném uměleckém oboru, musí-li však dílo soupeřit se svou předchozí, dobře známou verzí, nutně je tím silně znevýhodněno.

Jeden pozitivní rys Formanův nový, delší sestřih Amadea nesporně má: divákovi tím poskytl přístup to režisérovy dílny a umožnil mu tím uvědomit si, jak sebejistý, lehký, ale dokonalý byl Formanův původní sestřih. Kdesi jsem četl nebo slyšel, že Forman na poslední chvíli Amadea zkrátil na jeho původní, dnes "klasickou" verzi, neboť měl obavy, zda americké publikum stráví složité, rozvětvené a klasické dílo.

Je-li tomu tak, toto původní zkrácení na poslední chvíli bylo geniálním krokem. Film byl zbaven explicitnosti, dostal spád a začal působit na diváka daleko silněji, protože na něho působil prostřednictvím implicitních, ale hlubokých náznaků.

Porovnávání kratšího a delšího Amadea vede k uvědomění, jak důležité je při psaní čehokoliv svůj materiál znovu a znovu kriticky hodnotit a škrtat, škrtat a škrtat. Často mě mrzí, že právě na takové cizelování v Britských listech nezbývá čas.

Všechno, co Forman z filmu Amadeus původně vystřihl a co do něho nyní přidal, je ve filmu zbytečné. Většinou to pouze to znovu, explicitně, opakuje či potvrzuje, co už ve filmu je vyjádřeno daleko efektivněji, pouhým náznakem.

Je pravda, že v delší verzi Amadea je skladatel Salieri výraznější bídák, podvodník a manipulátor než v původní, kratší verzi. Paradoxně to činí jeho postavu černobílejší než když jeho pomluvy na Mozarta u vídeňského dvora zůstanou divákovy skryty tak, jak je tomu právě v původní verzi. Silněji si v rozšířené verzi také uvědomujeme, že Mozart nebyl jen degenerovaný, nízký sprosťák, jemuž Bůh z neznámého důvodu dal jiskru obrovského hudebního nadání, ale také čloěk impulzivní, přímý a nezkušený, který nemohl mít vůči dvorským intrikánům šanci.

Jenže pohlédneme-li na strukturu celého filmu z odstupu, toto "realistické" prokreslení Wolfganga Mozarta (a koneckonců i jeho ženy Stanci, která je v tomto ohledu dost podobná) k celkovému smyslu díla příliš nepřispívá: spíše hlavní myšlenku, o rebelii mediokrity nad talentem, trochu zamlžuje. Zbytečné jsou i epizody o tom, jak se Mozart snaží získat žačky v domě primitivního zbohatlíka.

Do určité míry zajímavou motivaci scéně v závěru filmu, kdy Salieriho ráno po návratu z lázní nalezne v jejich bytě Mozartova manželka a docela brutálně ho chce z bytu vyhodit - není divu, víme-li nyní, že jí v předchozí, v první verzi Formanem vystřižené scéně, Salieri nesmírně ponížil: řekl jí, když za ním přišla orodovat, aby se Salieri za Mozarta u císaře přimluvil kvůli zaměstnání, že místo Mozartovi opatří pouze, když si s ním Stanci vyspí. Stanci se skutečně dostaví na smluvenou schůzku a začne se před ním svlékat. Salieri ji nechá sluhou vyhodit - chtěl se jen přesvědčit, zda by byla schopna pro dobro svého manžela jednat jako prostitutka.

Jenže v celkovém kontextu je to jen další příklad Salieriho manipulace, který neosvětluje příliš mnoho a zápletku a smysl díla - v původní verzi filmu jasnou a dokonalou ve své stručnosti - to zbytečně komplikuje.

Firma Warner Brothers vyrobila jen jedinou kopii tohoto nového, delšího, zrestaurovaného Amadea s českými titulky. Tato kopie se hraje několikrát denně ve smíchovském multiplexu při představeních, která zejména během dne nenavštěvuje téměř nikdo: na promítání ve 14 hodin bylo asi osm diváků. Po měsíčním hraní je už i tato nová kopie potrhaná, s řadou slepek.

Je velmi pravděpodobné, bude-li se tato kopie hrát v pražských multiplexech před víceméně prázdnými sály až do Vánoc, promítáním se v podstatě zničí.

V České republice je už jenom jedna jiná kopie filmu Amadeus, je to kopie jeho původní verze z osmdesátých let. I ta je ve velmi špatném technickém stavu.

Až budou poškrábány a potrhány obě kopie, takže v podstatě nebude technického rozdílu při jejich promítání, doporučuju, abyste si vždy vybrali původního, klasického Amadea.

Je to daleko lepší film.