"Každá politika, která o sobě tvrdí, že je politikou usilující o ctnost, o morální dobro je potenciálně totalitní. Tam, kde jde o dobro, tam není místo pro opozici. Opozice je zrada. Chceme-li zachovat demokracii, musíme proto pochopit, že v politice nejde o ctnost a dobro, ale o zájmy.

Složitý svět. Proč se s ním trápit. Běžný Evropan či Američan, žijící v blahobytné společnosti, se zajištěnými rozsáhlými lidskými a sociálními právy, nechce nic jiného než pokračovat ve svém vcelku pokojném životě.

Vojenské konflikty, bída, to vše se odehrává a nachází někde na okraji našeho světa, na okraji našich životů. Rychle to vyřešme, ať můžeme zase pokračovat v tom, co jsme dělali dosud - v úsilí o soukromý blahobyt.

Je to příjemný život, v němž jsme ušetřeni skutečného utrpení, a proto věříme, že svět, v němž žijeme, je v zásadě dobrý. Kazí jej jen pár zločinců, které je třeba chytit a řádně potrestat. Pak již bude vše v pořádku. Ale ono to nějak nevychází. Ocitáme se v pasti "dobrých úmyslů".

V zásadě jsme dobří, my lidé z bohatého světového severu. Jsme dobří a děláme dobré věci. Proč tedy ta nenávist a teror proti nám? Jestliže je ale náš svět je dobrý, pak ti, kteří jsou proti nám, jsou zlí. A zlí dělají zlé věci. Vše je jasné.

Obávám se, že tito zlí lidé ani nepochopí naši dobře myšlenou válku proti Iráku. Možná že ji dokonce budou považovat za akt imperiální agrese, v níž platí bezohledné právo silnějšího. Jejich pocit ponížení a křivdy v nich vyvolá zlobu, a ta zase vede ke zlým činům. Tím se jen potvrdí naše dosavadní podezření o jejich morální zavrženíhodnosti a o nutnosti tvrdého postupu vůči nim."

Vec se ma tak, ze vsechny kultury jsou tvoreny stejnym lidskym materialem. Podstatna jsou hnuti mysli spolecna vsem lidem (smutky, radosti, starosti), min dulezite je uz to, jakym jazykem kdo mluvi, ci k jake komunite se hlasi. Fascinovalo mne, jak tentyz cin, hromadna vrazda 3000 civilistu 11.zari min. roku v Americe, vyvolal ve svete tak pestre spektrum reakci, rozhorcenym odsouzenim pocinaje a nadsenym jasotem (nektere muslimske staty) konce.

Pokud nejsme ochotni pristoupit na myslenku, ze obyvatele Palestiny, Indonesie aj. jsou krvelacni netvori, ktere nenavist k Zapadu pripravila o rozum, musime se pokusit videt sebe samotne z jejich perspektivy.

Myslim si, ze jejich tak odlisne hodnoceni teroristickeho utoku je dano propastne odlisnou ekonomickou a socialni situaci (jak jim 11. zari podala jejich media ?). Nemuzeme hodnotit cloveka (narod), aniz bychom prihledli k socialne-kulturnimu kontextu.

G. Bush mluvi tak, jak mluvi, protoze je nahodou americkym presidentem. Kdy- by vyrustal treba v chysi nejakeho velbloudare ze Syrie, jeho pohled na svet by to jiste znacne ovlivnilo. (Kdovi, treba by se opravdu stal talibancem.)

Utok na Irak bude proto muslimskym svetem odsuzovan jako dalsi akt agrese, jak- koliv se Amerika bude zaklinat tim, ze Husajn brutalne porusuje lidske prava ve sve zemi.

Soucasne problemy se tak budou jen stupnovat. Silou se nic nevyresi. Je jen otazkou casu, kdy se teroriste (povzbuzovani akcemi proti nim a skrytymi sympatiemi lidu, z nejz vzesli) dostanou k jadernym zbranim a pak bude opravdu zle.

Nemeli bychom si proto pohravat s nenavisti mozna az miliard lidi a vazne se za- byvat tim, co proti nam maji; pokud jsme alespom trochu soudni, musime jim v lec- cems dat za pravdu. Zijeme na planete, ktera zacina byt pro zast jeho stale vzrustajiciho poctu obyvatel zoufale mala.