Ve středu dne 13. 11. vynesla soudkyně Dagmar Stamidisiová rozsudek ve prospěch Jaromíra Štětiny, který žaloval Jana Čulíka o otištění omluvy v Lidových novinách za to, že v červnu 2000 Čulík uvedl v Českém rozhlase, že je "agentura Epicentrum" Jaromíra Štětiny a Petry Procházkové součástí sdružení Epicentrum ruského politika Grigorije Javlinského, a zveřejnil toto tvrzení posléze také 20. 6. 2000 v Britských listech. Soud neuznal argumentaci žalovaného, že byla tato formulace z Britských listů do 24 hodin odstraněna a nahrazena formulací, že je Jaromír Štětina na Grigoriji Javlinském závislý, že 30. 6. 2000 Jan Čulík otiskl v Britských listech upozornění, že zřejmě jde o dvě různá Epicentra, ani že Jan Čulík dne 19. 7. 2000 konstatoval v pražském Radiožurnálu, že "v žádném případě nikdy netvrdil, že je pan Štětina přímo financován [Javlinského] seskupením Jabloko", ani že Britské listy publikovaly k této věci v rámci otevřené diskuse množství příspěvků Jaromíra Štětiny i jeho stoupenců.

Soudkyně plně přijala argumentaci žaloby, že se Jan Čulík Jaromíru Štětinovi za prvotní, nedoložené tvrzení neomluvil, a rozhodla, že je Jan Čulík povinen otisknout v Lidových novinách Jaromíru Štětinovi omluvu v této věci, v níž má mj. konstatovat i to, že není pravda, že je Jaromír Štětina na Grigoriji Javlinském závislý. Soud neuznal argumentaci Jana Čulíka, že závislost Jaromíra Štětiny na Grigoriji Javlinském vyplývá ze Štětinových nekritických článků o Javlinském. Obsahem těchto článků se soud při svém zasedání nezabýval a argumentaci Jana Čulíka, že má právo hovořit o závislosti Jaromíra Štětiny na Javlinském v důsledku jeho nekritických článků, oslavujících Javlinského, soud nepřijal. Soud neuznal ani argument žalovaného, že nemohl narušit integritu Jaromíra Štětiny, vzhledem k tomu, že se o něm píší články, že je v podstatě propagandista, ani že Janu Čulíkovi šlo právě o kritiku propagandistické, monolitní novinářské práce. Poukaz v této věci na nedávný článek Ondřeje Neffa v Lidových novinách, v němž Neff kritizoval jednostrannost novinářské práce Jaromíra Štětiny a Petry Procházkové, byl odmítnut jako irelevantní.

Bývalý velvyslanec ČR v Moskvě Luboš Dobrovský u soudu pochválil novinářskou práci Jaromíra Štětiny jako objektivní a charakterizoval Grigorije Javlinského jako prozápadního politika, jehož si proto na Západě váží. Ocenil také, že Grigorij Javlinskij a jeho spolupracovník Kovaljov ostře kritizují ruské vojenské zásahy v Čečensku.

Ředitel odboru pro východní Evropu na českém ministerstvu zahraničních věcí Ivan Bušniak potvrdil, že měla Petra Procházková v Rusku problémy s vízem, ale odmítl soudu sdělit podrobnosti s tím, že jde o její soukromou věc a že nemá její svolení o tom hovořit. Uvedl také, že si ruské ministerstvo zahraničních věcí stěžovalo českému velvyslanectví v Moskvě na "aktivity" Petry Procházkové v Čečensku. Nespecifikoval, jaké to byly aktivity. Luboš Dobrovský řekl, že to byly ze strany ruského MZV pokusy omezovat svobodu slova Petry Procházkové a Jaromíra Štětiny. - Žalovaný se proti rozsudku odvolá.

Jan Čulík tímto přiznává, že pro původní výrok o tom, že je Epicentrum Jaromíra Štětiny a Petry Procházkové součástí Epicentra Grigorije Javlinského, nemá konkrétní důkazy a že šlo o výrok nepodložený, neobratný a zbrklý. Proto se po soudním procesu Jaromíru Štětinovi před soudní budovou za tento původní výrok osobně omluvil a uznal, že to měl učinit už dávno. Zároveň však Jaromíru Štětinovi zdůraznil, že považuje jeho propagandistický způsob psaní o ruské politice a o čečenském konfliktu za jednostranný a nepřijatelný, a sdělil mu, že ho bude i nadále kritizovat. Jaromír Štětina omluvu přijal, i když vyjádřil politování, že nepřišla dříve. K Čulíkově odhodlání, že bude Štětinu a Procházkovou dále kritizovat, konstatoval Štětina, že bude jeho články i nadále číst.

Původní zbrklý výrok Jana Čulíka z června 2000, který byl součástí jeho rozsáhlejší argumentace o novinářské nestrannosti, nicméně vyvolal mezi českými novináři diskusi o roli žurnalisty v demokratické společnosti a o nutnosti respektovat pluralitní vidění skutečnosti. V rámci této diskuse bylo i poukázáno na to, že nezávislý novinář události komentuje, analyzuje a kritizuje, ale nemůže se na událostech zároveň podílet.

I v souvislosti s tím došlo v České republice za poslední dva roky k značnému posunu vnímání role novináře i konceptu novinářské nezávislosti, takže nyní vzniká v české společnosti o psaní reportérů, jako jsou Jaromír Štětina a Petra Procházková, závažná veřejná diskuse a jejich postavení je dnes v ČR podstatně jiné než ještě v roce 2000.