Případ Natálka a cirkus u českého soudu

9. 10. 2010 / Jan Čulík

Několik komentářů k probíhajícímu případu Natálka u českého soudu jsem publikoval jen s velkým sebezapřením. Správně by média k probíhajícímu soudnímu řízení měla mlčet. Když proces v jeho průběhu medializují, neférově tím totiž ovlivňují jeho průběh. V mnohých západních zemích, určitě v Británii, by zřejmě obhájce žhářů docílil jejich okamžitého osvobození prostě poukazem na to, že se v médiích o případu diskutuje, a že tak není možno zajistit spravedlivý průběh soudu.

Několik příspěvků k případu Natálka jsem vydal v Britských listech jen proto, že mediální cirkus je už tak obrovský, že případně mlčení Britských listů to nezachrání: přitom jsme snad jimi přispěli k trochu dobré věci, že jsme poukázali na to, že z trestného činu nemůže být viněna oběť.

V Británii má televize zákaz vstupu do soudní místnosti, a případ Natálka ukazuje, že naprosto právem. Debata o probíhaném soudním procesu v médiích v době, než byl vynesen verdikt, by tam znamenala pro sdělovací prostředky trestní stíhání za spáchání trestního činu pohrdání soudem. Média smějí pouze věcně referovat o tom, co se u soudu řeklo, před vynesením rozsudku to nesmějí komentovat.

Zajímavé, že tento princip férovosti, tak přísně dodržovaný v jiných zemích, nikomu v ČR ani nepřijde na mysl.

Pokud české soudnictví dovoluje, aby vznikl mediální cirkus, znamená to, že nemůže probíhat spravedlivý proces. To, co se u soudu pod tlakem médií pak děje, je nutně jen zpotvořením spravedlnosti.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 8.10. 2010