Proč se kapitalismus chová jako přemnožené kobylky?

7. 10. 2010 / František Stočes

V přírodě se živočišné druhy zhoubně přemnožují i proto, že ztratily přirozeného predátora, který se jimi stravoval a tak reguloval jejich populaci. Nefunguje podobný proces analogicky i v politice a ekonomice? Na první pohled se to zdá neuvěřitelné, ale zdá se jisté, že největší zásluhu na přežití a přemnožení zmíněných imperiálních agresorů má známý bojovník proti imperialistickým agresorům -- Lenin!...

Dějiny samozřejmě neznají slovo "kdyby", nicméně v každém jejich okamžiku potenciálně existovala možnost nějaké alternativy. Co kdyby vlak, v jehož zapečetěném vagonu jel Lenin spáchat VŘSR, vykolejil a spadl do propasti? Úmrtí na eventuální zápal plic, by také nebylo neobvyklé.

Nicméně dnes je zřejmé, že vypuknutí (dočasně) světodějné Velké říjnové socialistické revoluce a rozšíření bolševismu do dalších států bylo dějinným faux pas, byť snadno vysvětlitelným jako důsledek katastrofy kapitalistické společnosti v podobě 1. světové války po níž rychle následovala katastrofa ještě strašnější.

Podstatou onoho omylu bylo, že žádný socialismus -- jako přirozený nástupce kapitalismu -- nebyl nikde zaveden. To, co se nazývalo socialismem, tzn. zestátněná ekonomika, bylo ve skutečnosti bezperspektivním státním a byrokratickým kapitalismem. Kapitalistické vykořisťování bylo sice odstraněno, ale nahrazeno vykořisťováním státním a zcela bizarním, kdy byla vykořisťována dokonce inteligence: prosperujícím podnikům byl zisk odebrán a byly jím dotovány podniky ztrátové, jejichž neschopní ředitelé byli "vykopnuti" výše, nezřídka rovnou na ministerstva. Takovýto systém, kde kapitalistu jako vlastníka zastoupil stát, musel v ekonomické konkurenci s dravým kapitalismem nezadržitelně podlehnout.

Takže je namístě vzkřiknout -- Hurá! Jenomže tato euforie rychle přeroste v kocovinu při vědomí, že dějiny se vlastně po celé 20. století pohybovaly po slepé koleji a místo přirozené společenské evoluce vybujel exces! To by nevadilo v antice, ale ve 21. století, v době globalizace mnoha existenčních hrozeb, to znamená vysoce riskantní situaci.

Co se fakticky stalo? Kapitalismus v podstatě již po 1. světové válce ztratil svého přirozeného (tzn. socialistického) antagonistu; čili dějinně perspektivnější subjekt, plnící současně i regulační funkci "predátora". V důsledku této staleté dysfunkce se kapitalismus zcela nezdravě přemnožil i hypertrofoval a stal se obludným "tyranosaurem" -- s mozkem "dinosaura", ale s "drápy a zuby" v podobě NATO...

A kdo je oním historicky perspektivnějším a celé století chybějícím "predátorem"? Inu je to podnik, ve kterém zaměstnanci nejsou vykořisťováni, tudíž pobírají jednak normální mzdu (zahrnutou v nákladech) a současně i spravedlivý podíl ze zisku. Takovéto skutečně socialistické subjekty, podporované nebolševickými socialisty, se měly již před 1. světovou válkou čile k světu a byla to -- výrobní družstva!

"Teoretické úvahy o družstevnictví zpočátku vycházely především z kritiky dravě se rozvíjejícího průmyslového kapitalismu. Družstevnictví mělo podle nich pomoci řešit narůstající antagonismy kapitalismu svým vlastním, nenásilným způsobem, při zachování soukromého vlastnictví... Vlády různých zemí se pokoušely využít družstevnictví zejména při selhávání hospodářského 'motoru' -- trhu. Ve Francii byli významnými propagátory výrobního družstevnictví -- 'státních dílen' L. Blanc... V Německu se o zakládání "výrobních asociací zasloužil zejména F. Lassalle... Ve 'výrobních sdruženích' dělníků, budovaných za pomoci státu, mnozí spatřovali nový společenský řád. Někteří teoretici psali o 'družstevním socialismu'; jeho klasickou formulaci vypracoval Ch. Gide..., který v roce 1898 vyhlásil svůj stoletý program socializace" a vzniku 'družstevních republik'..." (Zdeněk Hába a kol.: Hospodářská demokracie v praxi. Jak funguje zaměstnanecká participace).

Přirozená evoluce družstevnictví se však po roce 1917 prakticky zastavila v důsledku gigantického střetu sovětského impéria a impéria kapitalismu. Nebýt osudné VŘSR, družstva by přirozeně vznikala ve všech státech i expandovala (např. po způsobu baskické Mondragonské družstevní korporace: první družstvo -- ULGOR, založené v roce 1956 katolickým knězem Arizmendiarrietou a 5 ti nadšenci, expandovalo v korporaci, jejíž celkový obrat v roce 2008 činil 16 miliard euro, měla 92 000 zaměstnanců a její celková aktiva byla 33 miliard euro,. Družstvo dosáhlo ziskovost 2x větší než je španělský průměr, nejvyšší produktivity v celém Španělsku a má dceřiné podniky po celém světě).

Nebýt osudné VŘSR, mohli jsme pravděpodobně žít již v socialismu a bez mnoha osudových rizik. Místo toho rozmarná historie postavila před lidstvo problém v podobě obludného "tyranosaura" -- s mozkem "dinosaura", ale s "drápy a zuby" v podobě NATO, který škodí i jako přemnožené kobylky.

Jan Neruda by se jistě zeptal -- Kam s ním?...

Vytisknout