Romové nejsou děti!

8. 10. 2010 / Martin Škabraha

Ačkoliv jsem ve vítkovské kauze spíše stoupencem exemplárního potrestání obžalovaných (jejich proces samozřejmě je politický -- a nemůže být jiný!), s článkem Miroslava Štěrby jsem souzněl. Chtěl podle mého názoru říci, že problém má své systémové souvislosti, které mohou být zakryty moralizujícím slovníkem, jaký nasadil Boris Cvek. Proto si myslím, že reakce Fabiana Golga vychází ze špatného, dovolím si -- poněkud nekorektně -- říci hysterického čtení Štěrbova textu.

Štěrba podle Golga pachatele omlouvá. Nic takového v kritizovaném textu nevidím; snaha pochopit, vysvětlit a ukázat souvislosti není totéž co zproštění viny. Štěrba chtěl vlastně říci něco podobného jako Golgo -- poukázat na společenské podhoubí, z něhož zločin vyrůstá, respektive na to, že když exemplárně potrestáme tzv. extrémisty a vyloučíme je z naší "normální" společnosti, problém se nevyřeší; možná spíš naopak, protože povede k sebepotvrzení maloměšťácké morálky "přizpůsobivosti".

Zaráží mne, že Golgo jako povoláním antropolog nedokázal toto sdělení rozpoznat a vkrádá se mi na mysl -- opět nekorektní -- podezření, že reagoval jak reagoval hlavně proto, že to vyhovuje jeho oblíbenému schématu rasistických a do sebe zahleděných Čechů, odmítajících "pohled odjinud". Což může být jistě oprávněný názor, problém je, když se sám hrozí stát předsudkem.

Je přitom pozoruhodné, že Golgo používá obrat, u které je na místě se ptát, zda není jakýmsi obráceným rasismem. "700 let jsou Romové diskriminovanými dětmi evropského kontinentu," píše -- a následuje výčet křivd, které Romové v dějinách utrpěli. Není ale líčení někoho jako pasivní oběti stejně denunciující jako jeho líčení coby viníka všeho zla? Romové se v našem prostředí nesporně setkávali a setkávají s nepřízní až nepřátelstvím, které jsou systémového charakteru. To ale neznamená, že nebyli a nejsou aktivními a dospělými spolutvůrci svého osudu, kdy se v nepříznivém prostředí snaží co nejlépe přežít a jsou v tom stejně vynalézaví jako jakékoliv jiné etnikum. Představovat si je jako "diskriminované děti" znamená implikovat, že jim není jiné pomoci než té, že je moudrý bílý dospělý muž vezme za ruku a vyvede z bídy. Patří zřejmě k podstatě morálního rozhořčení, že druhé redukuje na pasivní nositele jednoznačných nálepek, ať už jako "viníky", nebo "oběti". Podstatou takového rozhořčení je především sebejistota vlastního soudu. Tedy to, co vyvracet by nás měla učit právě antropologie.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 8.10. 2010