Do důchodu v sedmdesáti! A za poloviční penzi, ještě bych navrhl premiérovi

8. 10. 2010 / Jiří Baťa

Především to, že pan Nečas si zase pustil "ústa na špacír". Nevím, zda je to proto, že si myslí, že si to díky svému postavení může dovolit, nebo proto, že rád používá silná slova, aby adepty na důchod jaksi morálně připravil na nejhorší, neboť takový nesmysl tu již byl v době, kdy politici ODS a TOP 09 vykřikovali, že se odchod do důchodu musí oddálit na věk 62 či 65 let. Pan Nečas jde ještě dál, když zřejmě zjistil, že by "jim" na účet přibylo méně, než potřebují. Že už samotný návrh na odchod do důchodu ve dvaašedesáti, respektive v pětašedesáti je (či byl) s prominutím blbost, ten Nečasův požadavek je blbost na "entou". Pozapomněl respektovat zásadní skutečnosti , že do sedmdesáti let pracovat může člověk, který celý život nic pořádného nedělal (ani fyzicky, ani psychicky) a je tudíž nejen plný energie, ale hlavně, že mu "zdravíčko slouží". Může toto říci každá/ý dnešní či pozdější šedesátník/ce? Cožpak pan Nečas nemá tátu, mámu? Ještě pracují? Pokud počítám dobře, mají nějakých 65-70 let. Jestliže ano, copak asi dělají, nebo co dělali, pokud jsou dnes už v důchodu? Jsou zdrávi, nemají žádné zdravotní problémy? Souhlasí či by souhlasili s tím, že by museli pracovat do sedmdesáti? Zeptal se jich na to pan Nečas a co mu odpověděli?

Jsou to hloupé, více méně akademické otázky, vždyť nelze předpokládat, že zrovna oni na to doplatí. Nebýt toho, že jejich synáček je premiérem, se zlou by se zřejmě potázal! Kromě tohoto se pan premiér nezabývá otázkami:

• Kdo že bude tyto staré (a mnohdy nemocné) lidi zaměstnávat, když bude v republice armáda nezaměstnaných, notabene lidí mladých či mladších a zdravých?
• Jakou že práci mohou tito staří lidé vykonávat vzhledem ke svému věku, ale především vzhledem k jejich předpokládanému fyzickému i psychickému zdravotnímu stavu? Vždyť i ta pardon, "kancelářská krysa" toho musí mít ve svých šedesáti letech všeho "plné zuby". Nemyslím, že by měli jak se říká, v práci "padat na hubu", ale i taková práce je víc než dost náročná "na bednu" (na hlavu), tedy psychicky vyčerpávající. Zvláště, pokud dnes a denně zírají na monitor PC, který jak víme, není k našemu zdraví zrovna nejbezpečnější, nemluvě o očích, páteři apod.

Pokud vím, tak i páni politici jezdí na dovolenou, aby relaxovali, aby si "orazili" od té "náročné politické práce" a to někteří tu politickou práci vykonávají v těch nejlepších letech -- a pokud ne, tak vzhledem ke svému věku jistě pociťují nějaké vyčerpání (i když, za ty peníze se to dá do jisté míry vydržet). Také si zřejmě pan premiér nevšimnul, že nejčastěji nemocnými jsou především lidé staršího věku -- a tedy, že budou-li pracovat po šedesáti či pětašedesáti let věku, budou více marodovat, než pracovat? Jaká bude asi jejich produktivita už ani nemluvě. Zkrátka, pan premiér si to představuje, jak se mezi prostým lidem říká, jako Hurvínek válku. Je až s podivem, že se člověk na takovém postu a při takovém vzdělání a zkušenostech se nechá unášet bláhovými nadějemi, že to tito "pracující důchodci" vytrhnou.

Třeba to ani není z jeho hlavy, vždyť má štáb "kvalitních" poradců! Pokud mu ovšem radí takové s prominutím ptákoviny, není divu, že jdou z vlády tak "kvalitní" a hlavně "účelné" nápady na "ozdravění" naší ekonomiky. Jenže nemoc naší současné společnosti, já ji nazývám "kolektivní defraudace státních financí a majetku", jejíž příčiny se však koaličně svalují na "projedenost" samotnými občany, se neléčí tím, že jí bude dávána transfúze od občanů, když nádor není odstraněn z nemocné tkáně společnosti.

V každém případě je to nereálná, nedomyšlená a zcela nepřijatelná myšlenka či nápad. Je to stejně hloupé, jako například názor, že snížení platů donutí lidi kvalitněji a hlavně více pracovat, za což pak "mohou" (ale také nemusí) být odměněni až do výše 200% (!) základního platu (ministr Drábek), nebo, že zastavením prací na výstavbě dálnic (ministr Bárta) se ušetří několik miliard korun. Stejně tak nereálné jsou vize ministra Johna, že snížením platů policistům, záchranářům či hasičům bude zajištěna kvalitnější bezpečnost občanů, nebo utopické tvrzení pana Nečase, že do měsíce je schopen všem nezaměstnaným zajistit trvalou práci, pokud splní jisté podmínky (rekvalifikace, studium, veřejné práce).

Pravda, za jistých okolností by takový předpokládaný efekt mohl být snad i reálný, nikoli však v situaci, kdy řadovým občanům klesá životní úroveň, bezpečnost občanů je horší než kdy jindy, firmy ztrácí zakázky a tisíce dalších lidí přichází o práci. Jenže toto všechno co píši, má jeden háček: myslím já, možná několik dalších, ale nemyslí si to ti, kterých se to týká. Ti si totiž myslí něco úplně jiného a na nás, občany se mohou z vysoka... vykašlat.

Zdaleka nejsem poslední, který o tomto, či jiném na účet politiků napíše. Myslím si, že je to dost málo na to, abychom něco změnili. Chce to více aktivity a většího důrazu, aby politici pochopili, že oni tu jsou pro nás a ne my pro ně! A hlavně jim to připomenout o volbách!

Vytisknout