Exprezident Harvardovy univerzity: co je štěstí?

8. 10. 2010 / Boris Cvek

Pokusím se jen velmi stručně shrnout základní body, které nám Bok chce sdělit. Předně: s růstem technické civilizace a hmotného bohatství klesá pocit štěstí mezi lidmi. Moderní rozvinuté společnosti jsou nešťastné a ani pořádně nevědí, co to štěstí je. Např. podle studie německých sociologů z roku 2009 došlo v Číně pozvednutím stovek milionů lidi z chudoby během 90. let k alarmujícímu poklesu pocitu spokojenosti ze života na všech úrovních ekonomických příjmů. Podle Boka je čas začít dělat politiku jinak a místo důrazu na bohatství (a HDP) usilovat o to, aby lidé byli šťastni. Tuto změnu v uvažování musíme udělat tím spíše, že máme mnoho solidních vědeckých studií (mnohé vycházejí i v Nature) o tom, co to štěstí vlastně je (a není to žádná "muška zlatá" nebo chvilkový pocit rozkoše!).

Hlavní předpokladem štěstí je trvající uspokojení (lasting satisfaction) a většina lidí netuší, jak ho dosáhnout. Štěstí má sociální příčiny a produkuje sociální i individuální dobro: kreativitu, toleranci, lepší soustředění, laskavost, empatii a nakonec i větší prosperitu a bohatství celé společnosti (je pravda, že šťastné chudé společnosti nejsou bohaté a prosperující, to je však dáno mírou jejich technologické i právní atd. zakrnělosti -- technologická a právní atd. rozvinutost však může vést sama osobě k poklesu pocitu štěstí, pokud je založena na materialistických hodnotách). Záleží na nás a na tom, jak žijeme naše životy. Základním předpokladem štěstí jsou blízké vztahy (řekl bych dlouhodobá a hluboká přátelství), uplatňování našich silných stránek, pomáhání druhým, mít smysl pro nějaký cíl a účel a konečně víra v to, že naše činnost přináší opravdu něco hodnotného. Trvající uspokojení jako politický cíl může vést ke vzniku mnohem produktivnějších, soudržnějších, udržitelnějších společností, ve kterých se lidé starají jeden o druhého.

Lidé však tragicky nerozumějí tomu, co je může učinit šťastnými. Majetek, vlastnictví a sláva to rozhodně nejsou navzdory tlakům reklam a mediální reality. Vzhledem k tomu, že podle Boka je štěstí schopnost, která může být naučena, je třeba orientovat naše školy na to, aby děti i jejich rodiče učily tomu, co je to štěstí. Bok znovu a znovu zdůrazňuje, že dnes již máme dostatečné vědecké poznání, abychom mohli tvrdit, co je to štěstí, a učit se mu. Pro politiku štěstí (místo politiky bohatství) jsou podle Boka kruciální tři body.

1. Celá populace musí být posunuta od hodnot bohatství k celkovému rozkvětu, způsobenému hodnotami štěstí.

2. Udržitelné štěstí neplyne z toho, co máme, nýbrž z toho, co děláme. Musíme být schopni sami o své štěstí usilovat a pomoci ostatním v jejich vlastním usilování o jejich štěstí.

3. Při vytváření konkrétních politických akcí musíme být opatrní a stále zjišťovat, zda vskutku dosahujeme svých cílů: různé přístupy budou fungovat v různých situacích pro různé lidi různě. Musíme mít stále na mysli vědeckou evidenci a pokračovat ve zkoumání štěstí.

Není pravda, že ekonomická prosperita přináší štěstí, je však pravda, že štěstí může přinést větší ekonomickou prosperitu. Navíc tam, kde ekonomická prosperita vyrůstá z post-materialistických hodnot, je také šance, že bude šetrná k životnímu prostředí.

Rád bych uzavřel tím, že právě k tomu, co podle Boka je štěstí, potřebujeme dlouhotrvající a důkladnou, sofistikovanou kultivaci vlastního nitra, tedy umění, etiku, spirituální a citové prožitky, jejichž hodnota je nad všechno zlato světa už podle starých moudrostí různých vyspělých civilizací.

Vytisknout