Pach spálené kůže a reakce Borise Cveka

8. 10. 2010 / Miloslav Štěrba

Stále odkládaný rozsudek, naposledy byl odročen na 20. října, ztrácí na svém preventivním působení. Navíc je kauza problematizována stále novými zjištěními a poznatky, které jsou nezřídka výsledkem rozsáhlé medializace ohavného činu. Takže nejnovější poznatek o "dementní" Natalce plní stránky novin stejně jako kdysi případ týraných kuřimských chlapců Jakuba a Ondřeje, Barbory Škrlové nebo Nataschy Kampuschové. Bulvár udává tón.

Je mi k smíchu odhalení Borise Cveka, který svoji argumentaci prošpikovává Stalinem a Churchillem (třebaže "starosvětským").

Dnes už "dementní" Natalka se proměnila na horskou borovici ošlehávanou větry českého měšťáctví a zcela samozřejmého rasismu, který stále a znovu vykukuje z každé argumentace, maskované nejčastěji jako soucit s hojícími se spáleninami kůže malé Natalky. Jenže náš svět je nemilosrdný. Na jedné straně se šikují houfy "nepřízpůsobivých" všeho druhu (Romové, nezaměstnaní, bezdomovci, senioři), na druhé straně téže mince jsou postižení bez šance na slušný život. U nás ve Zlíně, v den slavnostního otevírání problematicky drahého Kongresového centra, kdy se zdejší vrchnost a smetánka oblékly do gala, vystoupala zdejší 46 letá občanka města do 16. patra baťovského mrakodrapu. Nikdo ji neshodil, nepopálil. Hrůzu rozsudku smrti si prožila v samotě. A nebyla první ani poslední.

Koho dnes vzrušuje smrt zahraničního dělníka? Jaký exemplární trest potká zaměstnavatele, který vědomě porušuje předpisy bezpečnosti práce a připraví o život např. otce několika dětí? Jaké doživotní tresty stihnou orgánizátory doslova legálních loupeží a zločinů? Co jsou proti tomu oni mladíci se zápalnými lahvemi ve zpustlé vítkovské čtvrti?

Vytisknout