Takzvané mírové rozhovory na Blízkém východě jsou obyčejný velmocenský handl

6. 10. 2010 / Daniel Veselý

Také Noam Chomsky se ve své klasické, byť kontroverzní publikaci The Fateful Triangle: The United States, Israel and Palestinians podrobně zabývá pozadím širokého mezinárodního konsensu ve prospěch vytvoření izraelského a palestinského státu, čemuž dlouhodobě až na malé výjimky zabraňuje negativní postoj Spojených států a Izraele. I když si myslím, že za současného stavu již není možné uskutečnit dvoustátní řešení, přednost dávám vzniku jednoho státu sobě rovných občanů a domnívám se, že by výše uvedené skutečnosti měly dominovat obecnému povědomí společnosti ohledně krize na Blízkém Východě, a především pak povědomí zavilých zastánců Izraele, bývalou hlavu našeho státu nevyjímaje.

Ovšem aktuálně obnovené "mírové rozhovory" mezi Izraelci a Palestinci jsou jen dalším trapným PR excesem v nekonečné sérií "jednání", namísto zahájení skutečných mírových rozhovorů. Dvacet let jsme trpělivě masírováni zprávami, že Izrael vždy přijde na schůdné řešení a terorističtí Palestinci tyto návrhy sabotují, zamítají, případně to Izraeli osolí tím, že se odpálí třeba v telavivské pizzerii. Ale při bližším pohledu na tato spásu přinášející řešení můžeme dojít k názoru, že by na ně nepřistoupil žádný soudný člověk, natož politik.

Během historicky prvních přímých jednání mezi Palestinci a Izraelem v roce 1993 (tzv. mírová dohoda z Osla) Palestinci oficiálně uznali existenci Izraele. Na počátku vyjednávání bylo dohodnuto, že do konce dekády vznikne samostatný palestinský stát. I když na obou stranách existovala odmítavá stanoviska týkající se implementace této dohody (v Izraeli pravice, na palestinské straně Hamas či Islámský džihád), raný optimismus byl přerušen masakrem v Jeskyni patriarchů v roce 1994, kdy v jedné mešitě izraelský náboženský fanatik postřílel přinejmenším 39 modlících se Palestinců. Tento útok vyvolal rozsáhlé protesty a de facto i sebevražedné palestinské atentáty; nešlo však o první sebevražedný atentát. V průběhu 90. let se také zintenzivnila výstavba ilegálních židovských příbytků na palestinském území; osadnická populace na Západním břehu rostla každým rokem o 10 000 Izraelců. Také izraelské ekonomické blokády a následný hospodářský úpadek Palestinců zvýšil jejich frustraci; nebylo tedy možné hovořit o vytvoření skutečně samostatného palestinského státu v dohodnutém termínu.

Rovněž velkorysá nabídka bývalého izraelského premiéra Ehuda Baraka Palestincům týkající se jejich samostatného státu z roku 2000 byla u nás vykreslována ( a stále mnohými je) jako další umíněnost a promarněná šance Palestinců na vlastní stát, ačkoliv realita je opět úplně jiná. Izraelská organizace Gush Shalom vedle dalších kritiků on-line uvedla, že tato "nabídka je záminka velkorysosti ve prospěch médií." Podle této organizace Palestinci v roce 1993 přistoupili na vytvoření svého státu na 22% území historické Palestiny. Barakův návrh je měl připravit o dalších 10% z oněch 22% anexí 69 židovských osad Izraelem. Izrael by si dále ponechal "dočasnou kontrolu" nad "suverénním" státem, a to nad dalšími 10% půdy z oněch magických 22% bývalé Palestiny. Zbytek území by byl protkán izraelskými silnicemi a kontrolními stanovišti.

Bývalý izraelský diplomat a ministr ve vládě Ehuda Baraka Šlomo Ben-Ami na adresu Barakova návrhu v roce 2006 prohlásil, že "kdyby byl Palestinec, tuto nabídku by odmítl" .

Několik týdnů před volbami v Izraeli na začátku roku 2001 ale Barak přišel s pozměněným návrhem, který vylučoval podmínku dočasné izraelské kontroly nad 10% palestinského území. Palestinci tento návrh přijali jako základ pro další vyjednávání, přestože počítal s existencí několika ilegálních osad v jinak suverénním státě. V té době byl již Barak politickou mrtvolou a neodvážil se návrh předložit izraelské veřejnosti. Pokud by jednání v Tabě pokračovala, existovala by velká šance vyřešit tento dlouhodobý a tragický spor.

Když Hamas vyhrál v roce 2006 volby, nabídl Izraeli dlouhodobé příměří a ve stejném roce hodlal akceptovat jeho existenci, ačkoliv v rámci hnutí ohledně této otázky neexistovala úplná shoda. Nicméně Hamas hodlal akceptovat Izrael i v dalších letech, přestože Washington a Tel Aviv Hamas jako partnera pro dialog ihned po jeho volebním vítězství odmítly a bojkotovaly. Situace se zhoršila v létě roku 2007, kdy byl proti němu v pásmu Gazy zorchestrován neúspěšný puč.

Můžeme si o tomto hnutí myslet cokoliv, ale jeho vstřícné kroky bychom neměli ignorovat, ba právě naopak. Kdyby mu Spojené státy a Izrael od počátku neházely klacky pod nohy, mohli být islamisté z Hamasu velkorysejší. Stoupenci Izraele by jistě argumentovali zakládající chartou Hamasu z roku 1988, kde se píše o úplném zničení Izraele. Norman Finkelstein během své přednášky v Praze ale konstatoval, že jak Mossad, tak CIA uvedly, že Hamas na zničení Izraele již nebazíruje.

Minulý týden vypršelo deset měsíců trvající zmražení výstavby ilegálních židovských osad na Západním břehu (to se však netýkalo již rozestavěných příbytků). V Izraeli žijící novinář Jonathan Cook přišel v těchto dnech se zajímavými skutečnostmi vztahujícími se k aktuálním mírovým rozhovorům. Cookovi se podařilo získat informace z dopisu prezidenta Baracka Obamy adresovaného izraelskému premiérovi Netanjahovi. V dopise se píše, že prezident Obama coby zprostředkovatel mírových jednání nabídl izraelské straně řadu výhodných návrhů, často na úkor Palestinců: za malý ústupek požadoval prodloužení částečného zmrazení výstavby izraelských osad na další dva měsíce. Netanjahu tuto nabídku odmítl, byť byla lákavá.

Za dvouměsíční prodloužení moratoria na budování ilegálních osad Obamova vláda Izraeli slíbila veto jakéhokoliv návrhu Rady bezpečnosti OSN ohledně izraelsko-palestinského konfliktu na jeden rok. Je také připravena odmítnout další moratorium. Bílý dům by Izraeli umožnil vojenskou přítomnost na palestinském území v údolí Jordánu (jde o pětinu území na Západním břehu, kde je úrodná půda a zásobárna vody) i po vzniku potenciálního palestinského státu, umožnil by mu taktéž vojenskou kontrolu nad jeho hranicemi. Washington by Izraeli dále poskytl moderní zbraňový systém, bezpečnostní záruky, navýšení každoroční vojenské pomoci a vytvoření regionálního bezpečnostního paktu proti Íránu. Obama potřebuje krátkodobé obnovení moratoria do voleb do amerického Kongresu; potřebuje úspěch "mírového vyjednávání" a udržet při rozhovorech palestinskou stranu.

Je navýsost jasné, že tuto aktuální "nabídku" palestinská strana přijmout nemůže a že se opět jedná o cynickou a velmocenskou reálpolitiku, kde Palestinci nemají důstojné místo.

Vytisknout