Natálka

9. 10. 2010 / Petr Wagner

Opravdu se v poslední době objevilo několik velmi vyhraněných stavících se na stranu žhářů, zejména v blogosféře idnes. Tatínek Natálky je odsouzený zloděj, Natálka bude dementní a možná byla, tatínek zachraňoval sebe a ne jí.

I kdyby všechno toto byla pravda, nic to nemění na podstatě trestného činu. Byl by spáchán i kdyby to bylo naopak.

A teď pár poznámek:

Pánové si zřejmě neuvědomují, že u takto popáleného člověka je každý převaz operace. Tj. nejenom amputace prstů, snesení nekrotické kůže, ale i každý dennodenní převaz je nutno dělat pod narkózou. I při nejšetrnějším přístupu je kumulativní doba narkosy extremní a jistě bude mít svoje důsledky. Nejenom na mentální schopnosti dítěte. Narkosa není čaj a má svoje důsledky i bezpečnou dobu i rizika kumulací. Ty, stejně jako motorické, utrpí i nutnou dobou uvázanosti na lůžko ve velmi kritickém období vývoje. To že soudní znalec toto netvrdí s jistotou je pochopitelné. V medicíně je jediná jistota. Totiž, že nebudete žít věčně.

K její záchraně. Opět zde někdo teoretizuje o něčem o čem neví nic. Za prvé je prvním příkazem jakékoliv záchranné akce neohrozit záchrance. Za druhé se jedná o stav nulové viditelnosti. Vypadá to jako hloupost když Vám v letadle personál ukazuje světla podle kterých najdete nouzové východy. Vždyť je to tři řady přede mnou, ale kdo zažil ví. Najít je založeno na drilu a pomůckách a zachování chladné hlavy. Ztratit se je snadné. Představa z filmů jak je krásně vidět max kapesník na nos a probíhám a zachraňuji je opravdu zcestná. Zkuste si nulovou viditelnost třeba v jeskyních jestli alespoň najdete správný směr ven.

Soudce nejsem, ale pokud už někdo chce foukat na misku vah ať se alespoň nezesměšňuje.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 8.10. 2010