Svatý Václave, sjednoť nás

6. 10. 2010 / Petr Jánský

Legendy praví, že to byl zbožný člověk, dobrý křesťan a katolík, který kostely zdobil a šibenice kácel. Žádný bojovník, který nedá národu zahynout, jak nám ho na Václavském náměstí stvořil J. V. Myslbek. Proti Jindřichovi Ptáčníkovi sice mobilizoval, ale vzápětí hezky česky demobilizoval, od nepřítele neuchránil. Boleslav měl na vládnutí jiný názor a poslal bratra do nebe, kde Václava prohlásili za svatého.

To se rodícímu českému státu hodilo hned dvakrát. Jednak legendy o sv.Václavovi byly dobrým duchovním ukotvením národa do historických souvislostí a jednak kanonizací mrtvého knížete francká říše uznala existenci českého státu.

Karel IV. povýšil sv. Václava na patrona české země a nechal zhotovit svatováclavskou korunu s tím, že bude trvale spočívat na lebce sv. Václava a králové si ji budou půjčovat jenom při ceremoniálních událostech (z toho Tomáš Halík dovozuje, že moc je panovníkům propůjčována, že moc pozemská se musí zodpovídat vyššímu principu duchovnímu a mravnímu).

Prezident Masaryk se při zakládání Československa jednoznačně postavil za sv. Václava. Viděl spojitost mezi vznikem českého státu, sv. Václavem a vrcholem českých dějin -- obdobím Karla IV. K tisíciletí úmrtí (929-1929) vznikl film Svatý Václav, který byl poprvé v dějinách kinematografie finančně podporován státem. Bohužel výsledek neodpovídal vynaložené námaze stovek lidí a financím (4,5 milionu).

Za protektorátu byl sv. Václav zneužit a Svatováclavská orlice se stala nejvyšším německým vyznamenáním pro české kolaboranty.

Po komunistickém převratu se historie chopil Zdeněk Nejedlý. Nezůstal kámen na kameni. Sv. Václav šel z čítanek, na jeho místo Hus a Žižka. Po 40 let se celé generace ve školách učily o rozmařilém životě katolické církve, o Husovi, který proti církvi kázal a nechal se za pravdu upálit, o Táboře, kam bohatí odkládali do kádí své šperky, o husitech, kteří přijímali podobojí a vítězili nad křižáky. Ve státním Barrandově se točily filmy přepisující dějiny. Tradice sv. Václava byla zapomenuta.

Při vzniku České republiky v roce 1993 Václav Havel nedal jasnou zprávu občanům ani školám. Trvala historická schizofrenie, náboženská rozpolcenost a zmatek v hlavách. Teprve v roce 2000 bylo zákonem stanoveno 28. září jako Den české státnosti. Obávám se, že zákon naše rozpolcení nevyřešil. Lidé nemusí do práce a děti do školy, ale to je asi tak všechno. Svůj vztah k minulosti a ke sv. Václavovi jsme nenašli. Zbožnost, pokora, láska k bližnímu a vyšší duchovní a mravní princip moci se vytratily. Nevíme, kdo jsme, odkud jsme přišli a kam směřujeme.

Vytisknout