Sociální služby nejsou dostupné všem postiženým

8. 10. 2010 / Jiří Hrebenar

Jakmile jste nepohyblivým, hodně vážícím a těžkým případem, tak máte téměř stoprocentní jistotu, že sociální službu neseženete. Je to tak správně ve státě uprostřed Evropy? Je to tak správné? Má takto vypadat moderní společnost? Proč si maminka pečující o dospělého postiženého, který je totálním ležákem vážícím třeba 120 kg nemůže sehnat asistenta, který by této mamince pomohl s manipulací s jejím synem?

Ze svého okolí znám mnoho takových případů. Rodiče žádají, ale poskytovatelé nemohou pomoci. Ředitel takové organizace buď řekne na rovinu, že ho osud takového postiženého nezajímá a že se mají postarat sami. Nebo cynicky nechá vytisknout na papír prosbu, zda by někdo z lidí nebyl ochotný této mamince pomoci s jejím postiženým synem. Tuto výzvu poté provozovatel sociální služby nalepí na veřejné osvětlení a maminka čeká, jestli se někdo milostivě přihlásí a přijde pomoci.

Nikdo se ale nepřihlásil a tak maminka zůstala sama a musela si poradit sama. Taková je realita. To nejsou žádné poučky ministra, který nezná vůbec praxi a skutečný život zdravotně postižených. Proč jsou handicapovaní vystavováni nedůstojným praktikám takovéhoto nechutného kšeftování s pomocí? Zkrátka systém sociální péče v našem státě je celý postavený na palici. Tak například v zahraničí je naprosto běžné, aby matky pečující o postiženého měly alespoň jednou v týdnu možnost na dvě hodiny uložit svou ratolest do stacionáře.

Ano je to běžné tam a nikoli u nás. Tuto službu stacionářů lze najít jen na pár místech Čech. Pokud nemáte štěstí a nebydlíte v místě, tak máte smůlu. Taková je pravda o sociálních službách. Jejich kvalita je taková, jaká je a není dostupná všem. Jak už jsem naznačil, skutečně sociální služby jsou dostupné pro lehké a středně těžké případy, ti kteří by ji potřebovali nejvíce, nemají šanci ji použít, protože dnes díky špatně nastavenému systému a neochotě pomoci nemáte prakticky šanci.

Cítíte v tomto také tu disproporci? Kdysi jsem o tomto s panem ministrem Drábkem mluvil a on přislíbil změnu a pomoc. No tak první vlaštovkou může být portál asistence, který se mi podařilo panu ministrovi navrhnout. Tento portál bude spuštěný v roce 2011. Lidé by si na něm mohli na základě svých kritériích objednat asistenta. Tímto by se dala asistenční pomoc sehnat i pro takovéto těžké případy. Ale je to jen první vlaštovka a ministr bude muset vytvořit další řešení, která odstraní takovou rozdílnost služeb a hlavně omezí také jejich nedostupnost pro některé handicapované.

Sám jsem zvědavý, jak to celé dopadne,a stále věřím, že ta pomoc bude přístupná i těm nejtěžším případům. Dnes jsou tito lidé díky současnému stavu postaveni totálně mimo dostupnost sociálních služeb.

Vytisknout