Vyzmizíkovávání jmen a přejmenovávání ulic v Česku

9. 1. 2010 / Jan Čulík

Kolega mě upozornil, že Jindřich Šídlo cituje v Respektu mou glosu o nedávno zemřelém Ivanu Medkovi:

Tradičně snaživě provokativní Jan Čulík v Britských listech položil minulý týden zajímavou otázku: Čím si vlastně Medek zasloužil svůj "statut celebrity"? A když on, proč ne třeba historik Vilém Prečan, který toho pro pád režimu udělal minimálně stejně jako Medek?

Zdroj:ZDE

Takovéhle texty jsou pro derridovskou dekonstrukci strašně vděčné. Víte, proč je v textu ten výraz "tradičně snaživě provokativní"? No, pan Šídlo, stejně jako většina pražských novinářů, systematicky čte Britské listy, protože ho upřímně zajímají. Jenže má podprahový pocit, že citovat je "jen tak" v "pravicových" médiích, do jejichž stáje se s hrdostí hlásí, se jaksi nehodí. Má pocit, že musí dokázat, že když už Britské listy nedejbože čte, tak musí kolegům důrazně signalizovat, že se od nich distancuje.

Má pocit, že je nutno citaci, která ho zaujala, ironicky shodit. Zajímavější ale je, že má pan Šídlo také pocit, že citaci musí přizpůsobit svému vidění světa, tedy zkreslit. Proto z ní vyzmizíkoval Jana Kavana.

Můj původní článek totiž zněl takto:

Snažím se porozumět určitým kulturním souvislostem. Kdyby náhodou zemřel třeba historik Vilém Prečan, který se o nezávislou československou kulturu v sedmdesátých a osmdesátých letech zasloužil stejnou měrou jako Medek, možná ještě víc, věnovala by mu Česká televize také mimořádný program. Anebo Janu Kavanovi?

Zdroj: ZDE

Proč vládne v Česku tradice určité aspekty skutečnosti pořád vyzmizíkovávat? To by pan Šídlo nepřenesl přes srdce citovat ten článek bez cenzury? Představte si, kdyby citát nechal bez vlastního ideologického zhodnocení, jen tak, jako názor. To by byla revoluce, že?

Proč musejí lidé jako Jindřich Šídlo mít pocit, stejně jako kdysi bolševici, že pořád musejí ovládat skutečnost? Vždyť ji stejně neovládají - neovládá ji nikdo. Jen to snažení je směšné.

Bohužel, Jindřich Šídlo důvod, proč měl Ivan Medek "status celebrity", ve svém článku nevysvětlil. Zato navrhl, aby se pokračovalo v přejmenovávání ulic. Dobrá místní zvyklost: :)

Ivan Medek bydlel v ulici pojmenované po zakladateli KSČ Bohumíru Šmeralovi. Velmi si přál, aby nesla jméno po jeho příteli Pavlu Tigridovi. Hlasuji určitě pro, možná bych měl ale ještě jeden návrh: bylo by prima, kdybychom se v budoucnu mohli z Letenského náměstí ke Stromovce projít ulicí Medkovou.

Kdy už novinář pochopí, že přejmenovávat ulice po tom, kdo je zrovna za daného režimu uznávaný, a každý deset dvacet let ta jména měnit, je trapné? Šídlo předpokládá, že dnešní režim je jediný možný, správný, dobrý a trvalý, tak jako to předpokládali exponenti všech předchozích režimů v Česku o svých režimech. Jenže co když časem dojde k drastickému přehodnocení role disidentů při pádu komunismu a budoucí historikové dojdou třeba k názoru, že jejich role nebyla tak pozitivní, jak se mnohým jeví dnes? Budou se ulice přejmenovávat pořád? To jsem docela raději, že mají v Petrohradě pořád náměstí Diktatury proletariátu, přestože na něm dnes sídlí tvrdě kapitalistické banky. (Rusové argumentují, že nemohou měnit jména ulic a odstraňovat památníky, protože by zpětně měnili historii.) Když už se nemůže ulice jmenovat po jednom člověku pořád, nemohla by se jmenovat třeba Šeříková?

Ani tato glosa není zaměřena nijak proti Ivanu Medkovi, jehož jsem si velmi vážil jako člověka.

Není zaměřena ani proti panu Šídlovi.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 8.1. 2010