Čína si s tím vytře ...?

8. 1. 2010 / Milan Daniel

Zdá se, že lidská práva jsou v současném pojetí Václava Havla účelovou zbraní vůči ideově nepohodlným režimům. Exprezident nejnověji podpořil čínského disidenta Lioua Siao-poa (Liu Xiabo) , autora Charty 08, v nedávné minulosti i disidenty na Kubě či v Bělorusku. Havlovy aktivity jsou ale pro mnohé tuzemce nevěrohodné z titulu zklamání, jež jim připravil jako člověk, který rychle zapomněl na své někdejší sliby nadstranickosti a ideologické nepředpojatosti, a svou někdejší nespornou morální autoritu ztratil. V průběhu uplynulých dvaceti let se bohužel v mlýně moci proměnil z respektovaného a ideologicky nepošpiněného kritika poměrů v amerického poskoka.

Problém není v tom, že bývalý prezident kritizuje poměry v ideologicky nekonformním světě, ale v tom, že pro lidská práva používá dvojí metr. K jejich porušování přece dochází nejen ve výše jmenovaných zemích, ale i v samotných Spojených státech a zemích, kam dosadily loutkové vládce a jež jsou jejich nepochybnými vazaly -- namátkou jmenujme Irák či Afghánistán a Pákistán. Přestože jsou v některých těchto zemích (z důvodu instalace "demokracie") americké okupační jednotky, které se podílely a podílejí na zabíjení desetitisíců civilistů, Havlova kritika se USA ani letmo nedotkne. Václav Havel si totiž dovede velmi dobře spočítat, že by v okamžiku uplatnění principu padni komu padni přišel o podporu médií svázaných s politickou mocí, jíž slouží.

Kritika poměrů v  zemích deklarujících vazbu na komunistickou ideologii je ovšem správná a opírá se o množinu konkrétních případů porušování lidských práv. V očích tuzemských skeptiků je však tím, že někteří kritici vědomě přehlížejí kauzy, jež kritizující režimy usvědčují z obojetnosti, jednoznačně degradována.

Exprezident Havel omezil kontroverzní aktivity, jimiž v minulosti bylo zejména jeho angažmá v bývalé Jugoslávii (a Kosovu), či snaha o vybudování americké vojenské základny na českém území. V období kolem 20. výročí listopadu 1989 je médii prezentován jako hrdina, který nadále uplatňuje principy lidských práv bez bázně a hany stejně, jako to dělal jako mluvčí Charty 77. Nabízí se podezření, že k takovému obrazu mělo přispět i vystoupení před čínskou ambasádou.

Je otázka, zda akce primárně sloužila k podpoře Lioua Siao-poa, nebo připomenutí bývalého slavného disidenta. Upřímnou snahu o pomoc čínskému disidentovi dokládají další desítky podpisů lidí pod příslušnou peticí, z nichž někteří jsou ideologicky zcela nezávislí a názorově konzistentní. O těch se ale tolik nemluví. Na Internetu jsem ovšem v této souvislosti zaznamenal řadu názorů typu "Čína si s tou peticí vytře...". Na druhé straně ale i výzvy k hospodářskému bojkotu tohoto ekonomického giganta.

Obojí je špatně. Text Charty 08 je venku, a ať se to režimu líbí nebo ne, proces sám a jeho medializace nepochybně přispěly k tomu, že je znám. Zatímco Chartu 77 mohli českoslovenští občané posuzovat většinou jen z rušeného vysílání Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky, Číňané mají k dispozici Internet. Tón dokumentu je klidný, sebevědomý a opírá se o univerzální hodnoty Všeobecné deklarace lidských práv, k níž přistoupila i Čína. Pro její vládce je obtížné to popřít a autor dokumentu ve vězení bude pro režim nepříjemnou skutečností.

Proto je tak důležité promítnout téma lidských práv do obchodních vztahů a tlačit na režim jejich prostřednictvím. Bojkot je v globalizovaném světě nesmysl, protože značka Made in PRC (Peoples Republic of China) je všudypřítomná. Je však třeba se ptát, zda za značkou na konkrétním výrobku není skryta práce vězňů či dětí, ptát se na poměry, za nichž pracují ve firmách jejich zaměstnanci, na to, jaké mají tito zaměstnanci možnosti projevit svůj názor, a podobně. Ptát se např. prostřednictvím Internetu konkrétních čínských občanů na poměry a v jejich zemi a diskutovat s nimi.

Zbývá odpovědět si na otázku, jak se nenechat manipulovat a prostřednictvím tématu ochrany lidských práv se nenechat vmanévrovat do pozice člověka, který se výběrovou kritikou konkrétního režimu stane kašpárkem na nitích, jež ovládá někdo jiný.

Obrana je dvojí: každý člověk, jenž se ve prospěch práv jiných lidí angažuje, by si měl být možnosti účelového zneužití svých aktivit za prvé vědom a bránit se jim svou programovou nezávislostí. Zachutná-li mu moc, je bohužel ztracen. Druhou cestou k obraně vůči zneužití je spojovat se jen s lidmi v takových organizacích, které jsou nezávislé na vládách, režimech a jejich penězích. Neznám bohužel žádnou takovou tuzemskou organizaci, jež by tuto podmínku splňovala. A z těch nadnárodních vlastně jen jedinou: Amnesty International. Ve světě ovládaném penězi však její síla bohužel stojí na základech, z nichž žádný mrakodrap nevyroste. Dílčím způsobem to může změnit každý z nás: tím, že se s aktivitami AI ztotožní a aktivně je podpoří. Je lepší zapálit svíčku, než si stěžovat na tmu, říká jedno čínské přísloví. A množství světla se od počtu svíček samozřejmě odvíjí. V Číně to určitě vědí.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 8.1. 2010