Napadne deset centimetrů sněhu a už se to jmenuje "kalamita Daisy"

8. 1. 2010 / Štěpán Kotrba

V roce 1998 byl úspěšně dokončen program snižování emisí látek znečišťujících ovzduší. 1000 krát méně (hnědo)uhelného popílku v ovzduší (nebo 300 krát méně než z koksového popílku), dané změnou uhelných zdrojů na plynové, znamená méně smogového zatížení. Lepší životní prostředí. Prý. Popel je dle odborníků směs různě velkých uhelných částic. Barvy tmavě šedé až černé. Právě množství, velikost a barva jsou podstatné. Více než tři čtvrtiny z celkového množství popela se vyskytují ve formě prachu se zrnitostí od tisícin milimetru do jednoho milimetru. Ionizační odloučení znamená zásadně zlepšené rozptylové podmínky inverzí. No jo, ale ono zlepšení má ovšem drastický vliv na oblačnost a s ním související dopad kosmického záření, ale i srážky, teplotu a proudění větru.

Během posledního století významně narostlo magnetické pole Země, které funguje jako přirozený štít proti kosmickému záření. Tím pádem atmosféra Země přichází do kontaktu s menší dávkou kosmického záření a vzniká tím menší množství mraků, tvrdí fyzici. Pevné látky i aerosoly v oblačnosti odrážejí zpět a nebo pohlcují značnou část slunečního záření. Méně či více světla a tepla dopadá na povrch Země nebo je rozptýleno na větší ploše. Vertikální proudění má povlovnější charakter. Výsledkem různé míry pohlcování tepla je pokles či vzestup lokálních, ale i kontinentálních teplot, ale i výskyt oblačnosti v nízkých vrstvách či vysokých vrstvách atmosféry. Podle toho, do jaké výšky se popílek dostane a jak dlouho vydrží v ovzduší.

"Čím byl kouř z komínů elektráren černější, tím víc jsme světu dokazovali, jak se máme dobře", našel jsem pohrdlivý komentář na dobu, kdy i v Česku zítra znamenalo včera. Oxidy síry v ovzduší se mění na kyselinu sírovou a následně způsobují vznik velkého množství jemných aerosolů, které zvyšují schopnost atmosféry odrážet sluneční záření - nárůst takzvaného albeda. Uhlíkatý smog naopak pohlcuje sluneční záření v nízké výšce nad zemí - pokles albeda. Oba vlivy jsme eliminovali a nyní eliminujeme další - vliv oxidů uhlíku. Žádné kouřící komíny, oblaka páry ani padající popílek. Člověk opravdu ovlivňuje počasí. I když chce vlastně opak.

Změny počasí v srpnu a září 2008 zavinil podle všeho oblak 1,5 milionu tun oxidu siřičitého a sopečného prachu z výbuchu vulkánu Kasatochi na Aleutských ostrovech na osm tisíc kilometrů vzdálené Aljašce 7. a 8. srpna. Během několika dní pak vítr zavál sopečný prach nad většinu Severní Ameriky a Evropy. Nad Česko se mrak dostal 31. srpna. Sopečný prach odráží červené světlo a způsobuje ochlazení.

Albedo je míra odrazivosti povrchu tělesa v určitém frekvenčním rozsahu. Albedo sněhu je vysoké -- až 90 %. Albedo průměrného povrchu Země je 37--39 %, podle barvy půdy v rozmezí 5--40 %. Průměrné albedo měst je ovšem kolem 12 %. Černé uhlíkaté částečky jsou na tom ještě hůře, stejně jako asfalt na silnicích. Pokud se v oblasti pokryté sněhem oteplí a sníh taje, albedo se sníží, je absorbováno více slunečního záření, což přispívá k dalšímu oteplování. Obráceně to platí také: při vytváření sněhu se uplatňuje ochlazovací cyklus.

Klimatické modely ukazují, že pokud by byla celá Země pokryta bílými oblaky, povrchová teplota by klesla na hodnotu asi -151°C. Tentýž model tvrdí, že na vyrovnání změny teploty způsobené zvětšením skleníkového efektu (5,0°C) je třeba zvýšit celkové zemské albedo asi o 12 % zvětšením procenta bílých oblak. Studie po útocích 11. září 2001, po kterých všechny hlavní letecké společnosti v USA přerušily lety na 3 dny, ukázaly lokální zvýšení rozdílu mezi denní a noční teplotou o 1°C pouze tím, že v ovzduší nekondenzovaly páry tryskových letadel.

Odsíření a lapače popílku, zaváděné na území Československa postupně do roku 1998 a kvitované pochvalně "ekologickými" stranami a ochránci přírody, změnily drasticky atmosférické proudění i schopnost krajiny pohlcovat sluneční svit, regulovat teplotu a tím pádem ostře ovlivnily počasí. "Anglické" počaí - nepočasí, definované malými extrémy vystřídalo několik "sibiřských" zim a "tropických" lét. Vliv "malého Niňa" nad Evropou se stal závažnější. První rázná změna teplot a z ní se odvíjející povodně na Moravě a Odře byly v roce 1997. Další pak zasáhly Česko v roce 2002. A od té samé doby se extrémní atmosférické jevy stávají častější, mikroklimatické změny prudší, výkyvy extrémnější a méně předvídatelné.

Je tedy otázkou, co je to kalamita a kdo ji způsobil.

Vytisknout