POZNÁMKA NA OKRAJ:

O vlastní odpovědnosti a vydírání státu, neboli Proč by měli Islanďané platit za chamtivost neprozíravých střádalů

8. 1. 2010 / Uwe Ladwig

Zajímavé není jen to, jak si vládci světa myslí, že musejí zachránit bankovní systém v době zatím ještě neskončivší finanční krize, ale jak by ve Velké Británii a v Nizozemí politikové také chtěli, aby jejich střádalové, kteří z chamtivosti dali za příslib větších úroků peníze bankéřům islandské banky Icesave, neztratili z důvodu své neprozíravosti své vklady. Vrcholem takového uvažování bylo to, jak vlády těchto dvou zemí kompenzovaly jinak hrozící ztráty svých státních příslušníků s očekáváním, že islandská vláda s tím spojené náklady někdy uhradí, ačkoli museli vědět, že situace může na Islandu vyústit ve státní bankrot.

Bylo potom podle mého názoru překvapivé, že v islandském parlamentu poslanci dokonce většinou hlasů rozhodli, že by Island měl ty miliardy eur dvěma zmíněným státům zaplatit, ale islandský prazident Ólafur Ragnar Grímsson potřebný návrh zákona nepodepsal. Reagoval tím na petici svých spoluobčanů, kteří by nechtěli, aby jejich stát platil za drzost bankéřů, chamtivost cizích vkladatelů a neopatrnost britských a nizozemských politiků. Já se ani Islanďanům, ani ministru Myersovi nedivím, ačkoli v jeho případě vlastně jde o vydírání cizího státu. Co si o tom ale myslíte Vy? Kdyby šlo o českou banku, souhlasili byste s tím, že se Vaše republika z takového důvodu zadluží, nebo ne?

Vytisknout