Plagiát není plagiátem jen tím, že ho někdo za plagiát označí

8. 1. 2010

Jestliže tedy Petr Bakalář oznamuje s velkou pompou a se zdviženým prstem , že kolegové Štikar a Hoskovec opsali a že tedy „plagují“, prokazuje, že opravdu nepochopil seriózní postupy vědecké práce a dovoluje zaznít pochybnostem, jak je to s jeho vlastními pracemi. Problém práce docenta Jiřího Štikara a profesora Jiřího Hoskovce tkví v něčem jiném než v tom, že něco opsali. Opomněli odkázat na jeden zdroj, na jeden pramen, ze kterého čerpali. Je to chyba. Fakt, že uvedli myšlenky autora Havlíka, je tedy naprosto v pořádku, ale neměli opomenout uvést, ze které jeho práce informace čerpali. Nechceme bagatelizovat tuto chybu, ale stanou se horší věci. Je noční můra všech autorů, redaktorů, nakladatelů, že něco popletou, vynechají, otisknou dvakrát, že tabulky nebudou souhlasit s popisem. Každý, kdo sám píše, rediguje a vydává, velmi dobře ví, že ani velmi pečlivé mnohonásobné kontroly neodstraní všechny chyby a chybičky.

Nejsme detektivové, abychom pátrali, jestli nakladatelství a autoři zareagovali na požadavek dr. Havlíka neprodleně nebo s prodlevou (což by nebylo v pořádku), v současnosti se však J. Štikar a J. Hoskovec dotčenému autorovi omluvili, do knihy je vložena oprava a tím pro nás celá kauza skončila. Kolegové nebudou potrestáni ani „důstojným způsobem“, který navrhuje autor, ani nijak jinak. Budou pro nás dále vážení kolegové. Nejde přitom o žádné zametání kauzy pod stůl. Prostě se něco stalo a odestát se to nedá. Jde o to, že zmíněnou záležitost vidíme jako chybu a nikoli plagiát.

A proč odmítáme a důrazně protestujeme proti použití slova plagiát v uvedeném případu? Protože jako psychologové víme, že každý jednotlivý jev nabývá na významu a hodnotě teprve v kontextu jiných událostí. Kdyby byl Petr Bakalář alespoň průměrný psycholog, věděl by, že nejprve musí vnímat profesní a lidskou historii obou kolegů a teprve pak vyřknout soud o valenci jejich přečinu. Hodnotit vytrženou událost je v současné psychologii postup non lege artis. My to takto ctíme a proto lze jasně sdělit: 40 let poctivé služby odborné disciplíně, psychologické obci, studentům a koneckonců i nejširší veřejnosti jasně podporuje interpetaci „přehlédnutí, omyl, chyba“ a znevěrohodňuje interpretaci „vykrádání, plagiování“. A ještě jedna okolnost je v této souvislosti při interpretaci inkriminovaného skutku důležitá. V mnoha definicích plagiátu se objevuje slovo úmysl, záměr uvést uživatele v omyl. Nebudeme se pouštět do eristických kliček, ale plagiát není jednoduše plagiátem jen tím, že ho někdo za plagiát označí.

Žádná skutečnost se nevyjevuje přímo, evidentně, my sami se rozhodujeme, jakou intepretaci zvolíme. Petr Bakalář se jako obvykle zcela svobodně rozhodl pro tu nejméně příznivou a jím teatrálně deklarovanou – pro autory i celý obor.

Vytisknout