Opisujeme -- a co má být?

7. 1. 2010 / Petr Bakalář

1. Poškozený autor se 1, 5 roku marně domáhal po autorech a nakladatelství omluvy. Ti se rozhodli hrát roli mrtvých brouků. Pomohlo až to, když jim pohrozil soudem.

2. Omluva je čistě formální, ve stylu -- omlouváme se autorovi a čtenářům. Tečka. Bez jakéhokoli dalšího vysvětlení.

3. Dodnes není jasné, kdo text vlastně opsal. Stěží všichni tři. Viník se odmítl identifikovat, což je dost závažná okolnost, kterou je snad možno chápat a tolerovat u školáků, kteří rozbijí okno, ale ne u VŠ pedagogů.

4. Autoři na dotazy novinářů Práva nereagovali. Zdá se, že pro ně je věc vyřízená.

Nepovažuji tento přístup za vhodný a důstojný osob, z nichž jedna je emeritním profesorem FFUK a druhá stále jejím zaměstnancem. V každém případě to není projev účinné lítosti, poctivého přístupu a snahy chybu napravit.

Co bude dál? Děkan Filozofické fakulty UK Michal Stehlík Právu řekl, že celou záležitost prověří. "Pokud bych shledal nějaká pochybení, FF UK má institut Etické komise, která by se na celou věc zaměřila," uvedl Stehlík ZDE.

Z této formulace si dovoluji odhadnout, že se nic dít nebude a celá věc se zamete pod koberec. Vždyť je ale přeci zřejmé, že k pochybení došlo:

Z webu VŠE cituji:

Potíž je mj. v tom, že pokud to v tomto případě projde, může se na tento precedens odvolat kdokoli další. Fakt, že viníci jsou známí autoři, by měl celé záležitosti dodat na závažnosti, nikoli ji zlehčovat slovy jako "lidská chyba".

Zajímavé by bylo vědět, jak by autoři reagovali v opačném případě -- tj. kdyby zjistili, že někdo opisoval od nich. Profesor Hoskovec je či byl vedoucím redaktorem Československé psychologie a Psychologie v ekonomické praxi (a koeditorem dalších odborných časopisů). Jak by reagoval, kdyby na podobný případ narazil?

Myslím, že by autoři měli být nějakým důstojným způsobem potrestáni -- když ne za plagiátorství, tak především za to, jak se k celé věci postavili. Vysokoškolští učitelé by měli mít dostatek profesionální cti, o obyčejné slušnosti ani nemluvě, aby, když se dopustí něčeho neetického, svoji vinu bez dalšího přiznali (a nikoli se schovávali a nekomunikovali) a sami nabídli formu potrestání -- v tomto případě by to například mohlo být to, že by honorář za knihu darovali nějaké nadaci/charitě.

Tento přístup je, jak se zdá, zcela mimo horizont jejich uvažování. To je na celé věci nejsmutnější (nikoli opsaní 130 řádků).

Zároveň je zarážející, že tento text je na webu první, který se tímto tématem detailněji zabývá. Zdá se, že existuje jakási podivná akademická "solidarita", která by ovšem též stála za hlubší zkoumání.

Text tohoto článku jsem zaslal zmíněným autorům s žádostí o vyjádření, ovšem bez výsledku (místo profesora Hoskovce se ozvala jen jeho dcera, což je samo o sobě dost podivné, ovšem klíčové body případu neobjasnila, "není kompetentní" -- mám se prý obrátit na nakladatelství). Dotaz s žádostí o vyjádření se k celému případu jsem vznesl též na nakladatele (Karolinum), děkana FF UK a Unii psychologických asociací ČR. Zatím též bez odpovědi.

Zajímavost na závěr: Podle neoficiálních informací, které se ke mně dostaly z rektorátu, to celé mělo vzniknout tak, že autoři použili pasáž ze studentské seminárky, která byla zadána jako rešeršní kompilace -- ale inkriminovaná pasáž nebyla ve studentském textu řádně referována. Tj. autoři opisovali od studenta. Předpokládám, že jemu se neomluvili, i když by měli. Ten by se pak měl omluvit autorovi, ze kterého opisoval bez udání pramene zase on. Doufejme, že tímto by ten řetězec skončil.