Běžnost nejserióznějších institucí

8. 1. 2010 / Milan Dubský

Redakce Britských listů přičinila zcela právem a podle mého soudu logicky, do mého článku "O třech odpovědnostech", poznámku právního poradce svých listů, že výše uvedené hodnocení úročení českých bank je běžné u "nejserióznějších" finančních institucí a ...čtenář si může dále dočíst tuto pravdivou poznámku. Chci k tomu jenom poznamenat pár slov a vět.

Ne vše, co je ve společnosti nebo jejích institucí běžné lze považovat za seriózní. Mnozí z nás starších občanů si ještě pamatují, že když si naši dědečkové uložili ve spořitelnách nějaký obnos, např. 1000 korun měli tam jejich vnuci po desítkách let, obnos větší o nezanedbatelnou částku, která se tam objevila díky zúročení takového vkladu. Zatímco dnes, nejen v České spořitelně, když si uložíte na účet např. tisíc korun a po celý rok sám na účtu nevyvoláte žádný pohyb, nebudete tam mít po roce 1000 korun, nýbrž již necelý tisíc. Banka si totiž strhne podle jejích směrnic nastavené poplatky. A to s našimi penězi pracuje, disponuje a vydělává.

Není bez zajímavosti, že právě za loňský rok, v době krize měla Česká spořitelna několika miliardový zisk, zatímco stovky dalších firem v Česku zkrachovaly nebo šly do červených čísel. Já vím, že takový úrok, jak je uveden v redakční poznámce je běžný i u "nejserióznějších" finančních institucí. Hovořil jsem s několika pracovníky spořitelny na přepážkách na toto téma.

Někteří z nich se usmívali a mysleli, že jsem trochu pošetilý ve svém názoru, když jsem jim řekl, že to není příliš normální. Jsou velmi dobře a disciplinovaně vychováváni, jaké názory mají hájit. Přesto si myslím, že v samotném slova smyslu, obsahu a skutečnosti, přesto , že to je běžný úrok, je to úrok neseriózní. Naše společnost a nejen naše je na takovéto poměry a takové nazírání nastavená a čím dále je v tomto směru nastavována, k neprospěchu obyčejných lidí, tj. těch kteří skutečné hodnoty vytvářejí, ať rukama nebo prací ducha, hlavy, nejčastěji obojího.

V čase 2. světové války bylo v protektorátě Böhmen und Mähren, za časů nacistické zrůdné nadvlády a okupace, běžné, že židé nosili žlutou hvězdu, než je poslali do plynu, .aby byli odlišeni, že nejsou plnohodnotnou rasou. To bylo tehdy také běžné. Ale vůbec ne seriózní, lidské a spravedlivé. Lidé by měli a mají k tomu cit a srdce a rozum, rozlišovat mezi tím co je běžné a lze to akceptovat a mezi tím, co je běžné, ale akceptovat to nelze. Není to snadné, ale je to možné.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 8.1. 2010