Když Čína vládne světu III.

8. 1. 2010

KD│ Přinášíme pokračování rozhovoru o vznikající čínské dominanci v mezinárodních vztazích s expertem na asijskou modernizaci Martinem Jacquesem, autorem knihy "When China Rules the World: The End of the Western World and the Birth of a New Global Order" (Když Čína vládne světu: Konec západního světa a zrod nového světového řádu). První část věnovanou současnému postavení země v mezinárodním prostoru a její perspektivní roli dominantní velmoci jsme zveřejnili ZDE, druhou část o přednostech a nedostatcích vyplývajících z čínské tradice kulturní homogenity ZDE. Rozhovor vedl Robert Scheer z magazínu Truthdig.

Robert Scheer: Byl to Republikánský prezident, Richard Nixon, kdo Číně otevřel dveře; dělal jsem s ním před pár lety na toto téma rozhovor, a jeho očekávání byla, že nám budou stále podobnější, byli jsme prý hloupí, kapitalismus převládne, mají tytéž hodnoty, budou dělat všechno stejně. Považoval politickou demokracii za vyrůstající z kapitalismu na volném trhu, takže prý vše probíhá podle scénáře win-win. Vy tvrdíte něco více znepokojujícího, spletitého, nebo jak to nazvat: Že jsme možná nerozluštili základní model. Takže to co bych teď rád znal je náčrt toho, co vlastně silná Čína znamená. Bude to Čína donucující, to je jedna otázka; budou dál financovat náš dluh, budou nás komandovat, budou s námi soutěžit férově či neférově, je tady pro nás prostor? Ale to je jen jedna část věci. Rád bych Vás přiměl hovořit o něčem, o čem už jsme hovořili dříve. Existují univerzální hodnoty, které by měly být respektovány, individuální práva, omezení vládní moci a schopnosti vlády vměšovat se do vašeho života a utvářet jej, nebo je tu cosi, na co jste položil důraz - 2 000 let čínské historie - co zprostředkovává mnohem agresívnější, robustní roli státu, která může být na obzoru?
Martin Jacques: Nemyslím si, že americké chápání limitů vládní moci představuje univerzální hodnotu. Mám za to, že jde o americkou hodnotu, která byla velmi vlivná, a to opakovaně a v různých podobách - například v neoliberální periodě. Ale nemyslím si, že to je univerzální hodnota, a nemyslím si, že se v Číně uplatní, byla tam uplatněna nebo se tam uplatňuje. Protože stát už za prvé zaujímá ve společnosti velmi odlišné postavení; a za druhé, byl v celém procesu změn extrémně proaktivní. Víte, lidé si myslí, že všechno je otázka trhu, jenže stát je extrémně aktivní. Tím myslím, že byl designérem, architektem této transformace. A i když podíváte například na podniky, mnoho jich je ve státním vlastnictví. A myslím, že to neodráží jen dnešní Čínu, ale čínskou historii. Stát hrál ve společnosti takto významnou úlohu, a Číňané o tom přemýšlejí úplně jinak než my. Jednou otázkou například je, že v Číně stát tisíc let neměl vážné konkurenty. Tisíc let je dlouhá doba, takovou historii rychle nesmažete. A výsledkem je, že pro státní moc neexistují zřejmé hranice. S tím mohou být problémy; samozřejmě, že s tím mohou být problémy. Ale Číňané vidí stát v tak úzkém vztahu se společností, jaký neznáme.

Robert Scheer: Dobře, ale Číňané - a Mao nebyl první, kdo to udělal - ale Číňané povstali, když je stát zklamal.
Martin Jacques: Samozřejmě. Mandát nebes je odebrán a režim odstraněn.

Robert Scheer: Ano. A dokonce i Mao prováděl svou Kulturní revoluci jako zásadní výzvu moci strany a byrokracii, kterou vytvořila. Takže když říkáte, že existuje úzké spojení se státem, jednou z reflexivních reakcí je myslet si: Je to totalitární model státu, který rozhoduje o všem a nikdy nečelil výzvě. Ale ve skutečnosti dlouhá historie Číny byla také historií povstání, historií fundamentálních výzev. Jak se to institucionalizovalo, nebo k tomu vždycky dochází neuspořádaně, prostřednictvím občanské války, revoluce, a tak dále?
Martin Jacques: Politická změna?

Robert Scheer: Ano.
Martin Jacques: Myslím, že to zůstává v Číně problematické. Neexistuje běžná cesta, jak dospět ke změně režimu - jedině v důsledku rostoucího nepořádku způsobeného jakýmkoliv důvodem, jenž nakonec vyústí ve svržení režimu. Historicky vzato k tomu v Číně příliš často nedocházelo. Ale pokud k tomu dojde, výsledkem je extrémní destabilizace. Jako v případě pádu dynastie Čching v roce 1911 - to byla pro Čínu velmi dlouhá perioda velké nestability, strádání a selhání.

Robert Scheer: Takže na Západě neexistuje nic, z čeho by bylo možno se poučit? Troufám si říci: Možná by měli institucionalizovat proces změny, aby nedocházelo k tomuto chaosu a nepořádku a ke všemu, co bylo s těmito převraty v Číně spojeno?
Martin Jacques: Ano. Budou hledat způsob, jak provést velkou politickou změnu relativně stabilním způsobem. Možná, že... nejde o to, že jsou nyní něčeho takového neschopni. Dovolte mi to ilustrovat jedním příkladem. Po smrti Maa, když se Teng Siao-pching stal takzvaným nejvyšším vůdcem, Čína samozřejmě prodělala mimořádně rozsáhlé změny. Tím myslím to, že v zásadě opustila centrální plánování a příkaznickou ekonomiku a pustila se do tržních reforem a tak dále, což vedlo k nynějšímu růstu, a tak dále. To byla ohromná politická změna - vsadím se, že mnohem větší, než kterákoliv politická změna v západních společnostech od roku 1945. A šlo přitom o změnu pokojnou a řádnou. Takže to není tak, že země toho není schopna, ale došlo k tomu způsobem velice odlišným od toho, jak bychom to provedli my. My bychom vyměnili vládu. Oni toho dosáhli zásadní změnou uvnitř vládnoucí komunistické strany.

Robert Scheer: Ale pak je tu samozřejmě příklad náměstí Tchien-an-men, brutálního potlačení, tajné policie, a tak dále. Je to nevyhnutelná cena za tento systém? A je to slučitelné se stále vzdělanějším obyvatelstvem, které má přístup k Internetu? ... Nakonec, nežijeme v době starých čínských dynastií; lidé mají Internet, mohou cestovat, mohou vidět jiné modely. A to byly věci, které zbořily starý Sovětský svaz.
Martin Jacques: Důvodem selhání Sovětského svazu nebyl Internet, který tehdy ve skutečnosti vůbec neexistoval.

Robert Scheer: Ale cestování a obchod...
Martin Jacques: Důvodem selhání bylo, že se Sovětský svaz stal... že byl zakrnělý. Nedařilo se dosahovat ekonomického růstu. Systém byl neschopný změny a současně netečný. A v této situaci si obyvatelstvo, které se doslechlo o těchto věcech a o probíhajících změnách kolem, myslelo: "Měli bychom raději zavést trochu tam toho," spíše než aby...

Robert Scheer: Dobře, to je jeden příklad...
Martin Jacques: Čína je jiná.

Robert Scheer: Rozumím, a nechci tomu tématu věnovat příliš mnoho času, ale velmi dobře si na to vzpomínám, protože jsem tam strávil nějaký čas, a pamatuji si, jak jeden muž, [Roald] Sagdějev, jeden z jejich předních fyziků, přijel do Spojených států a vzal jsem ho do prodejny Radio Shack, a on byl šokován, že v této malé frančíze bylo vybavení stejně sofistikované jako v jeho supertajné laboratoři. A máte úplnou pravdu, Internet jistě ještě úplně nefungoval, ačkoliv komunikace tohoto druhu již začínala - projekt teleportu Moskva-Stanford a všechny tyhle věci - ale šlo o cestování a zkušenost. A to nač se ptám je, zda sebou vzdělání ve skutečnosti nepřináší imperativ posílení individua. Vědění. A zpátky k těm univerzálním právům - že součástí posílení individuality a schopnosti číst a cestovat a studovat, je přání vyřešit si věci sám. A možná, že to vyžaduje - prostě pro přežití systému, nejen proto, že to považuji za lepší životní způsob - ale pro přežití, stabilitu, pro lepší přizpůsobení, protože v Číně je mnoho chytrých lidí, kteří toho o všech těchto jiných modelech dost vědí.
Martin Jacques: Jistě, myslím, že až dosud se tomu přizpůsobovali.

Robert Scheer: Promluvme si tedy o tom.
Martin Jacques: Přizpůsobili se; jinak by nemohli tak rychle růst, protože tento typ růstu vyžaduje nezměrnou kreativitu a adaptaci obyvatelstva, i žízeň a touhu po změně. Takže by bylo absolutně nemožné udělat to, co udělali, bez toho, aby ponechali jednotlivci určitý prostor. A samozřejmě, že jednou z největších věcí v Číně, jak dnes každý tvrdí, je neobyčejný rozvoj v oblasti osobního života lidí.

Celý článek v angličtině: ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 8.1. 2010