Plagiátorství

8. 1. 2010 / Boris Cvek

Nikoli jenom na Glasgow University, ale i tady v ČR jsem do své diplomové i dizertační práce musel psát, že jsem "práci vypracoval samostatně a pouze za použití uvedené literatury".

Plagiátorství je ve vědeckém a ještě více vysokoškolsko-pedagogickém světě velký problém, protože znevěrohodňuje samu podstatu obou. Místo opravdového výkonu stačí pouze něco opsat, vykopírovat.

Smyslem vědy a vysokoškolského studia ovšem není něco opisovat či kopírovat.

Přijde mi příznačné, jak psychologové z FF UK mluví v poslední větě svého článku na obranu plagiátorů o tom, že Petr Bakalář se dopustil interpretace "nejméně vhodné pro obor".

Přijde mi to mafiánské: my jsme skupina, která se navzájem zná a drží, ať se děje co se děje, hlavně se nesmí nic vynášet ven, protože by to uškodilo naší pověsti. Ve skutečnosti dobrá pověst akademického prostředí stojí v otevřené debatě a kritice, nikoli v hledání interpretací, proč se krádež stala jen omylem a neúmyslně.

Ještě lepší je žonglování psychologů se slovem "úmysl". To známe velmi dobře z dějin českého tunelování, kdy se kradlo v miliardách, ale nikdo to vlastně neudělal úmyslně.

Dokažte úmysl! Tuhle argumentaci se psychologové z UK, chránící svůj cech, naučili dokonale. Jenže pokud někdo přejímá text od někoho druhého a neuvede citaci, jsou jenom dvě možnosti: buď je podvodník, nebo idiot.

Ani v jednom případě by neměl působit na akademické půdě jako učitel a nosit vědeckopedagogický titul "profesor" nebo "docent" (tedy ve vyspělém světě - v Česku je těch podvodníků na akademické půdě požehnaně, kam se jen podíváte - je to naše mafiánská a tunelářská "kultura", náš obyčej a zvyk, naše móresy).

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 8.1. 2010