O třech odpovědnostech

8. 1. 2010 / Milan Dubský

Předhánějí se v argumentech spolu s chytrými analytiky a komentátory, aby nám lidu nevědomému řekli, jak jsme zadluženi, kolik platíme každý den jenom na úrocích, jak bychom se měli uskrovnit, hlavně důchodci. Nechal se jeden poslanec slyšet, že čeští důchodci žijí nad poměry. Každý má doma svého mazlíčka, psa nebo kočku. To je přepych. A vůbec mu nedochází, že tato zvířata jsou v statisících případech jedinými společníky v jejich samotě a opuštění všemi, počínaje příbuznými, sousedy a touto společností konče. Ale důchodců je hodně, tak ti vlastně mohou s tím naším schodkem nějak zatočit. Ceny celé řady zboží denní spotřeby letí vzhůru. Benzín, pivo, nafta, alkohol, cigarety, ale nejen těchto komodit. Jde také o mléko, sýry, chleba, maso, máslo, léky, přes třesky plesky farmaceutických firem, že ceny léků klesnou. Dopravci se již dnes ozývají. Stoupnou jim provozní náklady. Doprava podraží. To se promítne do cen převáženého zboží. Moderní způsob podnikání je mj. také v tom, že se ohromné objemy zboží převáží z jednoho konce země na druhý, ale nejen jedné země, nýbrž z jednoho konce Evropy na druhý. Tolik kamionů nikdy nejezdilo po silnicích jako nyní. Vždyť žijeme v moderní době, že. Snažíme se vyvézt do Německa, co jen lze, nejen v potravinách, ale hned nazpátek kupujeme jejich zemědělské produkty -- a naši zemědělci, aby se šli skoro pást. Klesají počty hovězího, prasat, drůbeže, a to všechny vytváří pošahaný kolotoč, který roztáčí neviditelná ruka trhu. A s ní hýbe rakovinná touha po kšeftě, zisku a konzumu. V této pavučině problémů a starostí žijeme my obyčejní lidé, kteří musejí sníst tu největší porci důsledků krize, která zdaleka neskončila. Každý rozumný člověk jedná a hospodaří tak, že když nemá na něco peníze, tak si to nekoupí. Ne tak naši politici a ministři financí. Ti zahrnou do rozpočtu výdaje, které nejsou kryty příjmy. Počínají si stejně nestoudně jako naše banky, které poskytují půjčky, u jejichž velké části vědí, že nemohou být splaceny. Tak získají v exekucích majetek dlužníků. Hodně lidí, klientů jisté nejmenované banky, neví, že tato instituce poskytuje půjčky za takových podmínek, že se o tom lichvářům a farizejům, které vyhnal Ježíš z chrámu Jeruzalémského, ani nezdálo. První strana letáku je chytlavá a nabízí 50 000 korun za 969 měsíčně. A k tomu slogan Mávněte si a jsou Vaše! Uvnitř dvoustrany jsou další perly.

Např. jednoduše a bez ručitele si můžete vyzvednout až 500 000 Kč. Můžete si vybrat některou z půjček se zvýhodněnými splátkami od 50 000 Kč až do 500 000 Kč. Zde se také dozvíte, že těch 969 Kč měsíčně ovšem platíte celých sedm let. Tj. 84 měsíců. To dělá za tu dobu 81 394 Kč. Takže půjčíte si 50 000 Kč a bance zaplatíte 1,62x tolik. To je kšeftík. To je lichva jako řemen, s požehnáním všech státních orgánů počínaje bankovním dozorem, ministerstvem financí a všemi soudními a státně návladnickými institucemi, Nejvyšším cenovým úřadem, Nejvyšším kontrolním úřadem atd. (Poznámka redakce: Právní poradce Britských listů komentuje výšeuvedené hodnocení tak, že "úrok je běžný u "nejserióznějších" finančních institucí a je ještě mnohem horší u těch vykřičených (a to nepočítám smluvní pasti, které pak jistinu v krátkém horizontu zdvojnásobí i ztrojnásobí a vyrobí dalšího nevyléčitelného dlužníka)... Odpovídá to RPSN kolem 16%, přijde mi to jako běžná cena peněz - s přihlédnutím k horizontu 7 let (to už tady možná nebude ani jedna banka se stejným názvem! :-) A opravdoví vyhlášení lichváři se pohybují mezi 20-25% RPSN! ".)

To jsou tak markantní nehoráznosti, že se člověku příčí, nejen nad touto nepravostí, ale mnoha dalšími, uznat tento stát jako demokratický, spravedlivý a svobodný. Svobodný pro koho? Pro lidi, kteří řídí tuto společnost a stát, pro úzkou vrstvu bohatých tak, aby byli ještě bohatší. Bohatství není dobré závidět, ale má a musí být shromážděno poctivou prací a vytvářením užitných hodnot a užitečných věcí. Avšak tato forma obohacování se zdá být, ale věru podivná, řekl by náš velký spisovatel Vladislav Vančura.

Velká část obyvatel a občanů je naivní. Svědčí o tom skutečnost, že české domácnosti dluží bankám a finančním institucím téměř bilion Kč, přesněji 972 miliard. Za loňský krizový rok se zvýšily dluhy českých domácností o 106,73 miliard Kč. A kdo na tom vydělá? Ovšemže banky, právníci, exekutoři a další šíbři převlečeni do různých ekonomických a ideologických hávů.

Vytisknout