Souhra lidské iniciativy a obecních předpisů přináší výsledek

8. 1. 2010 / František Řezáč

V BL je již dost reakcí na můj apel k uklízení sněhu a dostal jsem i maily o situaci ve Francii, Norsku, Rakousku a Bavorsku. Tam se to dělá asi nejlíp.

Odpovědnost za úklid mají sice také obce, ale vydávají k tomu zvláštní nařízení soukromníkům, majitelům domů, obchodníkům a dalším subjektům. Ti pak mají mezi sebou uzavřeny příslušné smlouvy o úklidu buď úklidovými firmami nebo vlastními prostředky.

Povinnost uklízet platí od 7,00 do 22,00 hodin. Výsledkem je, že ráno vybíhají lidé s hrably a košťaty, vyjíždějí stroje úklidových firem a sníh se uklízí. Možná, že je to tím, že už i ten neandertálec si tam před svou jeskyní sníh sám zametal a prohrábnul to někdy až k sousedovi, který byl zrovna na lovu. Souhra normální lidské iniciativy a obecních předpisů přináší výsledek.

Radit z Norska či Prahy babičkám a nemocným lidem, aby si koupili a používali speciální návleky či "traktorky" může být vtipné. Ale trapné už je jim říkat, ať jsou tedy, když napadne sníh, raději doma. Osamělí staří a nemocní lidé si musí nakoupit, jít k lékaři, na úřad apod. ať sníh je nebo ne. Neuklizený sníh je jen další formou sociální diskriminace.

Kdysi, i za totáče, bylo plzeňské Náměstí Republiky živé, nebyly tam jen banky, kasína a výstavní síně. Ve většině domů byly v parteru obchody a každý majtel či vedoucí, dokonce za použití vlastních rukou, ráno sníh z chodníku uklidil, už jen proto, aby mu ho lidi netahali do krámu. Na čtyřech stranách po sto metrech kolem náměstí byla dlažba brzy suchá.

Pokud byl "na rynku" trh, uklidili si prostor uvnitř náměstí trhovci a stačili postavit i sněhuláky. Bylo více iniciativy, pohody a srandy, nejen v zimě. Řekou Radbuzou netekla zelená sračka, ale čistá voda a v úseku tří kilometrů od středu města proti proudu bylo 8 (slovy osm) plováren, několik vodáckých klubů a samozřejmě krásné zahradní restaurace.

Dnes tam plevel a pšudí zarůstá divoké skládky a prostor oživují v létě tábořiště bezdomovců kteří to odtud mají blízko na nádraží...

Koupat se jezdíme do Tunisu, lyžovat večer na umělý sníh a do pěkné zahradní restaurace v přírodě to máme na kole deset kilometrů. Když napadne sníh ve městě, obujeme si traktorky a jdeme ho ušlapat. Báby a dědkove ať zůstanou doma! Pokrok se přeci nedá zastavit... Pokrok?

Dosti bylo keců! Začíná to padat. Jdeme uklízet.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 8.1. 2010